Totéž obdobně platí v tomto ohledu třeba pro herce. Bylo by žádoucí, aby přijatelně artikulovali také politikové. Atd. A pokud jde o věcné znalosti, měli by je mít ověřené z dalších zdrojů jak přednášející na školách, tak třeba novináři, a ovšem i soudcové (a zas ti politikové, že?). A pokud se týká výslovnosti cizích termínů, názvů zahraničních novin a časopisů, jmen slovutných postav světových dějin nebo speciálně hudby, literatury a výtvarného umění, atd., opět by mělo platit, že specialista v oboru zná (a uplatňuje!) jejich přibližně korektní výslovnost.

V pondělí večer jsem sledoval na ČT 1 program "Cestománie". Bude letmou ilustrací shora uvedeného. Slovní komentář v tomto programu pravidelně realizují jedna velmi populární herečka, spolu s jedním neméně populárním hercem. Přiznám se, že v naučném programu s profesionálními herci mi poněkud vadí, když někdo špatně artikuluje nějakou hlásku (není-li to součástí role!). Jak je možné, že oblíbená herečka B. X. špatně artikuluje "s"?

Herec J. Y. sice artikuluje náležitě, ale -- zřejmě ne vlastní vinou -- pochybil při německé výslovnosti. Sice se běžně ví, že náslovné německé "sp-" a "st-" se vyslovují s "š" na začátku (vyslovované "šprechen", štéhen"); jenže ve Frísku (o němž byl program) se např. jméno spisovatele Storma čte "Storm"; a "Speeler" se taky čte "bez háčku" (obdoba spisovného "Spieler", "hráč", čteného pak ovšem "špíler"). Proč není víc "zpětnovazební opatrnosti" při redigování/režii takových programů?

Jako bychom ani nežili "v počítačovém věku", kdy např. jediný chybně zadaný údaj adresy vede k tomu, že se k požadovaným údajům vůbec v takovém případě nedostaneme? (Tyto problémy ovšem máme ve všech oborech, humanitních i technických. Že by jen proto, že každý Čech jsme takový -- že by? -- "absolutní suverén bez bázně a hany"? Vždyť se "z toho nestřílí"...!)