Na rozdíl od v BL popisovaných případů, kde kromě chaotické organizace převážnou roli hrálo "osobní selhání" zaměstnanců těchto služeb - ať už z jakýchkoliv příčin - připadají mi strategická a systémová rozhodnutí a jejich následky podstatně důležitější.

Proto v této cause vidím nejen neobyčejné nakupení nerozumu a přímo skandálních tendencí, ale i mistrovsky provedenou operaci - všem na očích a přitom prakticky nepozorovaně.

Záleží samozřejmě na interpretaci jednotlivých aktů této tragikomedie, která sice není tak vzdálená, ale protože proběhla v tichu a pod kouřovou clonou najatých PR agentur, občané, uspaní reklamními pohádkami, si většinou ani ničeho podstatného nevšimli. Možná mi něco uniklo, ale vzrušený pokřik nespustily ani ekologické spolky, o politických stranách ani nemluvě, i když "na papíře" je jejich přístup k ekologickým otázkám neposkvrněně příkladný.

Kdybych neměl v Ostravě kamaráda, který s vlakovou poštou dlouhá léta jezdil, dozajista bych celou záležitost s vlakovou poštou přehlédl. Kdo by si taky něčeho všiml, pro každého z generace, která se pomalu chystá do důchodu, poštovní vagony patří v našem povědomí automaticky k představě rychlíku.

Pravda, pozoroval jsem někdy v polovině devadesátých let, že na jedné odstavné koleji nádraží v Nbg. se najednou objevila dlouhá šňůra poštovních vagonů. Jezdím kolem S-Bahnem do práce a měl jsem možnost si všímat, jak tam odstavené vozy pomalu chátrají, zakrátko byly celé pomalované sprayery a za nějaký měsíc již byly zdevastované zřejmě bezdomovci, kteří tam nalezli své útočiště - až nakonec dokonce dva z nich vyhořely. Teprve pak je někam odtáhli a asi sešrotovali.

V té době psal místní tisk rovněž o postavení nového poštovního centra na okraji města a především o jeho chybách, které vedly k těžkému uvádění do provozu. Byla to investice v rozsahu nějak kolem jedné a půl miliardy DM a tisk tenkrát ostře řezal do Deutsche Post, ale musím se přiznat, že detaily celé záležitosti jsem už blíže nesledoval.

Pak jsem ještě registroval, jak pár kilometrů od tohoto nového problematického poštovního centra postavili na opuštěném americkém vojenském letišti poštovní centrum jiné. Náklady mi unikly, ale levné asi nebylo.

Někdy koncem devadesátých let si mi můj ostravský kamarád stěžoval, že už asi s vlaky přestane jezdit, protože se i v ČR vlaková pošta bude rušit. A opravdu, poslední dva roky před penzí doklepal na poště v Ostravě.

Abych si občerstvil časová data, podíval jsem se dnes do google a tam našel i data, která se k vlakové poště vážou. Německá vlaková pošta skončila svou činnost 30.5.1997 a česká 29.5.1999. Nechtěl bych být škodolibý, ale to slepé následování "vzorů" mi snad něco připomíná.

Z googlu jsem se dozvěděl taky mnoho jiných zajímavých věcí. Třeba to, že DP veškeré zpracování poštovních zásilek přesunula do 83 poštovních center postavených "na zelené louce" po celém Německu - a že žádné z nich nemá kolejový přípoj. V nich se mají zpracovávat dopisní zásilky na automatických třídičkách a právě automatizace třídění má být jeden z důvodů celé koncepce. Nic proti tomu, v tom vidím jasný pokrok, ale proč pak nemůže dopisy dopravovat vlak, to mi už tak jasné není.

Poodhrneme-li totiž kamufláž krásných projevů a vizí, odhalí se nám pohřbení vlakové pošty v jiném světle. Nejen, že se příčí zdravému rozumu - a to nejen tomu, který myslí především "zeleně ekologicky" - aby se bez nutkavé potřeby likvidovala doprava poštovních zásilek vlaky, kde byly dopravovány "mimochodem", bez energetických nákladů, ale i po stránce ekonomické si neumím představit, že by přeložení dopravy na nákladní automobily či letadla provoz prudce nezdražil.

Německý argument, že konkurence po uvolnění monopolu balíkové pošty jezdí taky nákladními auty a létá letadly je sice logický, ale tato konkurence taky neměla nikdy vybudovaný logistický systém, který používal vlaků.

Nemluvě o tom, že v obou původně státních společnostech (Deutsche Bahn a Deutsche Post) zůstává i po privatizaci stát největším akciovým podílníkem, tedy by se dalo očekávat, že bude mít rozhodující vliv především na strategická rozhodnutí obou těchto společností.

Lze si pak snadno představiti, že iniciace k tomuto ekologickému zločinu vycházela z politických kruhů. Jinými slovy řečeno, nebude asi daleko od pravdy podezření, že olejová lobby spolu se svými následnými průmyslovými odvětvími se dokáže prosadit v politických kruzích a pomocí politických rozhodnutí krok za krokem odstrkávat železniční dopravu stranou - bez ohledu na následky.

I když současně politický systém tento vliv vehementně odmítá a politici při každé příležitosti se ohánějí svou neúplatností.

Jak však dopadá celá záležitost pro uživatele těchto služeb, tedy prostého občana? Ten zvýšení nákladů provozu cítí především ve stále se zvyšujících cenách, odvolávajících se mimochodem na stále stoupající ceny pohonných hmot.

V rychlosti doručování poštovních zásilek se nic podstatného nezměnilo, německá pošta u dopisů zvládá princip "den podání + jeden" (kromě začátku týdne, protože dopisy podané v neděli nemohou být transportovány kvůli nedělnímu zákazu jízd nákladních automobilů na dálnicích).

Na vzdálenost větší než 450 km se přepravují v Německu dopisy jen letecky via Frankfurt, to samé platí pro poštovní spojení mezi Německem a ČR.

Je třeba si to umět představit do důsledků - dopis z Marktredwitz jde po dálnici do Frankfurtu, odtud letadlem do Prahy, pak zase dálnicí do Chebu - vlakem by se to zvládlo za půl hodiny.

Ono to samozřejmě není zadarmo, o čemž se samozřejmě tak nahlas nemluví - výsledkem je neustálé redukování poštovních služeben, jejichž roli často přebírají obchodní řetězce, které s poštou nemají nic společného - kupříkladu obchody s papírovým zbožím.

Poslední "zracionálnění" německých poštovních služeb však udeřilo v dubnu letošního roku - pošta začala - bez včasného ohlášení odstraňovat v rámci "optimalizace rozmístění" některé "přebytečné" poštovní schránky.

Celkově se tak počet snížil o dvacet procent. Pošta se brání argumentem, že zákon ji přikazuje udržovat síť poštovních schránek, vzdálených mezi sebou v obydlených oblastech jeden km, zatímco dosavadní průměrný odstup byl 500 m. Jaké tato akce vyvolala pobouření mezi obyvatelstvem, není třeba připomínat.

Otázkou jen je, zda a jak dlouho tato poštovní koncepce s vyloučením železniční "spolu" dopravy vydrží. V časech, kdy se management železnice snaží soutěžit v rychlosti s letadly, přitom opomíjí její ekologickou úlohu v dopravních systémech redukcí své sítě a o běžné "malé" cestující ztrácí zájem, se nedá brzy očekávat návrat zdravého rozumu.

Ono to není jen ve velké politice - za vším asi bude třeba vidět olej a jeho profitéry.