Albert Einstein je v jistém smyslu vzácnou výjimkou. Téměř každý zná jeho jméno, mnozíví, že jeho stěžejní dílo je jeho teorie relativity. Méně známá je skutečnost, že Nobelovu cenu za fyziku získal Einstein nikoliv za  teorii relativity, ale za  práce týkající se foto-elektrického jevu. Jeho teorie relativity byla v té době svými dopady příliš převratná.

Albert Einstein se narodil 14. března roku 1879 v německém Ulmu. Vyrůstal pak v Mnichově, kde si jeho otec Hermann a strýc Jakob otevřeli elektrotechnickou a strojírenskou dílnu. Po nijak výjimečném studiu v Mnichově a švýcarském Arrau, dokončil Einsten v roce 1901 studia fyziky a matematiky učitelského směru na Polytechnickém institutu v Zurichu. V roce 1902 nastoupil na úřednické místo ve švýcarském patentovém úřadu v Bernu, kde pracoval až do roku 1909. Již zde se ve volných chvílích začal zabývat některými, tehdy aktuálními problémy teoretické fyziky. V roce 1905 získal švýcarské občanství a v tomtéž roce publikoval svojí první teoretickou práci formulující již základy jeho první verze teorie relativity, tzv. speciální.

V roce 1908 získal Einstein v Bernu docenturu a od roku 1909 do poloviny roku 1911 pak působil Zurichu jako mimořádný profesor fyziky a matematiky. Léta 1911 až 1912 jsou pro nás zajímavá tím, že v tomto období žil Einstein jeden rok v Praze. Působil zde jako řádný profesor teoretické fyziky na tehdejší německé pražské univerzitě. Podle některých již zde začala vznikat jeho obecná teorie relativity dokončená v roce 1915 a publikovaná v roce následujícím, tedy v roce 1916. Z Prahy se Einstein vrátil zpět do Zurichu. V roce 1914 byl jmenován ředitelem Fyzikálního institutu císaře Viléma v Berlíně.

Einstein nebyl jen jeden z nejvýznamnějších vědců konce minulého tisíciletí, nadaný mimořádnou silou logického, abstraktního myšlení, ale také angažovaný humanista. Již v roce 1933 spolu se Sigmundem Freudem veřejně publikoval proklamaci " Warum Krieg " ( Proč válka ) ostře zaměřenou proti sílícímu německému fašizmu. V tomtéž roce také na protest proti rostoucímu nacistickému antisemitizmu rezignoval na místo ředitele Fyzikálního institutu císaře Viléma v Berlíně a emigroval do USA. Zde pak dlouhá léta působil na Institute of Advanced Study v Princetonu. Na sklonku své vědecké dráhy se Einstein opět vrátil ke svým již dříve započatým pracím na jednotné teorii polí. Zemřel v Princetonu v roce 1955.

Ve svých humanistických a protiválečných aktivitách pokračoval Einstein i po druhé světové válce v USA. Ani při svém pobytu v USA se nijak netajil svými nekonformní názory, zvláště na některé poválečné tendence v USA, také na tvrdá vyšetřování a pronásledování mnohých amerických občanů, včetně známých vědců, tehdejším výborem pro neamerickou činnost. Mnozí v té době pokládali Einsteina za člověka politicky naivního. Mnohým se ale jeho názory a závěry především nehodily. To ale platilo i o většině jeho převratných myšlenek, teoriích a objevech v oboru teoretické fyziky. Téměř všechny jeho teorie se postupně potvrdily.

Měli bychom tedy brát vážně názory Alberta Einsteina i v oblastech které se netýkají fyziky ? Ty méně známé možná mnohé překvapí. Zkuste si přečíst třeba Einsteinovu studii, otištěnou v roce 1949 v Monthly Review (Monthly Review, New York, 1949 May ). Studii uvádí věta: " We shall require substantially new manner of thinking if mankind is to survive "( "Budeme potřebovat naprosto nové způsoby myšlení, jestliže má lidstvo přežít"). Tuto větu, lze vzít i jako Einsteinovo poselství do třetího tisíciletí. Jde o fundovanou studii rozumné alternativy k ekonomickým a politickým mechanizmům, společnosti velmi blízké té, v níž nyní opět žijeme a jejíž klady i zápory postupně poznáváme. Doporučuji zvláště současným tzv. liberálním ekonomům. Tato studie, pokud vím, zatím nebyla přeložena do češtiny; zájemci ji najdou nejsnáze na Internetu třeba zde, nebo také zde. Název této studie zní: " Why Socialism".

Cílem téhle Einsteinovy studie bylo přispět jeho mimořádnými rozumovými prostředky k dalšímu, racionálnějšímu vývoji lidské společnosti, společnosti moudřejší a schopné přežít i v budoucnu. Nejde o studii nahrávající dnes právem zatracovanému totalitnímu pseudosocializmu, který se u nás čtyřicet let budoval podle vzoru a pod dohledem Sovětského svazu. A ještě poznámka na závěr. Pokusil jsem se v dostatečném předstihu nabídnout tuhle drobnou aktualitu nejprve dvěma českým novinám -- jednomu deníku a jednomu týdeníku. Neúspěšně. Proč ? " ... no prosím vás ten závěr !"