|
28. 2. 2003
Zamyšlení nad čtvrtečním pražským tiskemVolba prezidenta -- jaké to bulvární téma!Cestou do Itálie na kolokvium Evropské unie o sdělovacích prostředcích ve středoevropských zemích, chystajících se ke vstupu do EU, jsem v letadle z Prahy prolistoval čtvrteční český tisk. Snad stojí zato se nad jeho dnešním étosem na okamžik zastavit, i když to dělám v poněkud nečeském prostředí: za středozemské noci uprostřed starého města středověké a renesanční Florencie.
Pražské noviny nyní prokazují pozoruhodně rozporné a hybridní rysy. V MfD i v Lidových novinách se ve čtvrtek vyskytlo několik dobrých článků: působily však docela neústrojně výrazně inteligentním dojmem uprostřed běžného čtenářského "krmiva" hloupostí. Velmi slabé byly texty, věnované páteční volbě českého prezidenta. Zejména výroky a rozhovory obou kandidátů, Klause i Sokola, působily neobyčejně chabě, jak by oba kandidáti neměli vůbec co říct. |
|
Celkem, zdá se, se i nadále prohřešuje pražský tisk proti jedné základní zásadě žurnalistiky: pokud nepřináším něco nového a objevného, neměl bych psát, měl bych mlčet. To však novináři většinou nedodržují, a tak jsou i nadále české noviny přeplněné banalitami, takže člověk nenajde ani energii k tomu, tyto věci číst. Avšak, zdá se, situace se trochu mění, protože tu a tam zableskla v pražských novinách i chytrá myšlenka. V českých novinách jste včera ještě před tím, než jste přikročili k diskusi o prezidentských volbách, mohli najít -- jako obvykle - celou řadu zpráv a informací, které vytvářely dojem, že jste tak trochu v blázinci. (Je to charakteristickou rolí bulváru?) Částečně k tomu, zdá se přispívá, česká obliba řešit spory rozhádané společnosti soudními spory, nejlépe trestním stíháním :). Co si například pomyslet o pozoruhodné "zprávě", otištěné hned na titulní straně Mladé fronty Dnes:
"Pergnerová není drogová dealerka, uznal soud. Bývalá televizní moderátorka hitparády Eso Tereza Pergnerová přesvědčila včera bez pomoci advokáta soud, že nebyla drogová dealerka. Po několikaměsíčním soudním procesu, který se však vlekl zejména kvůli absencím Pergnerové a korunní svědkyně, soud vyslovil verdikt: Není vinna. Rozsudek následovala obrovská radost, doprovázena slzami v očích bývalé moderátorky, která léta bojuje s těžkou závislostí na drogách.
A jiná bulvární zpráva na titulní straně MFD?
Popálení při operaci? Stává se to. Člověk jde na banální operaci a probudí se s popáleninami. Lékaři používají k dezinfekci operovaného místa na těle alkoholovou dezinfekci (sic! vynikající styl!). Když je ve velké koncentraci, může se ve styku s přístroji používanými při operaci vznítit.
I jiný článek, tentokrát z Práva, svědčí o oblibě některých Čechů všechno brát k soudu, nejlépe prostřednictvím trestního stíhání:
Helena Vondráčková vypovídala na policii v souvislosti s trestním oznámením, které její manžel, podnikatel Martin Michal, 44, podal za pomluvy na umělčina (sic! -- to slovo v češtině existuje?) bratra Jiřího Vondráčka. "Podstatou trestního oznámení jsou výroky bratra zpěvačky v Ringu a Spy, kde o panu Michalovi nepravdivě tvrdil, že je podvodník, sňatkový šampión, že paní Vondráčkovou odírá až na kost, že za pana Michala zaplatila statisícové dluhy, (...)" řekl Právu Michalův obhájce.
Aury naprosté neskutečnosti dosahovaly některé výroky prezidentských kandidátů Václava Klause a Jana Sokola. Lidové noviny publikovaly rozsáhlý rozhovor s Klausem, skládající se s dosti hloupých a zároveň povýšených výroků, zřejmě záměrně -- ve snaze dát mu možnost, ať se zdiskredituje sám? Odpuzující je už směsice pseudoakademického žargonu, jímž se hned na začátku Klaus vymlouvá proč nechce kritizovat komunismus:
LN: A je komunismus nebezpečný?
Klaus: Nedomnívám se, že rozhovor je dostatečný instrument k tomu, abych na tuto otázku vážně odpověděl. Hrozí obrovské zploštění a dovedl bych si představit, že o tom napíšu do Orientace, do sobotní přílohy LN. (Pozoruhodné, jak Klaus očekává, že mu noviny otisknou každý jeho text...:)) To není uniknutí z odpovědnosti. Dovedl bych si představit sofistikovaný, mnohovrstevnatý článek (on takové Klaus někdy napsal?), který by říkal, že když, tak... za předpokladu... a tak dále. Diskutoval bych o tom, co slovo komunismus znamená, diskutoval bych o tom, jestli je to konstanta nebo v čase proměnná veličina, diskutoval bych o okolních politických podmínkách a podobně. A Jan Sokol? V magazínu MFD vyšlo od něho toto: (VIZ OPRAVA pod textem tohoto článku, pozn. red)
Vím, že veřejnosti nejsem příliš znám, což zároveň považuji za velkou přednost. Musím tedy nejprve upozornit, že nelétám, nevrhám se na modrého ptáka a nelovím myši. Haha. Takže vidíte, že jsem vlastně vtipný a bodrý. Civilním povoláním jsem filozof. (sic!) Vy laikové si představujete filozofa jako člověka, který zbůhdarma leží někde v sudu nebo pije bolehlav, když není po jeho. Moderní filozof je úplně jiný -- nejšťastnější je, když je pozván na nějaký kongres, dostane diety a může chodit po nákupech a večer na recepci. Moderní filozof už nedělá z filozofie vědu, vidí v ní jen solidní, nepříliš pracný způsob obživy, pokud máte správné známé a dosáhnete těch správných hodností. Takže vidíte, že jsem jako většina z vás, prostých nefilozofických lidí. Vyčítá se mi, že jsem chtěl snížit počet vysokoškoláků, když jsem byl ministrem, ačkoli všude ve světě dělají všechno pro to, aby měl člověk vysokoškolské vzdělání. Víte, já si pořád myslím, že filozofové, i moderní, jsou v jádru nebezpeční. To je paradox, co? Nejenže jsem vtipný, já jsem i duchaplný.
Zdá se, že s novými prezidentskými kandidáty přichází na scénu Pražského hradu úplně nová kvalita... Dobré článkyZajímavě argumentoval v Lidových novinách komentátor Reflexu Bohumil Pečinka v tom smyslu, že v bezbožeckém českém prostředí nemá Jan Sokol vlastně žádnou constituency, nezastupuje žádnou výraznější skupinu českého obyvatelstva: "Tento kandidát na prezidenta je pouze autentickým reprezentantem křesťansko-sociálního proudu v KDU-ČSL, vedeného poslancem Jiřím Karasem. Jde o zaryté katolíky, kteří stojí v permanentní svaté válce s "neduchovní" českou společností, jíž se snaží kárat, napravovat a přivádět do lůna "církve pravé".
Ale nechme už prezidentskou volbu prezidentskou volbou. Jeden pražský pozorovatel je nyní, ve čtvrtek večer přesvědčen, že poslanci v pátek zvolí prezidentem Václava Klause a že kandidatura Jana Sokola je jen zástěrkou, aby to prý nevypadalo tak, že Klause zvolili poslanci ČSSD. Kdyby totiž v pátek prý Klaus nebyl zvolen, tvrdí tento pozorovatel, bylo by zapotřebí ústavních změn a ty by nynější parlament neprosadil. Došlo by tedy k předčasným volbám a to žádní poslanci nechtějí -- přece si pod sebou nebudou řezat větev své existence. Brzo uvidíme, zda měl tento prognostik pravdu... :))
Velmi dobrý byl ve čtvrtečních Lidovkách komentář Petra Fischera "Evropa se bojí spasitele Bushe":
"Podstatou západní civilizace vždy bylo jisté rozštěpení, nejistota či pochybnost, (...) které jedině umožňují kritické myšlení. Bez něj by Západ nebyl ničím. (...) Je to pochybnost hlubší, pochybnost o tom, zda naše kultura má právo vnucovat druhým svou představu o životě prostřednictvím války, a to ke všemu způsobem, jakým to dělají Spojené státy.
Evropa se zkrátka bojí náboženského fanatismu. Bojí se být druhou stranou fanatismu islámského. V důsledku to neznamená nic jiného než postupné zválcování světa do podoby, v níž "bránící se" Západ nakonec spatří jen dokonalý obraz sebe sama. Právě proti této totalitní tendenci se dnes zvedá hlas pochybující Evropy. V MFD má tento přemýšlivý text Petra Fischera důstojnou obdobu v článku Regise Debraye, bývalého poradce francouzského prezidenta:
Pokud je úmyslem americké administrativy uspíšit válku, což je i nejzbožnějším přáním Usámy bin Ládina, pokud chce vlít novou krev do žil fundamentalismu, (...) můžeme říci jen, tím hůř pro vás, a litujeme že Pentagon není lépe obeznámen s nejstálejším zákonem dějin, zákonem opačného výsledku. (...)
"Stará Evropa", Evropa křižáků a válečných tažení (...) se naučila rozlišovat mezi politikou a náboženstvím. Evropa se naučila skromnosti. Civilizace, která věří ve svou schopnost obejít se bez ostatních obvykle směřuje k zániku. (...) V sázce je duchovní otázka. Evropa obhajuje sekulární vizi světa. Puritánská Amerika je rukojmí svaté morálky: považuje se za předurčeného důvěrníka božího, jehož úkolem je vymýtit zlo. Evropa už ztratila tuto euforickou aroganci. Inteligentní HutkaVelmi moudrý rozhovor s Jaroslavem Hutkou přinesla čtvrteční příloha MFD. Je z toho zjevné, že i rozhovory v barevnch přílohách nemusejí být hloupé, záleží jen na tom, koho si vyberete k interview. Proč Hutka nehrál při Havlově rozloučení s Gottem a Vondráčkovou? Odpověděl:
Pro mě jsou Gott a Vondráčková představitelé bolševismu, kterému dělali svým profesionálním optimismem dobrou reklamu, a zároveň jsou to i představitelé kýče. Zpívají prázdné písně, jejichž úspěch je postavený jen na penězích. Obsah ani smysl to nemá. Když má někdo rád vyprázdněného zpěváka, ještě to neznamená, že je blb. Je jen ovce. Je velmi vážná otázka, jestli to lidi poslouchají ze svobodné vůle, nebo jsou nacvičeni masírováním tím, že se tahle hudba mafiánsky strká do rádií, tím, že jsou ti zpěváci pořád na prvních stránkách bulvárních časopisů a vymýšlejí se pro ně omaštěné drby a napucované billboardy. Je to průmysl. Idoly jako Gott a Vondráčková do lidí vlezou podprahově a ti si to vlastně ani neuvědomí. Nevšimli si, že jsou naučení jako na drogu a že to nebylo jejich svobodné rozhodnutí zbožňovat Gotta. V tom je zábavní průmysl podlý a škodlivý. A co si myslí Jaroslav Hutka o situaci dnešních mladých lidí?
Příjemné je, že teď už není cítit generační konflikt tak tvrdě, jak to bylo mezi námi a našimi rodiči. Na druhou stranu je ale pitomé, že dnešní mladí mají zase problém se státem. Zažívají tvrdé reakce policie i úřadů a stát je netoleruje, nepomáhá jim. My staří jsme zklamali v tom, že jsme stát nedokázali donutit, aby se z nadřazené role dostal do role pomocníka. Takže mladí se vzpírají oprávněně.
Čtvrteční pražský tisk byl zajímavou směsicí banalit a moudrých věcí. Ano, novináři si asi myslí, že noviny je nutno naplnit něčím a ne všechno může být hned dobré a objevné. Ale jde to. Kéž by bylo moudrých věcí během času stále víc. V tom, že se věci trochu mění, snad spočívá naděje. OpravaV článku o čtvrtečních českých novinách, napsaném ve Florencii v noci ze čtvrtka na pátek, jsem omylem považoval ironickou parodii způsobu vyjadřování Jana Sokola, z pera Martina Komárka v příloze MFD, za autentický Sokolův text. Martinu Komárkovi i Janu Sokolovi se omlouvám :) JČ |
