13. 8. 2004
Česko vážně spolyká příliš energiePřiznám se, že tyto řádky píšu s jistými rozpaky. Jako zaměstnanec firmy zabývající se výrobou a distribucí elektřiny bych vlastně neměl mít zájem na snižování odbytu našeho produktu. Ale protože zároveň žiji v této zemi, pokusím se vysvětlit, v čem spočívá jádro problému. Čtenářům Britských listů, kteří žijí v zahraničí, by následující text mohl být více či méně lhostejný. Ale ti místní by se nad ním mohli trošku zamyslet. Musím totiž konstatovat v reakci na článek pana Víta z pondělí 9.8., že česká společnost je skutečně výrazně energeticky náročnější než země západní Evropy. |
Není to tím, že by Češi měli od rána do noci zapnuté všechny elektrospotřebiče v domácnosti, kdežto Britové disciplinovaně svítili loučí a prali v neckách. Není to ani tím, že by všichni Němci ekologicky jezdili na kolech, zatímco Češi používali auta a hromadnou dopravu. Daleko to souvisí se strukturou českého hospodářství a se způsobem, jakým u nás vzniká hrubý národní produkt. Páteří české ekonomiky se během posledních 15 let stala výroba automobilů a polotovarů pro automobilový průmysl. Tedy oblast strojírenství, klasické tovární výroby. Je to nesporný pokrok proti časům, kdy jádrem českého průmyslu byly slévárny a válcovny plechu. Koneckonců jsem ochoten uznat, že vývoz ingotů je výrazně lepší než vývoz bídy a úplavice. Potíž je, že v tom opravdu vyspělém světě se bohatství produkuje trošku jiným způsobem. Stále zřetelněji se tam zaměřují na sféru služeb, která je energeticky nepoměrně méně náročná, a pokud rozvíjejí výrobu, pak je to výroba špičkových technologií s vysokou mírou přidané hodnoty. Jen pro příklad, pokud produkuji software a poskytuji internetové služby, spotřebuji jistě méně energie, než když vyrábím tvářecí stroje. Netvrdím, že v bohatých zemích neexistuje klasická tovární výroba, jen připomínám, že hraje stále menší roli. Víc než cokoli jiného je tedy údaj o vyšší energetické náročnosti údajem o celkovém stavu české ekonomiky, o míře její konkurenceschopnosti a zaostávání za vyspělým světem. Nesouvisí bezprostředně s plýtváním a s tím, že bychom byli programovými ekologickými škůdci. Na spotřebě energie se pochopitelně projevuje i rozdíl mezd v souvislosti s vyšší produktivitou práce a výkonnější ekonomikou. Mnohem lépe placení Západoevropané si logicky mohou dovolit daleko častější výměnu vybavení svých domácností, přičemž každá další generace elektrických spotřebičů je úspornější. Primárním důvodem výměny obvykle nebývá snaha ušetřit za elektřinu, ale je jím zajímavější design, touha po změně či více funkcí technologické hračky. Vedlejší přínos v podobě ušetřené elektřiny nebo jiné energie je ale nesporný. Naproti tomu Češi nechávají výměnu svých praček, lednic apod. většinou na dobu, kdy se jim tyto přístroje zcela rozpadnou. Z předchozího vyplývá, že spotřebu energie v ČR nejlépe ovlivníme nepřímo tak, že podpoříme ekonomické a politické síly, které usilují o modernizaci země, nikoli o její konzervaci. Čímž netvrdím, že je zbytečné bojovat proti plýtvání v každodenním životě. Zásadní změnu současného nevyhovujícího stavu ale přinesou teprve strategická rozhodnutí na té nejvyšší úrovni s cílem posunout naši ekonomiku tam, kde se pohybuje světová špička. |