16. 8. 2005
Dvojí metr v exekučním řízení u českých soudůZměny v exekučním řízení (zavedení institutu soukromých exekutorů, novelizace výkonu rozhodnutí v občanském soudním řádu) umožnily velkou měrou urychlit exekuční řízení. Převaha práv oprávněného (věřitele) nad právy povinného (dlužníka) vede mnohdy až k drastickým případům. V několika televizních reportážích tak byly popisovány případy, kdy kvůli poměrně nízkému dluhu přistoupil exekutor k prodeji nemovitosti a dlužník pro dluh několik tisíc korun rázem přišel o střechu nad hlavou. Bohužel v praxi se nepostupuje vždy se stejnou razancí, jak svědčí některé zvláštní případy exekučních řízení. Jeden z tohoto pohledu zajímavý případ, s nímž jsem se ve vlastní praxi setkal, se pokusím alespoň v krátkosti popsat. |
V březnu 2002 jsem byl jako advokát ustanoven okresním soudem ve Frýdku-Místku do funkce správce podniku. Soud nařídil výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem podniku povinného, kterým byla jistá obchodní společnost, nacházející se (od roku 1996) v likvidaci. Aniž bych blíže zabíhal do popisu tohoto druhu exekuce, spočívá výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného v tom, že soudem ustanovený správce podniku provede na základě účetnictví povinného a dalších podkladů soupis majetku a podá soudu zprávu o ceně podniku. Následně soud provede dražbu a uspokojení věřitelů v rozvrhovém usnesení soudu. Dlužník je povinen (prostřednictvím povinné osoby, zde likvidátora dané obchodní společnosti) správci podniku poskytnout veškeré účetnictví a podat vysvětlení, přičemž v případě nečinnosti dlužníka je soud povinen dlužníka ke splnění této povinnosti donutit. Jelikož mé veškeré snahy (korespondence likvidátorovi, návštěvy v místě bydliště likvidátora) byly bezúspěšné, obrátil jsem se (28. 8. 2002) na příslušný okresní soud, který výkon rozhodnutí nařídil, a v souladu s občanským soudním řádem požádal o zpřístupnění účetní evidence prostřednictvím soudu. Nemá smysl podrobně popisovat, co následovalo. Na písemné výzvy soudu likvidátor nereagoval. Soud několikrát nařídil předvedení likvidátora policejními orgány, avšak policisté údajně nikdy likvidátora doma nezastihli. Pojal jsem podezření, že jde o případ, kdy odpovědná osoba se někde skrývá a podnikl jsem vlastní pátrání. K mému úžasu jsem zjistil, že pan likvidátor se neskrývá, jen časně ráno z domova odjíždí a vrací se pozdě navečer. Zdržuje se tedy na své adrese (asi 5 minut vozem od soudní budovy). Doporučil jsem soudu, aby soud na policejní předvedení dohlédl (možnost zapojení justiční stráže) a pana likvidátora zajistili časně ráno, než stačí odjet. Bohužel soudkyně okresního soudu se obávala tak "tvrdě" postupovat, aby se prý věc nedostala (z popudu pana likvidátora) do médií. Skutečně zvláštní úvaha soudu. Předvést na soudní příkaz policií k jednání u téhož okresního soudu svědka, který se odmítá pro vážnou nemoc dostavit, problémem není, jak je mi z jiných případů známo. Ovšem u pana likvidátora to je něco jiného. Provedl jsem další vlastní šetření. K velkému údivu jsem na finančním úřadě zjistil, že příslušná obchodní společnost od svého vzniku (tj. od roku 1992!) nepodala ani jediné daňové přiznání. Dalším pátráním jsem zjistil, že obchodní společnost několik let podnikatelskou činnost vyvíjela. Přitom žádné urgence, žádné pátrání ze strany finančního úřadu -- prostě klid. O výsledcích svých šetření jsem opakovaně soud písemně informoval. Zdůrazňoval jsem, že osoba likvidátora se na udané adrese zdržuje a trval jsem na tom, aby soud -- jak je jeho povinností ze zákona -- poskytl správci součinnost (předvedení likvidátora a zajištění účetnictví obchodní společnosti). Nic se však nedělo. Mezitím případ dostala nová soudkyně. V této patové situaci jsem po třech letech (v březnu 2005) písemně soud upozornil na průtahy řízení, vyzval jsem soud, aby dal podnět orgánům činným v trestním řízení k prošetření, zda nebyl spáchán trestný čin (žádná daňová přiznání, pravděpodobně žádné účetnictví) a současně jsem požádal o zproštění funkce správce podniku povinného s odůvodněním, že pro průtahy soudu, který není po tři roky schopen poskytnout správci podniku součinnost dle zákona, nemohu funkci správce dále vykonávat. Na toto mé podání z 4. 3. 2005 se rovněž nic nedělo. Přistoupil jsem tudíž dne 10. 5. 2005 k podání stížnosti na průtahy řízení. Nato soud konečně na má podání reagoval zvláštním způsobem. Vyhověl mé žádosti o zproštění funkce, avšak stížností na průtahy řízení se již nezabýval. Jak bylo mou povinností, podal jsem po ukončení funkce správce podniku povinného soudu dne 10. 6. 2005 přehled činnosti a hotových výdajů. Když jsem ani po uplynutí dvou měsíců nedostal od soudu odpověď, dostavil jsem se za soudkyní osobně. Byl jsem zahrnut přívalem slov o tom, že se právě vrátila z třítýdenní dovolené, má hodně spisů a má přece právo na dovolenou. Její předchůdkyně se bála použít proti panu likvidátorovi státní moc. Prý kvůli médiím. Nová soudkyně má zase moc práce, pak dovolenou atd. Jistě. Pan likvidátor by věc svého předvedení policejními orgány mohl poskytnout médiím, popřípadě by mohl podat stížnost. To může ostatně každý. Není mi však jasné, čeho se soud v případě pana likvidátora, který si po léta zvykl na pohodlnou pozici "mrtvého brouka", tak bál. Od soudu lze očekávat, že si dokáže s podobným případem poradit. K čemu jinému má ostatně k dispozici státní moc? Nářky soudu o množství práce a dovolávání se práva na dovolenou je něco, co nebudu raději ani komentovat. Případ "mé" exekuce 29 E 1338/2001, který z důvodu tříletých průtahů soudu vyšuměl "do ztracena", příkře kontrastuje s rychlostí a razancí, jakou lze spatřovat v jiných případech. Jako správce podniku povinného jsem byl prostě vůči panu likvidátora příliš "slabou váhou". Na pana likvidátora se ostatně zákony jaksi nevztahují, neboť v jeho případě nezmůže nic ani policie, soud či finanční úřad. Někdy se až zdá, že ona soudcovská nezávislost, které se soudy tak rády dovolávají (naposled kupř. ve věci svých 13. a 14. platů), je soudy chápána jako nezávislost na zákonu. Příčina daného stavu bude ale možná spočívat někde jinde. Na zasedání Soudcovské unie v Liberci byl údajně (jak uveřejnil David Kolaja, předseda sdružení Zákazníci české justice) ze strany samotných soudců odhadnut počet soudců, kteří nestačí na svou profesi, na 30%. Je však možné, že i to je odhad až příliš optimistický. |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
16. 8. 2005 | Globalizace podle Ulricha Becka | Martin Škabraha | |
16. 8. 2005 | Dvojí metr v exekučním řízení u českých soudů | Aleš Uhlíř | |
16. 8. 2005 | Naše noční teroristické můry | Jan Čulík | |
16. 8. 2005 | Evoluce nebo kreacionismus? | ||
15. 8. 2005 | Pět zásadních bodů, které žádná česká strana kupodivu neprosazuje | Boris Cvek | |
15. 8. 2005 | Uniformovaná zvůle je následkem infiltrace deprivantů mezi policisty | Jan Paul | |
15. 8. 2005 | Proč přijímají "malé strany" vnucovaný status quo? | Ondřej Slačálek | |
12. 8. 2005 | O sběratelství | Zdena Bratršovská, František Hrdlička | |
12. 8. 2005 | Vládní kroky na obranu země musejí podléhat nezávislé kontrole | ||
12. 8. 2005 | O dodržování pravidel | Milan Černý | |
11. 8. 2005 | Západ naprosto nepochopil, jak Střední Východ funguje | ||
11. 8. 2005 | Globální oteplování se přiblížilo bodu nevratnosti | ||
10. 8. 2005 | Drazí krajané! | Frank Koerner | |
9. 8. 2005 | Občanské fórum 2006 aneb kůly v plotě | Štěpán Kotrba |