1. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 4. 2005

Nunavut -- "Náš domov" slaví šesté narozeniny

Přesně před šesti lety - 1. dubna 1999 byla z kanadského Severozápadního teritoria vyčleněna nová oblast Nunavut, což v eskymáckém jazyce Inuktikut znamená doslova "náš domov". Teritorium velké asi jako Západní Evropa přešlo pod správu původních obyvatel -- Inuitů. Snaha původních obyvatel vládnout si v této nádherné zemi se však potýká s velkými problémy převážně mladých lidí. Ty nejzávažnější, jako vysokou sebevražednost, alkoholismus, drogy, nezaměstnanost a sexuální obtěžování se z této izolované oblasti za 6 let vlády Inuitů vůbec nepodařilo vymýtit.

První poznatky o Nunavutu přinesl v roce 1576 britský námořník Sir Martin Frobisher z Yorkshiru (1535-1594), když vedl expedici, která měla za úkol najít tzv. Severozápadní cestu, která by spojila Evropu přes Arktidu s Čínou. Frobisher uskutečnil první zaznamenané setkání Evropanů s Inuity Kontakt se však nenesl v přátelském duchu. Frobisher zajal čtyři Inuity a přivezl je zpět do Anglie, kde ale zanedlouho zahynuli.

Nakonec se až Henrymu Hudsonovi podařilo 25. června 1610 konečně Severozápadní cestu nalézt. Pokračoval tedy zkoumáním Hudsonovu zálivu. V listopadu však jeho loď Discovery při průzkumu Jamesova zálivu zůstala uvězněná v ledu a námořnici museli přečkat tuhou zimu na pevnině. Když led na jaře roku 1611 roztál, Hudson chtěl pokračovat dále v průzkumu, ale setkal se s nevolí posádky, která chtěla zamířit domů. Došlo ke vzpouře a jednoho chladného červnového rána posádka naložila Hudsona, jeho syna Johna a několik dalších do malého člunu a ponechala je vlastnímu osudu. Od té doby je už nikdo nespatřil, ale traduje se, že jim pomohli domorodí obyvatelé a podařilo se jim doplout až k řece Ottavě.

Slovo Inuit znamená "lidé". Reprezentují potomky nomádských kmenů, které do oblasti severovýchodní Kanady přišly před pěti tisíci lety přes Beringovu úžinu z Asie. První kontakt místních obyvatel s Evropany proběhl asi před 1000 lety, kdy se severské ságy o cestách Vikingů zmiňovaly o obyvatelích místa zvaného Helluland (v překladu "Místo plochých kamenů"). Podle moderních historiků se jedná o území Qikiqtaaluk neboli Baffinův ostrov. Ten je největším ostrovem Kanady a zároveň pátým největším ostrovem světa (rozloha 507,451 km²).

Po staletí si Inuité uchovávali unikátní způsob života, kdy žili jen z toho, co jim příroda poskytla. K lovu velryb, tuleňů nebo mrožů používali kajaky. V letních měsících tito vynikající lovci velryb putovali pěšky nebo používali lodě vyrobené z kůží a kostí. V zimě lovili tak, že čekali u děr v ledu, které si vytvořili sami tuleni. K transportu používali psí spřežení tzv. komatik. Psi pro ně byli důležití nejen pro transport, ale také je používali k lovu nebo jako zdroj potravy v nouzi. Jako nouzové nebo lovecké přístřešky si stavěli obydlí ze sněhu, které známe jako iglů. Oblečení si šili z kůží (anorak).

Jejich život se příchodem Evropanů změnil, neadaptovali se však úplně. V současné době má Nunavut cca 29 000 obyvatel, kteří žijí v 26 komunitách. Nejmenší komunitou je Bathurst Inlet (25 obyvatel) a největší je hlavní město Iqaluit na Baffinově ostrově (6000 obyvatel). Komunity jsou izolovány, nejsou propojeny cestami nebo železnicí a každá z nich si buduje svou vlastní kulturu. S průměrným věkem 22,1 je populace Inuitů nejmladší v celé Kanadě. Půda, kterou Inuité obývají, má rozlohu 355 842 km2 (oblast celkem má rozlohu kolem dvou milionů km2 ). Inuité hovoří jazyky Inuktitkut a Inuinnaqtun náležící do tzv. Eskymo-Aleutské jazykové rodiny.

Barvy na vlajce a znaku (viz fotografie) - modrá a žlutá symbolizují bohatství země, moře a nebe. Červená je definována jako příslušnost ke Kanadě. Inuksuk symbolizuje kamenný monument, který provází cestovatele po zemi a označuje posvátná místa. Je to vlastně taková mohyla. Hvězda, to je Niqirtsuituq -- Severka, tradiční pomocník při navigaci. Symbolizuje také vůdčí roli starších ve společenství. Qulliq, nebo také kamenná lampa Inuitů, zobrazená na znaku, reprezentuje světlo a teplo rodiny. Vypouklý oblouk s pěti zlatými kruhy symbolizuje životodárné vlastnosti slunce plynoucí nad horizontem. Obydlí iglů připomíná tradiční život původních obyvatel a je to také symbol přežití. Královská koruna označuje Nunavut jako partnera v konfederaci. Tuktu (karibu) a qilalugaq tugaalik (narval) představují zvířata pevniny a moře, které jsou součástí přírodního dědictví Nunavutu, ke kterému také patří tři druhy Arktických divokých květin, jež jsou vyznačeny v levém dolním rohu znaku. Motto v jazyce Inuktitut - Nunavut Sanginivut-- znamená "Náš domov, naše síla."

Území Nunavut je rozděleno na 4 části. Severní část High Arctic, na západě oblast Kitikmeot, na východě Qikiqtaaluk a na jihu oblast Kivalliq. V těchto částech se nachází 17 národních parků rozdělených do několika kategorií. Mezi tzv. veřejné parky (Community parks) patří také Krvavé vodopády neboli Kugluk / Bloody Falls Territorial Park ve střední Arktidě. Je to jeden z parků, kde se v historii setkávali Inuité a indiáni Dene (Athapaskové). Bohužel tahle historická setkání se vždy nenesla jen v přátelském duchu. Vodopády dostaly svůj nelichotivý název 17. července 1771, když byl anglický cestovatel Samuel Hearne svědkem masakru nic netušících Inuitů skupinou bojovníků kmene Dene, v čele s náčelníkem Matonabbeem, se kterými právě cestoval.

Dalšími parky v oblasti Kitikmeot (Střední Arktidě) jsou Ovayok podle příběhu o zkamenělé rodince obrů, Goja-heaven podle toho, že zde měl základnu Ronald Amundsen, když hledal severní magnetický pól. Mezi další významné parky patří Katannilik, neboli "místo mnoha vodopádů" a také park Thelon. Archeologické průzkumy dokládají první osídlení této oblasti již před 8000 lety, krátce po ústupu kontinentálního ledovce. Paleoeskimácčtí lovci karibu sem přišli kolem roku 1500 př.n.l. po klimatických změnách, které znemožnily lov tuleňů. Předkové Denů přišli do údolí Thelon asi před 2 500 lety. Kolem roku 1000 se zde objevili Inuitští velrybáři, kteří putovali z Aljašky na východ přes Arktické ostrovy když pronásledovali velryby. Zůstali zde, kvůli snadnému lovu karibu. Mnoho parků je tvořeno v deltách řek: Coppermine, Kazan, Soper, Thelon a Sylvia Grinnell.

V roce 1840 začali Angličané spolupracovat v lovu velryb se zkušenými Inuity. Bylo to způsobeno klesajícím počtem úlovků, kdy se lov stával stále obtížnějším a náročnějším. První velrybářská osada nacházející se na ostrově Kekerten, jehož jméno nese název dalšího parku, byla založena v roce 1840 skotským velrybářem Williamem Perrym. Za prvních dvacet let lovu bylo uloveno na 13 000 velryb. Na ostrovním parku Mallikjuaq což znamená "velká vlna" se nalézají staré domy lidu Thule, předků Inuitů, kteří přišli z Aljašky kolem roku 500, liščí pasti či Inukshuky (kamenné mohyly). Park Qaummaarviit neboli "místo plné záře", je maličký park s archeologickými nálezy kultury lidu Thule.

Nunavut -- základní informace:

Status: kanadské teritorium

Hlavní město: Iqualit (cca 6000 obyvatel) - vzniklo jako vojenská základna za 2. světové války

Zplnomocněnec kanadské vlády: Peter T. Irniq (2005)

Premier: Paul Okalik (2005)

Rozloha: 2,093,190 km2 (země: 1,936,113 km2 -- voda: 157,077 km2)

Počet obyvatel: 29,300 (2004)

Hustota obyvatel: 0,01 / km2

Zařazení do konfederace: 1.4.1999

Poznámka:

To, že se Nunavut potýká stále s vysokou kriminalitou, svědčí tento článek z místního tisku, pojednávající o incidentech v 6 tisícovém hlavním městě Iqualitu a jeho okolí:

25.3.2005 Epidemie násilí v Nunaviku:

Leden: Teenager šel do školy v Kanqiqsujuaqu a brutálně zbil ředitele. Školní personál měl třídenní schůzi a mezitím daný ředitel pomáhal organizovat sbírku CD s heavy-metalovou, rockovou a hip-hopovou hudbou, které měly být spáleny v místním evangelickém kostele.

Únor: 17 letý mladík v Kuujjuaraapiku byl obviněn z vraždy prvního stupně a 21 letý mladík z vraždy druhého stupně, když zastřelili mladého muže po opilecké hádce. Další 15 letý chlapec byl odvezen do nemocnice s těžkými zraněními. Další zpráva: 50 letý zaměstnanec regionální samosprávy byl nalezen mrtev ve svém domě. Tři muži byli obviněni z vraždy prvního stupně. Všem bylo pod 25 let. Další zpráva: 18 letý muž v Salluitu šel do školy, střelil svého 43 letého učitele do krku. Potom zbraň obrátil proti sobě. Březen: Opět v Salluitu, jiný teenager přiložil pistol ke krku dalšímu členu rodiny zavražděného učitele.

Všechny tyto násilnosti se staly v oblasti s pouze 9 tisíci obyvateli. Nelze je nazývat "ojedinělými" incidenty. Staly se v kontextu skoro neustále trvajících násilností, mezi které patří bití žen, sexuálních zneužívání, opilecké bitky a náhodné přestřelky. Dopouští se jich různí lidé v různých komunitách, ale mají mnoho společného. Mladé muže pod vlivem alkoholu, kteří se naučili věřit, že násilí produkuje ovoce. Sociální rozklad, který produkuje násilí se vyvíjí dlouhou dobu. A bude také trvat dlouhou dobu, než se to změní. Regionální vůdci musí začít teď, musí uznat, že problém existuje a snažit se jej zmírnit.

Co je špatně: malá pravomoc regionálních institucí, chybí místní soudci a právníci z řad Inuitů, nikdo nezakročí proti provozovatelům hospod, malá podpora a kvalifikovanost policejních jednotek, které jsou špatně vybaveny, chybí psychologové a centra pro závislé na drogách a alkoholu, politici spolupracují s kriminálními živly, zaměstnavatelé neposkytují zaměstnancům standardní pracovní podmínky, problém s Inuitskými členy policie, snadný přístup mladých lidí ke zbraním, vysoká nezaměstnanost, izolovanost oblastí, uzavřené komunity a další problémy.

Celý článek v originále: ZDE

                 
Obsah vydání       1. 4. 2005
2. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. zemřel
1. 4. 2005 Grossovu vládu poslanci podpořili, ODS a lidovci prohráli Štěpán  Kotrba
2. 4. 2005 Stalo se něco nečekaného? Miloš  Dokulil
1. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. je prý v bezvědomí a jeho stav je beznadějný
1. 4. 2005 Michael  Marčák
2. 4. 2005 Smrt východu a vítězství good old boy Jiří  Dolejš
2. 4. 2005 Oč jde panu Grossovi a jeho sociální grosskracii Boris  Cvek
1. 4. 2005 Američtí špioni se ohledně zbraní hromadného ničení v Iráku "absolutně mýlili"
1. 4. 2005 Ti, kteří přežili Dominik  Lukeš
1. 4. 2005 Kutilové ze Svaté Hory u Příbrami Jan  Paul
1. 4. 2005 Terri Schiavo zemřela
1. 4. 2005 Masaryk antikvární či současný? Milan  Valach
1. 4. 2005 Ropná logika světa Mojmír  Babáček
31. 3. 2005 Malý úvod do nedávné historie iráckých odborů
31. 3. 2005 Privatizace po americku a irácké odbory Bushka  Bryndová
1. 4. 2005 Irák - privatizace po americku David  Bacon
1. 4. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 19. - 24. března 2005
31. 3. 2005 Michael  Marčák
1. 4. 2005 Nunavut -- "Náš domov" slaví šesté narozeniny Roman  Staněk
1. 4. 2005 Hegel, Marx a Asimov: Několik psychohistorických poznámek Tomáš  Stýblo
1. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. utrpěl selhání srdce
31. 3. 2005 Ani doleva, ani doprava - nové a neotřelé návrhy sociální demokracie Štěpán  Kotrba
31. 3. 2005 Vzkaz duchovním: mluvte hlasitěji, prosím! Jiří  Karban
1. 4. 2005 Nejsem purista, ale co je moc, to je moc Ondřej  Slačálek
1. 4. 2005 Modrá šance -- úvod do problému Josef  Vít
1. 4. 2005 Co Radim Valenčík neřekl Michael  Kroh
1. 4. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
31. 3. 2005 Moc nočních můr Adama Curtise v Bratislavě
1. 4. 2005 Košický vládní program - důležitý krok KSČ na cestě k únoru 1948 František  Hanzlík
1. 4. 2005 30. 3. 45: "Nejhůře v jednání si počínal jak obvykle Stránský a Majer"
1. 4. 2005 Program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků
1. 4. 2005 Rusko během 2. světové války III.
31. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Kdo si hraje, nezlobí Jan  Sýkora
30. 3. 2005 Generál schválil extremní vyšetřovací metody
31. 3. 2005 Zajímavá ekonomická publikace Marián  Belko
22. 11. 2003 Adresy redakce