Koalice nevládních organizací Iuridicum remedium, Otevřená společnost a Transparency International ČR proto před návrhem varuje. Jednotlivé sdružené organizace totiž hájí právě ta práva, která by přijetí tohoto zákona závažně ohrozilo.

Dnes je každému občanu zřejmé, co je utajovaná skutečnost, chráněná specifickými povinnostmi a dokonce i trestním zákonem. Nový zákon počítá pouze s nejasnou definicí, která v podstatě říká, že jsou to ty informace, jejichž vyzrazení by mohlo způsobit újmu zájmům státu nebo mezinárodních organizací nebo být pro jejich zájmy nevýhodné. Zda je definice naplněna, bude rozhodovat předem neznámý okruh úředníků a soukromých subjektů - slovy zákona ti, u kterých informace vznikne. To vytvoří zcela nepřehledné, chaotické a ke zneužívání vybízející klima ve veřejné správě i soukromém sektoru. Kromě samotné koncepce zákona založené na mlhavém vymezení utajované skutečnosti, jsou znepokojující i další místa návrhu.

I. Dnes jsou ústavní činitelé či soudci osobami, které se nemusí podrobit bezpečnostní prověrce, aby se mohli seznamovat s utajovanými skutečnostmi. Jak konstatoval Ústavní soud, prověrky NBÚ představují závažný zásah do ústavně zaručených práv osob. Je proto třeba zájem státu na prověření osob a důležitá práva plynoucí z ústavy vyvážit. Díky právu voličů zvolit si kohokoli podle své vůle za svého zástupce se prověrkám nepodrobují poslanci, ústavní maxima nezávislosti justice brání prověřování soudců apod. Volební právo odvozené v případě členů vlády a prezidenty republiky také nelze omezit na osoby, které pověřil jeden z orgánů exekutivy, NBÚ. Podle nového zákona by však existovala privilegovaná kategorie tajných informací -informace z EU či NATO, které bez prověrky nemůže znát ani člen vlády, soudce ani člen parlamentu. (Jde přitom o řádově tisíce dokumentů denní agendy většiny resortů, které po vstupu do EU budou mít české úřady k dispozici.)

Že tito představitelé státu s těmito informacemi musí pracovat, je zřejmé. NBÚ by pak prověřoval nejvyšší výkonný ústavní orgán státu - vládu. Prověřoval by premiéra, který jmenuje předsedu NBÚ. Dostal by i právo prověřovat zvolenou hlavu státu. To představuje vážné vychýlení v dělbě moci ve prospěch jednoho exekutivního orgánu, navíc zhusta pracujícího v utajeném režimu. /p>

II. Návrh omezuje v případě utajovaných informací z EU a NATO rovněž práva účastníků soudního řízení. Pokud se před soudem probírají utajované informace, není plně zajištěno právo svobodně si zvolit právního zástupce. Zastupovat může jen právní zástupce s bezpečnostní prověrkou. Advokacie je tradičně a oprávněně profesí, kde je důvěrnost vztahu ke klientovi základním předpokladem fungování spravedlivého procesu a proto je i státem respektována (povinnost mlčenlivosti advokáta apod.).

Bezpečnostní prověřování advokátů je proto věc značně problematická a nelze předpokládat velký zájem advokátů o prověrku své osoby z obav o důvěru svých klientů. Možnost výběru právního zástupce z úzké množiny prověřených advokátů v řízeních, kde se utajované skutečnosti vyskytují, tak jen paroduje existenci práva na svobodnou volbu právního zástupce danou v Listině. Nejde jen o právní zástupce, procesní práva neprověřených účastníků jsou omezena plošně, přičemž není jasně řečeno, jak se bude postupovat u soudců.

V případě trestního řízení není dnešní úprava jednoznačná. Podle některých výkladů může být v trestním řízení, kde jde o utajované skutečnosti obhájcem také pouze prověřený advokát. To představuje ještě větší riziko nedostupnosti profesionální právní pomoci, neboť jde např. o případy obvinění z ohrožení utajované skutečnosti, případy, kdy důkaz obhajoby může být označen za utajovanou skutečnost apod. /p>

III. Kritéria dalšího typu prověřované kategorie, tzv. bezpečnostní způsobilosti osob, opakují vadu zrušenou v dnešním zákoně Ústavním soudem. Jsou příliš obecně formulována, takže za skutečnosti klasifikující osobu jako bezpečnostně nespolehlivou si lze dosadit téměř cokoli. Navíc toto posuzuje to orgán, koncentrující velkou část exekutivní agendy, jejíž značnou část vykonává tajně. Ustavní soud již dříve rozhodl, že takto bezpečnostní rizika libovolně rozšiřovat nelze.

Již stávající, pět let starý zákon je právníky označován za problematický. Vůbec poprvé do českého právního řádu zavedl prověrky osob, které s utajovanými skutečnostmi mohou přijít do styku. Legislativním trikem se dokonce v roce 2002 rozšířil tak, že prověřování se týká i osob, které s utajovanými skutečnostmi do kontaktu nepřichází, zato vykonávají "citlivé činnosti". Dává značnou moc Národnímu bezpečnostnímu úřadu, která byla zpočátku minimálně kontrolovatelná. Ústavní soud dal kritikům v mnohém zapravdu a nejkřiklavější části zákona zrušil; shledal rozpor s Listinou (právo na řádný proces a právo na svobodný výkon povolení) i Ústavou a to hned s úvodním článkem, označujícím ČR za demokratický a právní stát.

Navržená úprava však vychází utajování a prověřování bez dostatečné kontroly vstříc ještě podstatně více.

Téměř totožný tlak na rozvolnění pravidel pro utajování ve státním zájmu a oslabení dozoru lze zaregistrovat i v okolních státech. Neoficiálně jsou důvodem požadavky NATO. Ty však nemají oporu v žádném mezinárodním závazku ČR a nemohou sloužit jako přesvědčivý a legitimní důvod. Příslušné vnitřní dokumenty NATO mají původ v padesátých letech minulého století a jejich naplňování se jeví kolizní s mezinárodními závazky členů na poli základních práv.

Odkazy na informace o zbraních hromadného ničení, kterými by měly české orgány disponovat, v novém návrhu spíše vyvolávají dohady o účelu nové úpravy. Ta totiž zásadně ztíží demokratickou kontrolu veřejnosti týkající se obchodu se zbraněmi, jednání představitelů ČR v mezinárodních organizacích jako např. WTO nebo MMF a mnoha dalších otázek veřejného zájmu.

Autorka je činná v neziskovém sektoru v oblasti právního poradenství - působí ve sdružení Iuridicum Remedium