Pokusy budovat stát na závisti vůči tzv. bohatým (tedy lidem schopným koncentrovat kapitál a následně jej investovat ve prospěch individuálních i obecných zájmů) a na snaze projíst a plošně přerozdělit ekonomický základ firem těchto tzv. bohatých, jsme tu již měli. Dopadlo to bídně. Ještě mezi námi žije pár z těch milionů pitomců, kteří si mysleli, že národ zbohatne na pronásledování podnikatelů. Jejich důchody jsou směšné a viní z toho všechny možné polistopadové vlády, jen ne sami sebe.

Želbohu je mezi námi i mnoho dětí těch vyvlastněných kapitalistů, kteří bezradnostni z našeho ekonomického a sociálního marasmu sami volí a budou volit komunisty a všechny, kdo volají po pádu vlády.

Čeští bohatí musí být ještě bohatší, jinak se nepozvednou ani střední vrstvy, ani sociální jistoty, jinak bude i nadále chudé i zdravotnictví, kultura a školství.

Ťech pár asociálů a lumpů, kteří hromadí peníze jen pro ně samé a jsou pro ně schopni, všeho nevymýtíme politickými prohlášeními ani bojem proti kapitálu a možná si se všemi neporadí ani lépe fungující právní systém a lepší ekomomická a ekonomicko sociální pravidla. Ale ani tehdy nemusí být věc ztracena, může se totiž u takového mamonáře snadno stát, že i proti svému úmyslu v ekonomice vykoná něco dobrého nebo že jeho potomkům a následovníkům se z takového tatínka či otce firmy udělá špatně a jednou začnou nahromaděné jmění využívat mnohem rozumněji.

V ekonomice (zejména té fungující) snad ani nejde udělat nějaký špatný tah, který by nepřinesl alespoň něco dobrého. Běžný podnikatel je ovšem především člověk, tedy myslící a senzitivní bytost, které není cizí uvažovat, když ne v politických a ekologických, alespoň v sociálních souvislostech.

Takoví v minulosti drželi nejen své zaměstnance (a to i za těch nejhorších společenských podmínek), ale i stát a životní úroveň v něm, a takoví ji budou držet i v budoucnosti, pokud je nebudeme zastrašovat bláboly o milionářské dani a podobně. Jaké obrovské částky odvádějí dnes podnikatelé na daních, místo aby je mohli smysluplně (a tedy většinou ku prospěchu nás všech) investovat, to si neumí představit skoro nikdo. A tyto částky nepřerozdělují ani místní komunity, ani obce či regiony, ale tupý a rozhazovačný stát. Čím víc na podnikatele tlačíme, čím víc omezujeme jejich schopnost koncentrovat a smysluplne vynakládat kapitál, tím víc je nutíme chovat se asociálně, neekologicky, obcházet zákony a vytvářet šedou a černou ekonomiku. V konečném, dlouhodobém a celospolečenském důsledku je nutíme chovat se neekonomicky. Podnikatel, který nemá kapitál, nemá ani peníze na výzkum, vzdělávání a sociální výhody svých zaměstnanců, zejména však nemůže podnikat, investovat a konkurovat.

Nemám nic proti voličům komunistických stran, ale ty u nás tvoří na jedné straně zapšklí důchodci se sklonem k paranoidnímu podezřívání a na druhé straně pár nezralých mladých lidí, kteří si léčí svůj vzdor k vlastním nepovedeným rodičům vzdorem ke všemu, co je užitečné nebo jen činné na vedoucích funkcích v našem státě.

Členové komunistických stran mají alespoň jednu dobrou vlastnost, jsou ochotni pro vlast něco udělat svou politickou angažovaností a díky svému zájmu o věc snad alespoň ve většině případů chápu podstatu demokracie. Žaludek se mi zvedá zejména nad tou mlčící masou komunistických voličů, kteří dodnes za lepší příští nepohli prstem (a angažují se zásadně jen za peníze) a se škodolibou, kazisvětskou radostí dávají ve volbách svůj hlas PROTI.

A že si dnes v parlamentu tak dobře rozumí komunisté se členy ODS? Špidlova úřednická, ale důsledná logika totiž ohrožuje mafiánské posty a klientelistické sítě peněz a moci, které si mnozí členové a příznivci ODS vybudovali. Jsou to navíc sítě, které vyrostly na sítích estébáků a bolševiku budovaných po listopadu 89', takže současný ekonomický fašismus, který u nás bují, je s bolševickými představami o ekonomice úzce spjat.

Chtěl bych tímto vyzvat členy komunistických stran, nenechte se svým vedením zneužívat k politikaření. Váš úkol může být pozitivní a otevřený.

Samozřejmě, že podobné sítě jako lidé blízcí ODS tvořily a tvoří i mafie kolem ČSSD a některé z nich dokonce pomohly Špidlovi k moci. Proto je dnes i uvnitř ČSSD velká nechuť ke Špidlovi a snaha se jej zbavit. Jedni jej neprávem podezřívají z aktivní účasti v nějaké z těchto (konkurenčních) klik uvnitř ČSSD, jiní zjistili, že přestože jej vytlačili na samý trůn politické moci, začíná Špidla nepřímo ohrožovat jejich zájmy. Zároveň si však všichni uvědomují, že pádem Špidly by padla i jejich účast v parlamentu, vládě a na moci vůbec, co se projevilo i na včerejším hlasování o nedůvěře vládě. Vznikla tak pro občana výjimečně prospěšná situace, že na čele státu je člověk, který to myslí upřímně, a ač není rozeným vizionářem a státotvorcem, dokáže racionálně uvažovat a za výsledným cílem se pohybovat s vytrvalostí bullteriéra. Špidla je intelektuálem a přestože ve srovnání např. s Havlem, Klausem či Zemanem působí trochu šedivě, jeho přínos může být mnohem výraznější a na rozdíl od nich také působí více autenticky.

Nechme Špidlu (a jeho vládu) zatím, kde je; trocha stability a transparentnosti naší politice neuškodí. Ještě nepřišla doba, kdybychom museli Špidlu vnímat jako něco morálně opotřebovaného, co vyčerpalo své možnosti. Hlavně opozice uvnitř ČSSD ani v parlamentu nenabízí nikodo lepšího, důvěryhodnějšího. Nebudu ty ambiciózní pány jmenovat, ale neumím si je na Špidlově místě představit. Vím, že v nejsilnějších politických stranách jsou lidé, kteří by si zasloužili dostat se na výsluní politické slávy a moci, ale jejich vlastním stranám to ještě nedošlo. Špidla může mít tedy ještě dostatek času, jakkoliv již od začátku jeho zvolení vypadala jeho pozice tak nejistě, že vyvolával sázky, zda vydrží do švestek. Nastal čas slivovice, radostného vinobraní, utahování opasků a dýmek míru.