Třetí místo a malé křivé zrcátko získává Jakub Horák (Ty nereálné sliby myslíme upřímně, 8.10.2004) za následující větu:

"Pro ODS by bylo zdaleka nejlepší, kdyby ho na prosincovém sjezdu vystřídal Zahradil nebo Langer ...."

Už před volbami do europarlamentu, kdy bylo vzhledem k preferencím jasné, že jednička kandidátky ODS se už může začít adaptovat na bruselský kuloární rytmus, prohlásil Jan Zahradil, že vzhledem k odluce od české politické scény nebude obhajovat svůj místopředsednický post (např. článek LN z 10.4.2004 Pražský primátor chce kandidovat do vedení ODS). Chápu, že veřejný líc páně Zahradilových úmyslů stran kariérního růstu se nemusí shodovat s jeho soukromým rubem. Prohlásit, že nebudu obhajovat místopředsednický post, totiž nevylučuje možnost kandidatury na místo stranické jedničky, což asi autor předpokládá. Možná je to i tím, že dává v článku ostentativně najevo větší zájem o jedničku hitparády Rádia 1 než o politiku. Jestli by pak neměl psát raději hudební recenze.

Druhé místo a středně velké křivé zrcátko obdržel Daniel Kaiser za část analýzy současné politické situace (Vykolejí Gross modrý rychlík?, 8.10.2004).

" Jak to, že v rychlém sledu dokážou vytáhnout deset roků starou aféru s lehkými topnými oleji z Klausovy éry, spektakulárně, na základě jednoho tvrzení, sebrat asistenta opozičního lídra,..." , ptá se autor, aniž by bylo jasné, jestli to má na svědomí policie nebo ČSSD. Lépe řečeno to podle autora vypadá, že obě organizace nějak splývají. To by ovšem bylo záhodno podepřít pádnými důkazy.

Situace s LTO není vůbec jednoduchá a nejednomu to vnuká představu všemožných souvislostí. Říká se, že člověk se stává duševně nemocným ve chvíli, kdy zamění představu za realitu. To se pak může stát, že je reportáž ČT objednána ze strany hlavního současného manažera, tedy od ČSSD. Já tu reportáž viděl a musím konstatovat, že se socanům opravdu povedla.

O vítězi jsem ani chvíli nepochyboval. Bylo by vhodné jej náležitě uvést. Být vizionářem není jen tak. Kromě bystrého ducha to chce i hodně odvahy a víru v sebe sama. Musíte totiž svému okolí sdělovat něco, na co není absolutně připraveno, a které nás, vizionáře, nemůže pochopit, zatímco my je v jejich postoji musíme plně respektovat. Jenže to zato určitě stojí, neboť jedině vizionáře bude budoucnost široce citovat, ačkoli mnohým bude ještě tehdy činit problém vyrovnat se faktem, že někdo prohlásil na podzim roku 2004, tedy v době, kdy v Iráku ještě neproběhly žádné svobodné volby, vláda je designována dle představ amerických politických návrhářů, a kdy nemá situaci pod kontrolou ani sto padesát tisíc vojáků, že:

" Iráčané jsou nepochybně po pádu Saddámova režimu svobodní,..."

První místo a křivé zrcadlo v životní velikosti tak získává Petr Pešek (A proč jsme tedy šli?, 8.10.2004). A Iráčanů se snad raději na vyjádření ptát nebudeme.

A našel se i kandidát na zvláštní cenu poroty, tedy mne. V sobotním vydání LN o týden starším (2.10.2004) vyšel pravidelný "Ekonomický diář" Jaroslava Plesla. Uvozovky jsou namístě, jedná se spíš o takovou, leckdy i vtipně napsanou, drbavou mozaiku složenou z toho, co si autor jinde přečetl, a z toho, co zažil při nakupování, notně podlévanou autorovým světonázorem. Ale vzhledem k tomu, že ekonomie protíná lidské jednání vcelku, může se i tento deníček tvářit jako ekonomický.

A že může návštěva supermarketu vést až k makroekonomickým závěrům, dokazuje autor následným postřehem:

" V Delvitě na pražském Karlově náměstí jsem tento týden objevil důkaz o stoupající životní úrovni v naší zemi. Hned u vchodu stojí lednice s logem Häagen Dazs, což je značka jedné z nejlepších zmrzlin na světě. Vždyť také za půllitrové balení zaplatí zmrzlinářský labužník 150 korun. Ale zdá se, že už je v Česku dost lidí, kteří si to mohou občas dovolit. A to je skvělé," uzavírá autor svůj překvapivý vývod.

Práce žurnalisty je jistě velmi náročná a zasluhuje ocenění. A nejen to. Možná už přišel čas na delší přestávku a pořádný odpočinek. Třeba v parku, s balením své oblíbené zmrzliny. Ale deníček nechť si samozřejmě vede dál.