Legitimita je nesmírně důležitá. Žádná americká vláda nechce, aby lidé považovali za nelegitimní její rozhodnutí vstoupit do války. Proto před útokem na Irák usiloval George Bush o podporu OSN. Pokud svět dojde k názoru, že nějaká mocnost jedná nelegitimně, vede to k omezení spolupráce jiných zemí, které jsou ochotny sypat písek do převodových kol i jediné supervelmoci. Je velmi nepravděpodobné, že by Američané souhlasili s tím, že by jejich vláda měla systematicky jednat způsobem, který většina ostatního světa, a zejména lidé v jiných zemích, kteří jsou jako oni, považují za nelegitimní.

Pro Američany je to nový problém -- je to důsledek změn v mezinárodním systému po ukončení studené války. Po druhé světové válce nikdo vážně nezpochybňoval americkou zahraniční politiku ani v Evropě, ani ji nezpochybňovali asijští spojenci USA. Americká odpovědnost bránit "Západ" před Sovětským svazem a mezinárodním komunismem do určité míry ospravedlňovala i pochybnou americkou politiku. Svět tehdy respektoval americkou zahraniční politiku nikoliv proto, že by dodržovala mezinárodní právo, ale proto, že Američané stáli v čele společné obrany Západu.

Obrovským úkolem této i budoucích amerických vlád je, jak a čím nahradit tento starý a neobnovitelný zdroj americké legitimity. Nynější bezprecedentní americká nadvláda po celém světě vyvolala podezřívavost a odpor i mezi americkými spojenci.

Vinu za tento stav věcí nenese v první řadě žádná konkrétní americká vláda, míní autor. I když nekvalitní diplomacie a neodpovědná rétorika může vést k vzniku napětí, jádrem problému je výjimečná struktura současného mezinárodního systému. Obrovská moc Spojených států a absence jakékoliv realistické konkurence přirozeně musejí vyvolávat velké obavy, a to nejen u těch, kteří nemají prospěch z americké nadvlády, ale i u některých amerických spojenců, kteří z její nadvlády prospěch mají.

Globální opozice vůči válce v Iráku měla mnoho společného s těmito obavami. Američané nebudou vždycky schopni říci světu: "Důvěřujte nám, my víme, co děláme."

Řešení pro vzniklý problém mezinárodní legitimity však nejsou jen tak nasnadě. Mnoho kritiků Spojených států nepřímo přiznává, že základem problému je přílišná rozrůzněnost moci. Mnoho Evropanů by například rádo vidělo vznik systému, založeného nikoliv na americké hegemonii, ale na systému rovnováhy sil. Legitimita by vznikla z nového "koncertu" světových mocností, kdy by nikdo nesměl jednat bez souhlasu ostatních.

Avšak multipolární systém prostě neexistuje. Evropě chybí vůle k tomu, aby se stala druhým "pólem", konkurencí americké moci. A většina Evropanů by nechtěla multipolární svět, kde by druhým pólem byla supervelmoc jako Čína či Rusko.

Vzhledem k tomu, že je Evropa neschopná vytvořit skutečnou globální multipolaritu, snaží se vytvořit náhražku v Radě bezpečnosti OSN.

Avšak Evropané jsou v poslední době stále více zvyklí na to, že se vzdávají moci ve prospěch nadnárodních instituc. Vvětšina Američanů si ovšem nemyslí, že musejí být Spojené státy vždy vázány rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti se nikdy neetablovala jako konečná autorita, která má právo legitimizovat vojenské akce.

Formální legitimizace nestačí. Pokud usilují Spojené státy o to, aby svět viděl jejich akce jako legitimní, budou si muset vytvořit tuto legitimitu starým, tradičním způsobem. Budou muset podporovat nikoliv jen své úzké národní zájmy, ale také obecný zájem liberálnědemokratického světa. I když nelze znovu vytvořit alianci z doby studené války, Američané by se měli vrátit k podobné vedoucí roli demokratického světa, jakou hráli za studené války.

Úspěch řeší většinu problémů, jak ukázala globální reakce na pád režimu Saddáma Husajna. Konečná legitimita útoku na Irák a amerického chování obecně však bude záviset na tom, jak to s Irákem dopadne v dlouhodobější perspektivě. Pokud se ukáže, že Spojené státy v Iráku vytvořily liberální demokracii, odstranili bezpečnostní hrozbu z tohoto regionu a vedly tuto válku nikoliv jen pro své vlastní zájmy, pak bude tato válka v podstatě považována za legitimní. Pokud však zůstane Irák nestabilní a nedemokratický a nezlepší se ani stabilita regionu, pak bude legitimita amerických akcí a americké zahraniční politiky oslabena.