Lze si stěží představit problematičtější a více do očí bijící nabídku. Copak lidovci neměli setrvalé námitky vůči Teličkovi jako případnému a pak aktuálnímu komisaři ČR u EU? A teď by mu nejen dovolili usednout do ministerského křesla, o něž zatím pečovali sami, ale navíc by si s ním družně sedli za týž vládní stůl? Přitom by tak lidovci učinili jako ochotní klíčoví spolupachatelé celé této "transakce"? ČSSD a Gross první by si pak mohli mýt ruce jako Pilát --- my nic, my muzikanti; tohle přece umožnili, ne-li iniciovali - lidovci!

"Maličko" se při tom posledním vyjednávání v táboře ČSSD zapomnělo na to, že lidovci se od počátku distancovali od toho, aby vnímali tu stávající krizi jako krizi vládní, v níž by byli nějak za ni spoluvinni --- takže by měli nějak a něčím kajícně přispět k nápravě poměrů. "Maličko" se při tom posledním vyjednávání v táboře ČSSD zapomnělo na to, že lidovci zatím stále dlouhodobě nemají co ztratit v žádných volbách, k nimž by došlo na základě poměrného zastoupení. "Maličko" se při tom posledním vyjednávání v táboře ČSSD zapomnělo i na to, že lidovci díky svému postavení "jaksi ve středu politického spektra" jsou případným vítaným koaličním partnerem jak "vlevo", tak "vpravo" --- takže nemusí automaticky být životně zainteresováni na spáse vlády, která chce navenek vypadat aspoň trochu "levicově".

Z tohoto hlediska to Gross skutečně "trochu" přehnal. "Klidná síla" lidovců není nutným souputníkem této krize. Nemusí jim příliš záležet na záchraně lodi, jež by třeba technicky neměla na to, aby absolvovala druhou polovinu své plánované a stávajícím mandátem voličů garantované plavby.

Na druhé straně ČSSD (a teď už premiér Gross) musí v době, kdy akcie sociálních demokratů nestojí na té naší politické burze vysoko, dělat všechno pro to, aby paradoxně uchoval maximum programu již dovolenkující Špidlovy vlády a té Grossově navíc přidal svéráznou patinu "sociálního státu". Tak, jak si to ostatně přál ještě sám a nepochopitelně svou vlastní stranou podražený Vladimír Špidla. Přitom Grossův problém není ani tolik v tom, kdo kde bude na jakém ministerském postu, ale jakými prostředky dosáhnout proklamovaných cílů, které přitom rozhodně nejsou maximalistické. Což zatím není "na stole", že? Médiím přece může provizorně stačit komentovat stávající hru na "škatule, škatule, hejbejte se!".

Co by se jinak dálo, kdyby se místo přidělování postů mohly již hledat finanční zdroje ke krytí programů, v nichž zatím nejsou?!