Už kdysi dávno se u nás začalo vyslovovat MoZart, nikoli MoCart (ačkoli příležitosti ke korekci té výslovnosti bylo vskutku v tom smíšeném jazykovém prostředí např. Prahy ke konci 18. století víc než dost). Ta naše česká výslovnost pro Mozarta zřejmě asi zůstane pietně nenáležitá, a takto "běžná". Cožpak lze zapomenout na obrozenecké časy a na to, s jakou Praha přijala Mozartovu hudbu?

Přitom čeština dlouho (místně zčásti dodnes) udržovala ve slovní zásobě slova německá, a to s odpovídající německou výslovností (třeba "luft", protože žádný český ekvivalent neexistoval; nebo "cuk" pro "průvan", "furt" místo "pořád", atd.). Pokud jde o ten "průvan", německý ekvivalent je "Zug". Nikomu po staletí nečinilo potíže vyslovovat ono "Z" jako "C". (Pozor, co přijde dál.)

I když se u nás odedávna tiskly české knihy, tisk hudebnin začal celosvětově poměrně pozdě a v našich končinách byly k dispozici hudebniny zprvu výlučně z německých vydavatelství. Takže např. nějaký třeba houslový koncert měl na titulní straně vytištěn výraz "Konzert". Ačkoli čeština má dostatečně dlouho v užívání výraz "koncert", zvláště mezi hudebníky dost často uslyšíme říkat "konZert". Proč? (Je to jen stavovský slang, původně zahnízděný na konzervatořích?) "Spisovnosti" to ovšem neodpovídá.

Zrovna tuto neděli jsme si to zas mohli poslechnout, a dokonce k masovému konzumu. Televize Nova ve svých večerních zprávách několikrát exponovala čas před koncertem hudební skupiny Rolling Stones. Vždy znovu uváděl momentky z předkoncertní atmosféry a opakoval hlas: x, y, z... hodin "před konZertem". Mockrát to možná falešně afektované "Z" tam zaznělo. Proč?!

Týž večer později na Vltavě zasvěceně hovořil jiný hlas o hudbě motivované horami. Padlo tam jméno Richarda Strausse. Píše se prosím se dvěma "S" na konci (dříve tzv. "scharfes s", s náležitou výslovností "-s"). Průvodce tou hudbou stále vyslovoval na konci "Z" a mluvil o "ŠtrauZovi". Proč to "zet"? (Že to tak možná vyslovují také jiní?)

Má to smutnou doušku. Má si naslouchající myslet, že naši suverénní průvodci světem nemusí hledět na to, jak co říkají, když to jen nějak slyší říkat kolem sebe? Nebo je to jen znakem toho, že pečlivost a korektnost ve vyjadřování se už dávno nenosí?