Řekové se vždycky dívali na olympijské hry skepticky. Vycházejí z kořenů uměle vytvořené minulosti. Olympijskému hnutí, údajně tak vznešenému, nikdy nevadilo Řecko plukovnické diktatury. A Pierre de Coubertin, zakladatel celého tohoto strašlivého cirkusu, se při hledání sponzorů pro první moderní olympijské hry v roce 1896 soustředi na Francii, Británii a Spojené státy - nejdůležitější koloniální mocnosti. Současná řecká realita neměla s olympijskými hrami vůbec nic společného, ani s nimi nebude mít nic společného tento pátek večer.

Obdiv vůči starému Řecku spočívá v manipulaci: lidé hledají "kořeny", které vysvětlí veškerý další vývoj. Avšak touha vyčlenit jedno téma a přitom ignorovat všechno ostatní, co se pak stalo, je většinou motivována propagandistickými důvody.

Dnešní návštěvníci Řecka s překvapením zjišťují, jak málo má současné Řecko společného s helénskou tradicí. Hrály v tom významnou roli slovanské invaze v sedmém století po Kristu. Když se řecká komunita od devátého století obnovila, byla ovlivněna nejen starořeckou, ale i slovanskou, ortodoxní křesťanskou tradicí.

Dnešní Řecko je typický Balkán se svou posedlostí kořeny a totožností. Avšak moderní Řecko má mnohem víc společného se slovanskou kulturou než s latinským Západem.

Mýtus klasické helénské kontinuity se stal zbraní v moderní řecké zbrojnici definice národní totožnosti. V regionu, kde leží Řecko, dochází až příliš často k falšování mýtů národní totožnosti. A proto je Řecko vhodným domovem pro celý ten nesmysl Olympijských her, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE