5. 4. 2004
Laureát ceny UNESCO v kubánském vězeníDvacet let pro Raula RiveruRaul Rivero Castañeda je letošním laureátem Světové ceny pro svobodu tisku každoročně udělovanou UNESCem. Tato cena by měla být slavnostně předána 3.května při příležitosti Světového dne svobody tisku, tentokrát v Bělehradě. Raul Rivero si ji však nebude moci převzít, jako jeden ze 75 Castrových vězňů svědomí, byl odsouzen na 20.let. |
Raul Rivero Castañeda je novinář a básník. Narodil se v roce 1945, vystudoval žurnalistiku, poté pracoval tři roky jako zahraniční korespondent pro oficiální kubánskou tiskovou agenturu Prensa latina v Moskvě. Začíná tedy sloužit ve prospěch režimu spolu s ostatními kubánskými novináři a umělci, kteří stejně jako on věřili v Castra. Mnoho z nich později "ostrov svobody" opouští, ale Rivero zůstává: "Léta jsem se pracoval pro oficiální tisk. Občas zakouším pocity viny, že jsem se podílel na lžích. To mě přimělo zůstat na Kubě." V roce 1989 opustil státní tisk a od té doby musel soustavně čelit represím ze strany kubánských autorit: výslechy, prohlídky, urážky, zdi pomalované revolučními slogany státních agentů...."Já už si začínám zvykat, ale bojím se o mou matku, která bydlí s námi. Je jí více než 80 let a pokaždé kdy přijde Statní bezpečnost se velmi rozruší". O dva roky později podepisuje "Dopis deseti", petici žádající svobodné volby a osvobození politických vězňů. Přes všechny potíže v roce 1995 založil nezávislou tiskovou agenturu Cuba Press, a v roce 2001 byl jedním ze zakladatelů první nezávislé asociace novinářů na Kubě . Jak v té době pracoval? Články pro Cuba Press psal na stroji, poté je diktoval do telefonu spolupracovníkovi z Floridy. V roce 1997 Rivero získal cenu Reportérů bez hranic, pro kubánský režim "teroristické organizace ve službách CIA." Rivero měl mnoho příležitostí odjet stejně jako mnoho dalších, ale on navzdory všemu zůstal: "Vláda mi často navrhovala odejít někam do ciziny, ale myslím ,že moje místo je tady." Kvůli svým aktivitám byl v dubnu minulého roku odsouzen na 20 let, spolu s ním bylo uvězněno 25 novinářů a to na dobu od čtrnácti do dvaceti sedmi let. Kuba se tak stala jednou ze zemí s největším počtem uvězněných novinářů na světě. Všichni byli odsouzeni podle článku 91 trestního zákona za zločiny proti nezávislosti a teritoriální integritě země. Režim si dal tu práci a politické vězně přemístil do vzdáleného místa daleko od jejich rodin. Raul Rivero, vězen číslo 710, je tedy nyní ve vězení Canaleta, v provincii Ciego de Avila, což je 461 kilometrů na východ od hlavního města. Jeho druhá žena Blanca Reyes ho smí navštěvovat pouze jednou za tři měsíce a podmínky v tomto vězení považuje za "velmi těžké". Dnes Raul Rivero pobývá v cele 3 krát 2 metry. Další problém je i Riverovo onemocnění:trpí vysokým krevním tlakem a již ztratil 20 kilo. Jeho žena Blanca k tomu dodává: "Podmínky uvěznění jsou nehumánní a neakceptovatelné. Vězni trpí horkem, cely jsou plné švábů a moskytů. Dokonce i Castro, když byl uvězněn, žil v lepších podmínkách." Blanca se každou neděli oblékne celá do bílého a jde do kostela Santa Rita ve čtvrti Miramar v La Habaně. Setkává se tu i s ostatními ženami odsouzených disidentů a novinářů, ty jsou také oblečeny celé pouze do bílého. Toto tiché shromáždění je jediná forma protestu tolerovaná Castrovou vládou. Krátce před svým zatčením Raul Rivero Castañeda napsal "Je jsme si jistý, že objektivně a profesionálně informovat a vyjadřovat názory o společnosti, ve které žiji, nemůže být závažný zločin...Nikdo ani žádný zákon mě nepřinutí věřit, že jsem gangster nebo zločinec, protože jsem oznámil zatčení disidenta, sestavil seznam cen základních potravin na Kubě, či jsem vyjádřil zděšení, že více než 20 000 Kubánců utíká každý rok do Spojených států." Pro srovnání: poté co Castro napadl kasárny La Moncada v roce 1953, byl uvězněn a amnestován po 18 měsících. Dnes Raulovi Riverovi zbývá ještě devatenáct let. Cena byla udělená 24. února generálním ředitelem UNESCO Koïchiro Matsuuraem, ten k tomu uvedl: "Cena by měla kompensovat permanentní boj profesionálů za svobodu vyjadřování, jež je nezbytnou součástí demokracie.".Vítěz byl vybrán na doporučení nezávislé poroty složené se zástupců medií z celého světa. Cena, vytvořena v roce 1997, je určena všem osobám, které se významným podílem zasloužili o obranu svobody projevu v jakékoli části světa. Ocenění nese jméno kolumbijského novináře Guillermo Cana, zavražděného místními drogovými barony. Le Monde: ZDE
|