Pořád se dokáže smát a hrát si. V její škole musí všichni spolužáci sedět spolu v jedné velké hale, protože budova byla během války těžce poškozena a poté vyrabována. Když mluví o Blairovi a bombardování, rozčiluje se a metá hromy a blesky, divoce gestikuluje, ale jde k věci: "Nikdo nic nedělá, nikdo nepomohl ani jednomu člověku v Iráku -- podívejte se na Fallujah, na Najaf. Není tam klid, pouze nebezpečí a terorismus. Okupace nepřinesla vůbec nic dobrého, neudělala vůbec nic pro mou zemi, nic. Nic tu není, lidé nemají práci nebo nedostávají žádné mzdy. Lidé nemají peníze, bydlení, dokonce ani není možné vyjít ven na ulici beze strachu. Všude panuje strach."

Zeynab strávila tři měsíce v Anglii, kde se snažila získat peníze na novou nemocnici pro více než 1500 iráckých dětí, které přišly o končetiny.

Zeynab nemá nadějné vyhlídky. V Angličany okupované Basře neexistuje fungující nemocnice, která by ji nebo kohokoliv jiného dokázala udržet na nohou. Ewa Jasiewicz, lidskoprávní aktivistka, k tomu říká: "Zeynab je hrdinka, obyčejná, mladá, přeživší irácká hrdinka z pracující třídy s jasným smyslem pro lži, se zlomeným srdcem a zničeným tělem, vracející se do rozbité země. Můžeme jí pomoci, aby mohla chodit, a můžeme podporovat ji a ostatní v jejich boji tím, že budeme všemi možnostmi bojovat proti válce, okupaci, impériu a kolektivní apatii. Zoufalí iráčtí lidé, takoví jako Zeynab, bojují každý jednotlivý den a budou v tom pokračovat dokud neskončí okupace a oni sami nebudou vládnout své vlastní zemi."

Bohužel, Zaynab paradoxně patří díky svým přátelům v Anglii spíše k těm šťastným. Další oběti války proti terorismu, s jinou než bílou barvou kůže a pocházející ze špatné země, patří k těm, které britský historik Mark Curtis nazývá "ne-lidé" -- ti, jejichž životy mohou být obětovány ve jménu anglických ekonomických a politických zájmů.

Ve své nové knize "Unpeople" (Ne-lidé) na základě nedávno odtajněných vládních dokumentů odhaluje tu část historie, která byla raději držena pod pokličkou. Například anglickou podporu zabíjení v Iráku v roce 1963, díky kterému se dostala k moci Sadámova strana Baath. Dodávky zbraní Sadámovi během jeho brutální agrese proti Kurdům v šedesátých letech. Podpora puče Idi Amina v Ugandě v roce 1971 a Pinocheta v Čile v roce 1973. A tak můžeme pokračovat. Curtis odhaluje počet mrtvých v následku anglických vojenských intervencí a režimů, významně podporovaných anglickou vládou, na 8-13 milionů. 8-13 milionů ne-lidí, o jejichž příběhu se nikdy nikdo nedozví.

Černá díra

Jistě si pamatujete na děsivé scény ze školy v ruském Beslanu. Mediální pokrytí bylo nepoměrné vzhledem k situaci v Čečensku, které bylo během posledních pěti let vybombardováno zpět do doby kamenné a kde je mučení a zabíjení civilistů na denním pořádku. Ale situace těchto ne-lidí je západními vládami ignorována, výměnou za to, že Rusko podporuje takzvanou válku proti terorismu.

Dále tu máme další černou díru plnou ne-lidí, Guantanámo. Anthony Christion, vyšší zpravodajský důstojník Pentagonu, který pracoval přímo v srdci americké války proti terorismu, nedávno řekl, že tahle pekelná díra nepomohla předejít ani jednomu jedinému teroristickému útoku a Bushova administrativa "hodně přehnala" jeho zpravodajskou hodnotu.

Předminulou sobotu protestovaly dvě stovky lidí před vězením Belmarsh, anglickou vlastní verzí Guantanáma. Jedenáct mužů je zde vězněno bez soudu a bez výhledu na to, že by soud mohl někdy proběhnout -- kvůli "důkazům," (ke kterým ale nemají přístup) identifikujícím je jako "mezinárodní teroristy." Britská vláda dokonce ani většinu z těchto vězňů ještě nevyslechla.

Takováto nespravedlnost, namířená proti ne-lidem v Iráku, Palestině a Čečensku, povzbuzuje vztek a zoufalost a vytváří podmínky pro ten druh "terorismu," proti kterému anglická vláda bojuje. Jedenáctiletá Zeynab se dokázala identifikovat s Kenem Bigleyem, protože sama byla svědkem únosu dvou svých spolužaček, a přidala se k těm, co požadovali jeho propuštění. Dokud se nebudeme schopni identifikovat s utrpením všech obětí, ne pouze určitých vybraných, tak budou nejmocnější vlády světa pokračovat ve válce proti terorismu po celém světě.