Za dob Kristových tento postoj zastávali bohatí a mocní judaističtí kněží, tzv. saduceové. Jiní lidé zase věří tomu, že "dobro a zlo" stanovil Bůh v kánonech, kodexech, zvycích, pravidlech atd. Kdo je dodržuje, ten jedná dobře a je dobrý, kdo nikoli, ten jedná "špatně" a je "zlý". V Palestině na začátku našeho letopočtu tuto dodnes nepopulární, strohou a náročnou cestu zvolili radikálové z řad lidu, a ti si říkali farizeové.

Podle těch i těch měl být očekávaný Mesiáš mocný, měl srazit římské okupanty na kolena, byl projekcí "dobra", které stojí na jejich straně (saduceové doufali v krále, který bude pragmatik a upevní jejich postavení, a farizeové ve fanatika, tvůrce náboženského státu, po jakém dnes touží muslimští radikálové). Stejně tak dnes je narozený Ježíš projekcí sentimentální "rodinné pohody" a "dobra", jak nás dojímá.

Křesťanského Mesiáše ovšem nelze pochopit v úzké perspektivě pozemského uvažování. Pro oba hlavní postoje k "dobru a zlu" je zbytečný. Pouze ten, kdo je v zoufalé situaci, cítí potřebu spásy. Čili kdo je na tom tak zle, že potřebuje, aby se pro něj vtělil Pán kosmu, aby Absolutní vstoupil v Betlémě na svou cestu na Golgotu? Každý. To betlémské dítě je strašlivá otázka pro každého: jsi si tak jistý, že jsi na straně "dobra"? Jsi na straně zla.

Topíme se ve svém vlastním zlu, zalykáme se jím, vždy na okraji pekla. Proto přišel. Proto se stala ta kosmická událost. V tomto příběhu jde o všechno, je unikátní radikalizací nároku na rozlišování "dobra a zla". Proto i farizeové -- jak na to v novozákonní zvěsti Ježíš často tvrdě upozorňuje -- jsou ve skutečnosti na straně "zla". Ale co je "dobro"? Je to cesta, následování toho dítěte, je to láska. Ne jen ta dojemná, chlácholivá, uklidňující, ale i ta trýznivá, i ta, jež selhává, a hlavně ta, co se odevzdala, aby přinesla sebe pro druhé. Proto je důležité rozlišovat "dobro a zlo", ne abychom se uklidnili jako ten farizej, ale abychom se vyznali jako ten celník (L 18,9-14) a bez iluzí o sobě vskutku prahli po dobru.

"Dobro a zlo" je nesmírně těžké odlišit, souvisí totiž s lidským srdcem, kam vidí jen Bůh. My, zaneseni ve svých vinách, jsme slepí. A přece je nezbytně nutné rozlišovat. Teprve hluboké a otřásající prožití této tragédie každého z nás může otevřít člověku oči pro vánoční mystérium.