Young vystudoval v Oxfordu právo a někdy, zejména když ho urazila nějaká špatnost nebo nějaký morální poklesek, připomínaly jeho články rozsudky, přednášené ze soudní stolice, píše se v jeho nekrologu v deníku Guardian. Často si zvolil téma, rozebral ho kvalifikovaně a s neobyčejnou inteligencí a dospěl k nadčasově platnému závěru. Jindy byly jeho úsudky přísné až brutální. Young byl vážným moralistou. Rozhořčení, které iluminovalo jeho články, nebylo nikdy vytvářeno na efekt: pocházelo ze srdce.

Lidé si stěžovali, že byl jeho tón "olympský", a někdy tomu tak skutečně bylo. Young byl v první řadě reportér - velmi ho zajímala Amerika a jezdil tam i v poslední době. Jeho druhá manželka byla Američanka a jeho články o Bushově vládě za poslední dva roky patří k tomu nejpronikavějšímu, co kdy napsal. Nebyl žádným fanouškem George Bushe, ale nezastával názor, že je jeho úkolem jen odsuzovat. Jako každý dobrý reportér chtěl, aby jeho čtenáři porozuměli, proč Bush takto funguje a proč je to atraktivní pro tak velké množství amerických voličů.

Young pocházel z katolické rodiny a zůstal vždy aktivním katolíkem, i když nikdy nebyl vůči katolické církvi nekritický.

Nejvíce se soustřeďoval na analýzu moci a toho, jak se moc projevuje. "Jestliže neznamená oddělení novinářské práce od politiky to, že novinář musí neustále zpochybňovat rozšiřování arbitrární moci, jaký by mělo smysl nebýt politikem?" napsal v předmluvě ke knize svých politických článků, která vyšla letos v létě. Bedlivě analyzoval rostoucí napětí mezi politiky a právníky, zejména během nynější doby, kdy je britským ministrem labourista se stalinskými tendencemi David Blunkett. Young často psal o spravedlnosti a o soudcích a zanedbávání obrany svobody.

V letech 1973 - 1981 byl politickým editorem tádeníku Sunday Times, ale poté, co listy Times a Sunday Times v roce 1981 ovládl mezinárodní "Vladimír Železný", magnát Rupert Murdoch, z listu odešel a od té doby psal pro Guardian.

Nebyl typickým autorem pro list Guardian. Jeho politické přesvědčení nikdo neznal. Někteří ho - hlavně kvůli jeho aristokratickému vystupování (byl vysoký a vzpřímený a zejména v posledních letech, se stříbrnými vlasy, vypadal nesmírně distinguovaně) považovali za liberálního konzervativce.

Jednou z Youngových dvou knih byl vynikající politický životopis Margaret Thatcherové, One of Us (Jeden z nás), který vyšel v roce 1989. Jeho druhá kniha (This Blessed Plot: Britain and Europe from Churchill to Blair, Toto svaté spiknutí: Británie a Evropa od Churchilla k Blairovi, 1998) se týkala Evropy a britských euroskeptických postojů vůči ní. Týdeník Economist tuto jeho knihu označil za "knihu desetiletí".

V poslední době byl Hugo Young znepokojen, že se Británie proměňuje za Blaira ve "stát jediné strany". Opakovaně varoval před tím, jak britští labouristé při údajném "boji proti terorismu" omezují osobní svobody. Byl si jist, že politické svobody je nepřípustné omezovat i v čase nebezpečí. Nesmírně ho deprimovalo Blairovo těsné spojenectví s Bushem a byl přesvědčen, že Blair Bushovi přislíbil před mnoha měsíci, že s ním zaútočí na Irák. Z tohoto hlediska ho nesmírně znepokojoval rozložený stav britských opozičních stran, které válce proti Iráku nedokázaly zabránit.

Byl také přesvědčen, že politikové, kteří aspirují na to vést svou politickou stranu a národ, musejí být schopni se vyjadřovat jazykem, který má originalitu, poezii a potenci a který zůstane v mysli.