O čisté, krásné dívce Marii se neodvážil nic špatného myslet a už vůbec ne ji odsuzovat. Modlil se a prosil Boha o pomoc, o světlo poznání, co má dělat. Snad by bylo nejlépe ve vší tichosti zmizet z Galileje zpět do Betléma. Vroucí modlitba však přinesla světlo. Ve spánku přišel anděl a jasně řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů."

Pak už Josef nefilosofoval, ale konal jako poslušný žák Ducha Svatého. Tímto poslušným žákem byl za všech okolností. Muž Boží vůle, dělník, stolař, se tu začne poctivě starat o svou rodinu. Jeho řemeslu se přiučí i svěřený syn. Žijí chudě, ale poctivě, z práce svých rukou.

Pro naši generaci "vnuků Gottwaldových" jsou slova "První máj" a "Svátek práce" nerozlučně spojena se sarkastickými vzpomínkami na nekonečné prvomájové průvody, ryčnou pochodovou hudbu z ampliónu, mávátka a soudruhy, roštím utíkající ze zpocené Letenské pláně a odhazující státní vlajky i transparenty... Přitom tradice nebyla nikdy takto umělá, ale autenticky prožitá a mnohdy i krví vepsaná do dějin. Tak jako 1. máj v americkém Chicagu. Námezdně pracující z města a okolí se neshromáždili, aby oslavili svátek Prvního máje. Sešli se, aby se společně postavili k problémům svých životů a svého boje. Pokusili se dát organizovaný výraz svému protestu proti hrubě nespravedlivému pořádku Státu a Kapitálu, fungujícímu v zájmu majetných. Američtí anarchisté Spies, Parsons a další promluvili právě na toto téma. A tehdy bylo protestní shromáždění narušeno provokacemi a skončilo masakrem, po kterém následovalo uvěznění a vražda Spiese, Parsonse a dalších dělníků. První máj je symbolem "nové doby" v životě a boji ve jménu sociální spravedlnosti, svobody a nezávislosti, ve jménu společenského ideálu.

A komu se nelíbí historie, může se ji pokusit přepsat, změnit ji už však nelze...