1. 4. 2005
Hegel, Marx a Asimov: Několik psychohistorických poznámekV článku Milana Valacha "Fidel Castro versus Fabiano Golgo" mne zaujala následující pasáž: |
Zpět k našemu problému. Podle Marxe přijde socialismus až jako
následující vývojová etapa po kapitalismu, který zase následuje
po feudalismu (blíže viz text o Marxově filozofii dějin zde:
www.valach.info). Kubu čeká přechod ke kapitalismu, teprve potom
bude možné uvažovat o překonávání kapitalismu v nějakém jiném
společenském systému, můžeme jej i nazvat socialismem. Tak jako
jistě padne Castrova centralistická diktatura na Kubě, tak
musely padnout a ještě padnou i všechny ostatní. Toto globální
vítězství kapitalismu bude jeho labutí písní. Až odstraní
všechny pozůstatky feudalismu a rozvine všechny své možnosti,
pak nastane čas pro socialistickou revoluci. Snad tak nějak by
mohla vypadat aplikace Marxovy filozofie dějin na současnost. Marx ani další teoretici nejsou moc konkrétní ohledně podstaty té změny kapitalismu v systém následující, s vyšší organizací, v "socialismus". Mluví o ní pouze obecně, nezmiňují se o jejím skutečném impulsu. Je trochu zavádějící mluvit o kapitalismu a socialismu v tomto pojetí jako o dvou systémech, protože se tak trochu ztrácí ze zřetele fakt, že jde stále o jeden komplexní systém, jenom jinak organizovaný. Toto zdůraznění je možná zbytečné, ale vzhledem k podstatě oné systémové změny je důležité k jejímu pochopení. Marx žil v době, kdy se nikdo moc nezabýval informatikou a přenosem informaci ve společnosti. Neexistoval tehdy koncept Dawkinsovy "memetiky" ani povědomí o důležitosti informačního přenosu v systému. Marx své prognózy vybudoval na představě, že zásadní roli při systémovém přechodu z jednoho stabilně organizovaného stavu do druhého hraje ekonomická výkonnost. Podstata dějinné změny se tím tak trochu zatemnila, i když svým způsobem se dá pod ekonomický pokrok zahrnout. Marxe ani jeho vykladače nenapadlo, že impulsem této systémové změny bude právě změna v přenosu informací uvnitř systému. Tím impulsem změny je totiž informační technologie, internet. Ten zlepšuje přenos informací v celém systému zcela zásadním způsobem a radikálně tak mění jeho možnosti z hlediska organizace. Musí být ovšem univerzálně dostupný. Tento impuls lze interpretovat také jako potenciál k: a) Pomalému nahrazení dnešního státu více či méně decentralizovanou přímou demokracií, kterou Internet umožňuje implementovat způsobem dříve nemyslitelným, a to nejen v oblasti řízení státu, ale i pro vše-společenské řízení podniků, komun, družstev, sousedských svazů, uličních výborů a rodin. b) Kapitalismus trpí cyklickými krizemi, které výrazně narušují jeho stabilitu. Internet umožňuje vytvoření tržního socialismu: prostředí, kde poptávka je "bufferována", abych použil termín z informatiky. Stručně řečeno, pokud si v tomto systému bude občan chtít koupit například drožku, zadá po Internetu do centrálně vedeného registru svůj požadavek a par týdnů počká. Takový systém registrace poptávek a nabídek, spolu s ochotou spotřebitelů si občas trochu počkat, vyřeší problém převisu nabídky nad poptávkou, poptávky nad nabídkou i poptávky nad poptávkou. Internet prostě umožňuje vybudovat nad trhem dodatečný systém přenosu informací o cenách, nabídce a poptávce. Tím nám vzniká nový systém, která bude efektivnější než ten starý systém a bude mít i některé z mála výhod centrálně řízených systémů, přičemž volný trh zůstane zachován, s jistou disciplínou ovšem, v zájmu minimalizace dopadů externalit likvidace neefektivit systémů výroby. Mnoho krachů bude ostatně možné díky zvirtualizovanému distribuovanému počítačovému modelu trhu relativně přesně predikovat pomocí umělých inteligencí. Jinak nerad bych zde mluvil o revoluci. Ten termín je naprosto zavádějící v tomto kontextu, a navíc nějak získal negativní konotace. V tom se právě Marx mýlil: jeho analýza vývoje kapitalismu přes naši současnou dystopii až po budoucí utopii byla výborná, ale jeho představy o tom, že je možné tento vývoj revolucemi či aktivitou dnes již prakticky neexistujícího proletariátu urychlit, byly pouhým zbožným přáním. Teď už jde tedy jenom o to, jestli celá Marxova "psychohistorická" předpověď dějinného vývoje není spíše pavědecký nesmysl náboženského charakteru, abych využil termín ze známého science fiction románu Nadace od Isaaca Asimova, ve které autor marx-hegelovské pojetí dějin paroduje. Dialektika má jednu velkou výhodu, která je nevýhodou, totiž že se pomocí ní a trochy fantazie dá předpovědět a dokázat úplně všechno. |