I letos 23.-25.9. se už po třinácté setkají odborníci Českého rozhlasu (ČRo), jejich hosté a sympatizanti. Vidíme, že nejen digitální revoluce, ale i postmoderna dorazila i do rozhlasu veřejné služby, a že soutěž ustupuje módním směrům a obecnému nevkusu, ba perverzi jazykové i mravní.

Zájem podnikatelské a politické smetánky se ale soustřeďuje na gala-večery s programy mediálních hvězd a celebrit "středního proudu" s následnými opulentními rauty navštěvovanými pravidelně pozvanými příslušníky mocenské elity. Soutěž je tak i místem, kde se vedle sporů v tvůrčí rozhlasové dílně realizují propagační a vyjednávací strategie vrcholových manažerů ČRo. Ten i mezinárodní soutěž Prix Bohemia je každoročně v obtížné finanční situaci. Přízeň vlivných lobbyistů ve Sněmovnách, v politických stranách a důležitých sponzorů je pro rozhlasové veřejnoprávní bossy stejně důležitá jako obyčejní posluchači rozhlasu- většinou skromní, spíše starší lidé- možná i důležitější.

Protože zájem řadové veřejnosti na rozhlasových přehrávkách je ojedinělý, suplují občany studenti místních středních škol a jejich učitelé vždy místo vyučování dle zásady vlk se nažere a koza zůstane celá. Ani toto nouzové řešení by nebylo na škodu, kdyby někoho z hlavních lidí ČRo zajímalo, co si mladí lidé o programech Prix Bohemia myslí. Situaci po svém zachraňuje poděbradská Radnice nezávisle na rozhlasové soutěži tím, že vyhlašuje svoji vlastní soutěž o nejlepší literární nebo výtvarné dílo a obětavě jej s přizvanými pedagogy vyhodnocuje a oceňuje už řadu let.

Do loňské soukromé ankety na Prix Bohemia Rádio, uskutečněné díky ochotě a spolupráci pedagogů, většina ze zhruba dvou stovek posluchačů ze středních škol řekla či napsala, že v rádiu většinou delší souvislé mluvené slovo neposlouchají. Dávají přednost muzice "naší generace"- nalaďují místní soukromá rádia. Někteří 14-17 letí přiznali, že veřejnoprávní rozhlas na Prix Bohemia uslyšeli poprvé v životě.. "Byla to zajímavá zkušenost, nikdy jsem ještě nenavštívil něco takového," napsal jeden poctivý student gymnázia. Pouze jednotlivce výrazně zaujal obsah několika pořadů a byli ochotni uvažovat o jejich smyslu, nebo se odhodlali ke kritickému srovnávání. Zatímco žáci gymnázií byli často hyperkritičtí až negativističtí, u studentů Střední zemědělské školy převládalo pozitivním myšlení. Asi nikoliv náhodou z ekologického prostředí školy do soutěže vyhlášené místní Radnicí dorazil také jeden z nejlepších optimistických, humorných textů o člověčím světě viděném psíma očima.

Režijní a interpretační špičková dramatizace, oceněná na závěr soutěže první cenou, u většiny studentů propadla, protože byla podle nich vzdálená, nudná, zdlouhavá, depresivní, pochmurná, pesimistická. V jiném případě si jiní libovali, že byli "na tom kratším ( z publicistiky), protože jen tak vydržet sedět a dívat se do blba je opravdu velmi unavující"...

Mnozí žáci zúčastněných škol nevěděli, že ČRo existuje, řada z nich považovala název soutěžní přehlídky za rozhlasovou stanici. Objevila se i nonsensová sdělení "rádio neposlouchám, jelikož nejsem z Poděbrad"...

K drolení posluchačské obce a oslabování sjednocujícího vlivu rozhlasu veřejné služby, zákonného garanta české kulturní identity, přispívají i komerční rádia charakteristické svéráznými moderátory, pokleslou češtinou, myšlenkovým zjednodušováním, žvanivým exhibicionismem a posuny hodnotové orientace i vkusu. Bodují u příslušníků nedozrálých generací, a činí nejistými a nedůslednými i některé pracovníky stanic ČRo.

Soukromá rádia poděbradskou rozhlasovou soutěž zatím ignorují. Možná je to tím, že většina plevelných stanic nemůže nic původního nabídnout a jejich zaměstnanci a majitelé se o to ani nesnaží. Jde tam jen a jen o peníze? Posedlost sledovaností ve všech médiích veřejné služby má bumerangové, negativní efekty. Snižuje nároky na jakost pořadů a vede k podbízivosti.

Sociologických studií zaměřených na rozbor rozhlasových vysílání je u nás málo a i jejich závěry bývají sporné, neboť se často opírají o "měkká" data a jsou ovlivněny sympatiemi nebo soucitem hodnotitelů.

Pro mladé posluchače je setkání s Prix Bohemia Rádio kulturním šokem. Mládež to loni vyjádřila různě, ale s bezprostřední upřímností: "Rádo neposlouchám, ...nevěděl jsem, že existuje." "Možná, že až se někdy budu nudit, tak si ho určitě pustím"...Tak uvidíme, jak tomu bude letos!