Připomeňme si fakta.

Negramotná paní Horvátová, její druh a její třicetiletá dcera se třemi dětmi - Helenou, Valentýnou a Jaroslavem - žijí ve společné vícečlenné domácnosti a obývají v "ubytovně" Mexiko jednu místnost o rozměrech 20 m², s kamny na uhlí, s podlahou z betonu. Místnost, "kolaudovanou" jako kuchyně IV. kategorie s příslušenstvím na chodbě, vybavenou dvěma starými jističi a jednou zásuvkou, která musí stačit pro všechny spotřebiče - sporák, ledničku a starou televizi. Žádné vypínače v domě neodpovídají ČSN, některé mohou ohrozit či ohrožují uživatele na životě a zdraví. V této místnosti spí šest lidí. Turecký záchod mají "ubytovaní" pouze jeden - v hrozném stavu, s fekáliemi prosakujícími stropem, na chodbě v přízemí, kde se nesvítí. Za každé umytí ve společné "koupelně" musí platit zvlášť. Koupelna je po celý den zamčena. Jediný zdroj vody v domě je taktéž v přízemí. Umýt si ruce před jídlem znamená proběhnout se po domě. Hygienické podmínky jsou to vhodné snad pouze pro šíření epidemie.

Dům nemá jediný hasicí přístroj - pouze držák na něj, veškeré jističe v domě jsou v zamčených, a tedy tím pádem nepřístupných krabicích. Ve sklepě, kde je uzávěr, není funkční světlo, po označení, kde je závěr umístěn, ani stopy. Evakuační směrnice neexistuje, hydrant či požární hadice také ne. Přesto ubytovnu radnice aktivně využívá a vyžaduje za tento "ubytovací" komfort "nájem", srovnatelný s byty první či druhé kategorie o obdobné výměře.

Paní Horvátová a její dcera za tento "luxus" jen za září zaplatily 1048 Kč. Zaplatily pověřené osobě městské správcovské firmy RDK, správcové M. Gorolové, která jí vydala potvrzení, které nesplňuje jedinou náležitost úředního či nedejbože daňového dokladu. Není opatřeno identifikací příjemce, není opatřeno označením platby za přesný časový údaj - není z tohoto "dokladu" patrné, zda účtovaná částka je za měsíc září 2001, 2002 či za září 2003. Dokladu chybí rozepsání účtované částky na jednotlivé položky ("nájem", energie, vodné a další služby) s cenou za jednotku, počtem účtovaných jednotek a součtem. Z dokladu není jasné, zda se jedná o výdej či příjem. Není jasné, kdo komu platil. Dokladu chybí i razítko. Je na něm pouze rukou napsané jméno Gorolova M. a podpis Horváthová... Přitom paní Horvátová je negramotná. Doklad "za ni" podepsala Růžena Foldýnová. Což ale z dokladu není zřejmé. Na jiných takovýchto potvrzeních ostatních "ubytovaných" jsou pro změnu různá razítka (Městského úřadu či správcovské firmy RDK), ale stejný podpis, někde zase žádný podpis... někdy chybí údaje, zač bylo placeno, jindy zase jsou tyto údaje nesprávně formulované. Dodnes to nikomu nevadilo, ačkoliv v minulosti už došlo k defraudaci vybraných částek a jejich opětovnému vymáhání. Správcová odmítla na přímý dotaz redaktora Britských listů uvést důvod, jak je možné, že nedává lidem za peníze adekvátní doklad.

"Žádost" o to, aby děti umístila do diagnostického ústavu (v Praze Krči) podepsala matka 16. 9. dopoledne bez přítomnosti zmocněnce pod hrozbou, že zůstane po exekuci ze strany slánské radnice i s dětmi na ulici. "Načerno" "bydlící Růžena Foldýnová vzala zpět svůj souhlas s umístěním dětí do diagnostického ústavu, učiněný v tísni a pod nátlakem odpoledne 16. 9. 2003. Stalo se tak v kanceláři odboru sociální péče slánské radnice. Ještě 16. 9. 2003 byla kopie tohoto dokladu předána i do podatelny městského úřadu Slaný. Podatelna vystavila potvrzení na kopii dokumentu. Matka i její zmocněnec byli ten den za přítomnosti redaktora Britských listů úřednicí radnice ubezpečeni, že tak padl jediný důvod, za kterého by jí děti mohly být odebrány. Byli ujištěni, že prohlášení bude okamžitě vyřízeno.

Nicméně ve stejný den rozhodl okresní soud v Kladně na žádost Městského úřadu Slaný, odboru sociálních věcí a zdravotnictví o předběžném opatření na základě §76a zák. č. 99/1963 Sb. OSŘ o odebrání dětí do diagnostického ústavu. Jako podklad byla k soudu zaslána "žádost", kterou ale už Růžena Foldýnová odvolala. Až do 25. 9. 2003 tato nová skutečnost nebyla soudu sdělena. Stalo se tak až po velmi ostré výměně názorů mezi redaktorem Britských listů a pracovnicí referátu sociální péče radnice ve Slaném, která 16. 9. přebírala od Růženy Foldýnové rukou psané zpětvzetí žádosti a vystavila jí o tom potvrzení za přítomnosti redaktora BL.

Úřednice odmítla 25. 9. odpovědět redaktorovi Britských listů na dotaz, jaký důvod ji vedl k tomu, že své povinnosti okamžitě informovat soud o nové skutečnosti zanedbala flagrantním způsobem devět kalendářních dní. Tvrdila, že telefonicky informovala soudkyni a "všechno je v pořádku". V pořádku ale nic nebylo, dokument jí ležel na stole... K práci na případu ji přiměla až redaktorem vyslovená domněnka o trestnosti jejího dosavadního počínání. Ještě ten den odpoledne pak doručila k okresnímu soudu v Kladně žádost o zrušení předběžného opatření. Jako důvody v žádosti uvedla, že pominuly důvody v žádosti uvedené - tím, že matka vzala svůj souhlas zpět a rozhodla se zůstat v trvalém bydlišti i s rizikem násilného vystěhování jí i dětí. Druhým důvodem bylo subjektivně nespecifikované rozhodnutí o zastavení řízení o vystěhování.

Mezitím se zmocněnec Růženy Foldýnové Jakub Polák rozhodl doručit tentýž návrh na zrušení předběžného opatření též. Zároveň se rozhodl podat jiný návrh na předběžné opatření, které by bránilo radnici ve Slaném v takových krocích, jež by vedly k rozbití rodiny Růženy Foldýnové a umístění dětí do diagnostického ústavu i do budoucna, dokud se neprověří zákonnost počínání radnice při "ubytovávání" rodiny v Ouvalově ulici a další okolnosti. Návrh má zabránit krokům radnice, které by poškodily nezletilé děti a krátily je na jejich právech. Svůj návrh chtěl zmocněnec nadiktovat soudu do protokolu. Vyšší soudní úřednice Martina Špačková to i po poradě s dalšími úředníky soudu odmítla, stejně jako součinnost při vypracování tohoto podání.

Vypracovala ale na žádost zmocněnce o svém odmítnutí písemné potvrzení, ve kterém uvedla důvody, odvolávající se na s poukazem na § 42 OSŘ . Lze se důvodně domnívat, že jde o záležitost opatrovnického soudu, nikoli o občanskoprávní spor, takže i odmítnutí sepsání návrhu je neoprávněné.

K ničemu nevedla ani diskuse s předsedkyní soudu a její místopředsedkyní, JUDr. Homolovou. Zde se zmocněnec dozvěděl, že soudkyně, která vydala původní předběžné opatření, není přítomna z důvodu nemoci. Stěží jí tedy mohla úřednice slánské radnice volat telefonem ... Argumentace místopředsedkyně soudu, proč není možno urychleně vyřídit návrh na zrušení předběžného opatření byla stejně nelogická. Prý má lhůtu sedm dní na "prostudování všech okolností". Přitom jedinou okolností k prostudování a důvodem pro vydání předběžného opatření byl souhlas matky, který byl týž den odvolán a po devět dní nebylo odvolání doručeno soudu... Na námitky a dotaz redaktora Britských listů reagovala podrážděně. Návrh si musel napsat zmocněnec sám, rukou, na chodbě soudu. Do podatelny ho doručil ihned osobně a disponuje potvrzením o převzetí. Mezitím se dostavila na opatrovnické oddělení soudu úřednice radnice ve Slaném a přinesla "svůj" návrh na zrušení, kterému bylo toutéž místopředsedkyní soudu okamžitě a bez problémů vyhověno. Bez průtahů, bez vytáček. Ještě na chodbě dostal zmocněnec od soudkyně podepsané rozhodnutí. Přitom jediný důkaz, který úřednice radnice ve Slaném předložila, bylo zpětvzetí souhlasu matky ze dne 16. 9. a její vlastní nepravdivé a zmatené prohlášení. Součástí žádosti slánské úřednice o zrušení předběžného opatření bylo totiž konstatování, že "...matce ... bylo umožněno zaplatit dlužnou částku na nájemném do 25. 9. a tím se řízení o vystěhování z bytu - Slaný Ouvalova čp. 392 - zastavilo."

Co je tedy pravda? Zmocněnci Polákovi všichni úředníci ve Slaném tvrdí, že Růžena Foldýnová obývá "ubytovnu", a to dokonce neoprávněně. Soudu úředníci ze Slaného zase tvrdí, že jí bylo umožněno zaplatit dlužnou částku na nájemném. Nájemné se určuje pouze u bytu, nikoliv v ubytovně. Umožněním zaplatit (a faktickým nezaplacením - Růžena Foldýnová devatenácti tisíci nedisponuje, neboť je živa ona i její děti pouze ze sociálních dávek, otec neplatí ani výživné a je ve výkonu trestu) se nemůže zastavit řízení o vystěhování. Nebo ano? Z čího rozhodnutí se tak stalo a kdo to nařídil? Kolik peněz z dávek může radnice občanovi-"neplatiči" odebrat a kolik mu musí zbýt ? Je životní minimum opravdu minimem? Navíc je v odůvodnění uvedeno, že je to řízení o vystěhování z bytu. Je to byt nebo není? Co činí obytný dům ubytovnou? Je místnost v ubytovně byt? Postačuje pro celý dům jeden záchod? To nikdo, tím méně radnice ve Slaném zřejmě neví. Jasno ve věci bude muset učinit až soud, Stavební úřad, hygienik a další instituce. Případně policie, státní zastupitelství a finanční úřad, protože skutková podstata uvedení v omyl za účelem neoprávněného prospěchu, případně zneužití tísně a nevědomosti v úmyslu způsobit tímto jednáním újmu nastala. Trestné činy se dají pojmenovat jako podvod, útisk a zneužití pravomoci úředního činitele. V případě stavebních závad v domě v Ouvalově ulici se může jednat o veřejné ohrožení, ohrožení zdraví z nedbalosti, zanedbání povinností při správě cizího majetku, porušení stavebního řádu, napomáhání šíření přenosných chorob a možná další trestné činy proti zdraví lidu, proti obecnímu majetku, obecně závazným předpisům či proti jednotlivým osobám.

U všech jednání zmocněnce, úředníků a soudců už nikdo z "novinářů" nebyl. Moc práce... Britské listy mají z celého dne, včetně hovorů se soudci zvukový záznam a fotodokumentaci. Včetně zdařilého portrétu předsedkyně soudu, zavalené spisy v její kanceláři.

Redaktorovi Britských listů začínají už za články o kauze Slaný někteří fašizoidní čtenáři e-mailem vyhrožovat rozbitím huby, což není ani poprvé, ani naposledy. Nicméně už chodí trvale ozbrojen a nehodlá dát případnému útočníkovi šanci. O incidentu ve Slaném už informovala i centrální média - velmi obsažně a poměrně vyváženě Mladá fronta Dnes v celostátním vydání 25. 9. jako o tématu romských ghett, Reflex a další tisk. Televizím prozatím stačila klipovitost zpravodajství.

Bohužel, mediální řešení kauzy je na pomezí mezi činností policejního vyšetřovatele, advokáta a novináře. Tváří v tvář nelidskosti, úřední lhostejnosti, liknavé spravedlnosti a úřednímu útisku se přitom objektivita a strohá věcnost zachovává špatně. Člověku se chce zvracet.

Občan bez zázemí, bez patřičného vzdělání v několika oborech včetně práva, bez zkušenosti s aktivní obranou proti různým formám autoritativního útisku a nátlaku či dezinformací, občan bez technického vybavení, které mu umožňuje pořizovat skryté audiozáznamy i fotografie a v klidu je pak dopodrobna analyzovat, nemá proti těmto úředním a právním "profesionálům" téměř žádnou šanci. Stane se ovcí. Bez vůle i bez naděje. Rezignuje na právo a spravedlnost. Podrobí se. Zotročí se. A nakonec se stane frustrovaný a asociální. Okorá. A to je zjištění, které donutí i redaktora Britských listů přehodnotit dosavadní pohled na některé politiky a jejich bezobsažné kecy, na stát a jeho úředníky, na obec a její samosprávu, na soudy a soudce - a spravedlnost obecně.

Takový jsou slzy vzteku a bezmoci - slaný.