25. 9. 2003
Musím večeřet s ďáblemI když musí komentátor psát jako outsider, musí své informace odhalovat jako insider. Reportáž je základem novinářské práce; sloupky a komentáře se zdají být spíš pohyblivými písky, přílivem a odlivem módy: jsou nedisciplinované, nespolehlivé a možná vlastně zbytečné. Od té doby, co jsem začal psát politické komentáře, mě trápí dvě otázky. Pro koho vlastně komentátor píše? A - a to je obtížnější otázka - na kom je závislý? Citujeme několik myšlenek vynikajícího komentátora Hugo Younga z deníku Guardian, který v pondělí zemřel na rakovinu ve věku 64 let. |
Když byl [ekonom] Peter Jay analytikem v Timesech, dával přednost erudici. Jednou odpověděl jednomu zmatenému čtenáři, který si stěžoval, že nerozumí tomu, co Jay píše, že daný text byl napsán jen pro tři lidi, kteří pracují na britském ministerstvu financí a v Anglické bance. Můj přístup je vulgárnější, pokračoval Young. Méně mě zajímá úsilí ovlivnit události a ministry, spíše chci poskytnout informace čtenářům, kteří chtějí porozumět tomu, co se děje. Jenže komentátor nemůže předstírat, že to je všechno. I když nepíše pro politiky, nemůže se vyhnout tomu, že jeho články politikové čtou. Jako novináři si však musíme uvědomovat svá omezení. Kritizujeme rozhodnutí, ale nikdy žádná rozhodnutí sami neděláme. Snažíme-li se poctivě informovat o tom, co se děje, nemůžeme se vyhnout tomu, že musíme s politiky mluvit. Oni jsou vlastníky pravdy, o níž si my rádi myslíme, že o ní zprostředkováváme informace. To, co nám tvrdí jejich propaganda, je vždycky nejméně polovina toho, o co ve skutečnosti jde, a komentátor má výhodu, že může tu propagandu odhalit a může se jí vysmát. Ale má-li být toho schopen, musí s lidmi mluvit. Musí neustále večeřet s ďáblem. Je tím povinován čtenářům. Musí zjistit co nejvíc. I když musí komentátor psát jako outsider, musí své informace odhalovat jako insider. Avšak, pokračuje autor, tato důvěrnost má hranice. Nevím o více než třech politicích, které jsem za celý život považoval za přátele. Taková úzkostlivost není pro komentátora výhodou. Izoluje to člověka od určitého množství drogy, která je mezi "informovanými" k dispozici. Ale voda zůstává čistší. A jde to v ruku v ruce s dalším outsiderstvím - zase je to osobní vlastnost - že jsem v sobě za celý život nenašel schopnost vytvořit si loajalitu k jakékoliv politické straně. V posledních letech se novináři častěji přičleňují k nějaké straně nebo kauze. Měla by vládnout větší odříkavost - copak jim sama novinářská práce nestačí? Takže píšu jako outsider a platím za to takovou cenu, jaká je nutná - v oblasti kontaktů, angažmá a příjemné iluze, že se člověk stává hráčem ve velké hře vládnutí...
Další citace z Hugo Younga, např. o "popravě" Margaret Thatcherové - v angličtině ZDE |