Jak začal být budován nový stát, veškerá pozornost se soustředila na budování kapitalismu a zejména na vytváření skupiny bohatých soukromých vlastníků, jejichž moc nad výrobními prostředky, jak se předpokládalo, měla automaticky vést ke vzniku hospodářství volného trhu a na právu založené demokracii.

Tento přístup, pochybný i v nejlepších podmínkách, musel vést v případě Ruska ke katastrofě. Znamenalo to, že v zemi, která potřebovala po více než sedmi desetiletích duchovního úpadku za komunismu morální hodnoty, sae začalo považovat zavedení kapitalismu za jediný cíl, který vyřeší všechno.

"Mladí reformátoři" spěchali vybudovat kapitalismus a dělali to tak, že nevěnovali pozornost ničemu jinému než proměně hospodářských struktur. Veškerý kapitál byl proprán a začal kolovat. Nebyly přijaty žádné zákony, které by zabraňovaly legalizaci zločineckých příjmů. Nikdo se při privatizačních dražbách neptal: Kde jsi vzal své peníze? Do majetku byly investovány obrovské částky a neexistoval rejstřík majitelů. Taková politika neexistovala v žádné civilizované zemi.

Rozhodnutí restrukturalizovat ekonomiku obrovské země bez vlády práva a zákonnosti nevedlo ke vzniku volnotržní demokracie, ale kleptokracie s několika nebezpečnými hospodářskými a psychologickými rysy.

Zaprvé byl nový systém charakterizován úplatkářstvím. Všechny zdroje byly zpočátku v rukou státu: podnikatelé tedy mezi sebou soutěžili o to, kdo si "koupí" důležité vládní úředníky. Ti, kdo zvítězili, získali možnost si kupovat další vládní úředníky, a důsledkem bylo to, že se začaly dávat úplatky v celém systému.

Kromě úplatkářství bylo charakteristickým rysem nového systému institucionalizované násilí. Gangsteři byli považováni za normální hospodářské aktéry, což mlčky legitimizovalo jejich zločineckou činnost. Zároveň se stali partnery podnikatelů, kteří jich začali využívat jako stráží, vynucovatelů a výběrčích dluhů.

Nový systém byl také charakterizován rozkrádáním. Peníze, získané kriminální činnost, se ilegálně vyvážely, aby nemohly být někdy v budoucnosti zkonfiskovány. Tím Rusko přišlo o miliardy dolarů, které potřebovalo na svůj hospodářský rozvoj.

Avšak zřejmě ještě důležitější než tyto hospodářské rysy byla sociální psychologie nového systému, který charakterizoval masový morální nezájem. Pokud se za komunismu popírala univerzální morálka ve prospěch údajných "zájmů dělnické třídy", v novém režimu lidé ztratili schopnost rozlišovat mezi legální a zločineckou činností.

Oficiální korupce začala být považována za "normální" a považovalo se za výjimečně dobrou práci, když státní úředník, kromě to, že kradl, k tomu ještě plnil své oficiální povinnosti. Vydírání se začalo považovat za normální praxi a podnikatelé začali považovat placení výkupného za "ochranu" za běžnou součást svého podnikání.

Zároveň státní úředníci a podnikatelé nepřijímali odpovědnost za následky svých činů, i když vedly k hladomoru či k úmrtí lidí.

Mladí reformátoři byli oslavováni na Západě, ale, jak míjely roky a přislibované znovuzrození Ruska se jaksi neuskutečnilo, v Rusku se začalo diskutovat o tom, zda pokroku brání odpor v ruském parlamentě, nedostatečná pomoc ze Západu anebo neschopnost samotného ruského lidu. Tyto argumenty byly poněkud surrealistické, neboť předpokládaly, že lze vybudovat volnotržní demokracii bez vlády práva a zákonnosti.

Přitom však tržní ekonomika nutně předpokládá vládu zákonnosti, protože jen právo a zákonnost dokáží zajistit základ existence volného trhu, jímž je ekvivalentní výměna. Bez zákonnosti nediktuje ceny trh, ale diktuje je monopolizace a užívání síly.

Rusko obzvláště potřebovalo pevný právní rámec, protože socialismus byl pro obyčejné Rusy, kromě toho, že to byl ekonomický systém, i sekulárním náboženstvím, který poskytoval milionům lidí mocný, i když falešný pocit jistoty. Když se rozpadl Sovětský svaz, bylo nutno nahradit nejen socialistické hospodářské struktury, ale i "třídní hodnoty", které komunistický systém posvěcovaly. To se dalo udělat pouze tím, že se měla vytvořit autorita transcendentálních, univerzálních hodnot, jejichž dodržování je z praktického hlediska dosažitelné jen vytvořením pevného právního státu.