V Evropě se v srpnu vůbec nic neděje, píše autor. Skoro žádná londýnská instituce neudělá v srpnu důležitější rozhodnutí, protože vždycky je alespoň jeden z hlavních šéfů na dovolené. Pařížané opouštějí Paříž na celé léto už od 14. července, dne Bastilly. V Americe se nic takového neděje, pracuje se normálně dál i v horku.

V Německu, v Itálii i ve Francii mají zaměstnanci nárok na 40 dnů dovolené ročně, průměrný Američan má nárok jen na 14 dnů.

Za posledních deset let dosahovala americká nezaměstnanost průměru 4,6 procent, v Evropské unii byl průměr 9,2 procent.

V letech 1992 - 2001 prostávkovali Španělé v průměru 271 dní na tisíc obyvatel, v Dánsku, v Itálii, ve Finsku, v Irsku a ve Francii to bylo 80 - 120 dní. Ve Spojených státech pouze 50.

V Británii bylo právě zveřejněno, že každý pracovní den je vždy jeden z každých 17 zaměstnanců pošty oficiálně ve "stavu nemocných".

Snad největší rozdíl je ale v celkovém rozsahu pracovní doby. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pracoval průměrný Američan v roce 1999 1976 hodin ročně. Průměrný Němec pracoval 1535 hodin ročně - o 22 procent času méně. Podle nedávné americké studie pracují zaměstnanci ve Francii o 32 procent času méně než Američané.

Před 25 lety tyto rozdíly neexistovaly. V letech 1979 - 1999 se prodloužil průměrný pracovní rok Američana o 50 hodin, tedy o skoro 4 procenta. Ale průměrný pracovní rok Němce se snížil o 12 procent. Obdobné je to i jinde v Evropě.

Hlavním důvodem je zřejmě evropské zákonodárství, jako je pětatřicetihodinový pracovní týden ve Francii.

Ferguson má však jiné vysvětlení. Odkazuje na známou esej sociologa Maxe Webera "Protestantská pracovní etika a duch kapitalismu", která vznikla před sto lety. Weber byl přesvědčen, že identifikoval souvislost mezi vzestupem protestantismu (zejména kalvínství) a vznikem "ducha kapitalismu". Ferguson by rád navrhl moderní verzi Weberovy teorie, kterou by nazval "Ateistická etika nicnedělání a duch kolektivismu".

Podle průzkumu Gallupovy organizace z roku 1999 v současnosti 48 procent lidí v západní Evropě v současnosti téměř nikdy nechodí do kostela, ve východní Evropě je to 44 procent. V Holandsku, v Británii, v Německu, ve Švédsku a v Dánsku dnes chodí do kostela alespoň jednou měsíčně méně než každý desátý občan.

Naproti tomu více než dvojnásobek občanů v Severní Americe než Evropanů chodí do kostela jednou týdně nebo častěji.

Nutně v tom je víc než shoda okolností, míní autor a uzavírá:

Napsal bych o tom knihu, kdybych nebyl na dovolené.

Kompletní článek v angličtině ZDE