Postindustriální společnost se vyznačuje:

• Nesmírně vysokým stupněm produktivity práce v průmyslu, který se tímto zvyšováním své produktivity sám vytlačuje z podílu na ekonomickém růstu (tradičně vyjadřovaném prostřednictvím HDP).
• Přesunem ekonomických aktivit do oblasti služeb, které ovšem převážně nemají produktivní charakter (jsou to služby konzumního charakteru, případně služby, prostřednictvím nichž jsou realizovány "hry s nulovým součtem" - to souvisí s prudkým nárůstem právních služeb, osobních bezpečnostních služeb, veřejných bezpečnostních služeb, které získávají expanzivní podobu, služeb demonstrujících společenskou pozici, služeb sloužících k vytváření virtuální reality a manipulaci).
• Pokračující monopolizací, která nabývá povahu vícesektorové (dochází k propojení státní administrativy, koncernů a finančních skupiny typu portfoliových vlastníků).
• Podmíněností společenského vzestupu nikoli již jen poslušností vůči vertikálním strukturám, ale ochotou nechat se zkorumpovat a být po celou dobu kariéry vydíratelný; ten, kdo nezíská velké prostředky jako objekt zkorumpování, nemá šanci se stát subjektem typu fíkového listu reprezentujícím oficiální moc.

Specifickým rysem nynější občanské války v USA je její preventivní charakter. Nové (přední univerzity se svým typem produkce, se svým způsobem upřednostnění schopností uplatňovaných v síťových strukturách před poslušností uplatňovanou ve vertikálních strukturách, se svou ekonomickou nezávislostí danou historicky se vyvinutým způsobem financování, se svou ekonomickou silou atd.) ještě nedorostly do situace, kdy by si uvědomovaly svoji možnost prosadit se jako dominantní subjekty ekonomiky a její nadstavby. Nicméně již v této fázi začala válka proti nim jako potenciálně nebezpečnému subjektu, který mj. nahlodává subjekty staré ekonomiky zevnitř.

"Svět se změnil", tj. začala (občanská) válka na život a na smrt, nikoli Dvojčaty, ale Enronem. Tehdy vzniklo pro starou ekonomiky nebezpečí, že se zdiskredituje a zhroutí celá její vertikální nadstavba moci založená na korupci "ve velkém".

Nyní pozorujeme snahu rozšířit tuto občanskou válku z USA na další vyspělé země. Je to vlastně "vývoz občanské války" do jiných podmínek. Není divu, že tato snaha naráží na velmi široký odpor. Na druhé straně se nachází dostatek ochotných špidlů a tvrdíků, kteří se v posílení vertikálních struktur vyrůstajících z ekonomice moci vzniklé globální korupcí a schopné svou ekonomickou silou účinně kontrolovat média, poslušně angažují. Vykazují základní identifikační znaky, které se od nichž žádají - globální lokajalitu a vytváření systému založeného na aparátčické moci.

Zatímco staré a "profláknuté" si nachází (a kupuje) své žoldáky, vyvolávající exportovanou občanskou válku ve vyspělých zemích, nevidí zatím ti, co se oprávněně cítí ohroženi (a co patří mezi ty, vůči nimž se preventivní občanská válka vede), skutečné příčiny své situace a tudíž ani svoje přirozené spojence tam, odkud je občanská válka importována.

Změny, pro které se otevírá prostor zdokonalením tržního mechanismu tak, aby byly využívány možnosti rozvoje a uplatnění lidí bez rozpočtového omezení daného jejich majetkovou situací, jsou tím nejdůležitějším, co ovlivňuje vývoj současné společnosti. Jde totiž o to, že se zásadním způsobem mění charakter ekonomického vývoje i ekonomického růstu. Nejde již jen o více či méně významné (radikální, revoluční) změny technologií, ale o přesun těžiště ekonomického rozvoje do oblasti produkce lidských schopností. Sektor produkce (nabývání a uchování lidských schopností) se stává dominantním ekonomickým sektorem. Samotná produkce lidských schopností se pak stává polem, v němž budou probíhat nejvýznamnější inovační procesy. Jedná se o vznik nové, vzdělanostní ekonomiky a vzdělanostní společnosti. Přitom možnosti rozvoje lidských schopností jsou nevyčerpatelné právě tak jako jsou nevyčerpatelné vlastnosti oné "nikoli-lidské" části reality, kterou využíváme pro vytváření nejrůznějších technologií.

Jde o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, kdy z řemeslnických dílen vznikly manufaktury a posléze továrny, kdy "nad" sektorem do té doby dominujícího zemědělství vznikl nový a dynamický sektor průmyslu, který se stal novým polem a těžištěm inovačních procesů zvyšujících produktivitu ekonomického systému do té doby netušeným způsobem. Zásadním způsobem se rozšířilo i spektrum lidských potřeb.

Dlužno poznamenat, že zásadní změna charakteru ekonomického vývoje, jejíž první primitivní prvky se již začínají prosazovat (a z tohoto hlediska patrně není nadsazené srovnání předních amerických univerzit s prvními manufakturami), přichází "jak na zavolanou". Setrvačný ekonomický vývoj vyúsťující v konzumní (nikoli produktivní) spotřebu naráží na bariéry. Ani ne tak na straně přírodních omezení (daných zásobami vstupů do ekonomiky), ale zejména na straně fatálně chybějící perspektivní poptávky, která by táhla a směrovala růst. A tak "stará" (setrvačná) ekonomika nenachází jiné řešení pro generování poptávky po svém typu produkce, než ničení a následné obnovování. Je ve slepé uličce. Vytrácejí se z ní perspektivy i její smysl. Do značné míry umělé vytváření poptávky, která by táhla setrvačný ekonomický růst, je draze placeno globální demoralizací a prohlubováním krize stalého ekonomického systému.

Starý a již přežitý ekonomický systém, který má své vnitřní rozložení pozic a vlivů, navíc pociťuje narůstající konkurenci ze strany čile se prosazujících prvků nové ekonomiky. A tak současně s generováním poptávky po produkci starého ekonomického systému investováním do geopolitické pozice, která umožňuje odbyt nejsilnějším a nejvlivnějším producentům starého ekonomického systému, se snaží působit na změnu vnitřních poměrů společnosti tak, aby nově se rodící bylo potlačováno a podřizováno starému, jemu vyprodukovanému rozložení pozic a vlivů. Z určitého hlediska lze říci, že to, co se dnes odehrává v globálním ekonomickém systému, je "standardní situace" příznačná pro stav, kdy staré je již za zenitem, prožívá krizi, ale nové ještě není natolik silné, aby převzalo svou vůdčí roli. Svět mohou čekat ještě velké problémy. Postupně však bude docházet nejen k tomu, že nové bude sílit a prosazovat se v nejrůznějších podobách, ale začne si uvědomovat samo sebe, svoji vizi, svůj smysl. A samotná teorie v tomto spontánním sebeuvědomovacím procesu bude hrát klíčovou roli. Tentokrát zvlášť intenzívně, protože to nové je s ní spojeno tak přímo a bezprostředně, jako dosud nikdy v historii.

ČLÁNKY AUTORA V ARCHIVU BL

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA >