Bradlee je nyní v Londýně, kde pořádá pohovory pro novináře, ucházející se o letní stipendium v deníku Washington Post. Zdůrazňuje jednu zásadní věc, kterou se, jak říká, naučil během své novinářské kariéry. Vlády většinou lžou a novináři, kteří je citují nekriticky, tyto lži tím šíří. (Připomíná mi to, co slýchávám od mladých novinářů na tiskových konferencích v České republice: "Copak nám dneska asi pan ministr řekne zajímavého...?")

Bradlee má pro novináře toto doporučení: "Než cokoliv napíšete, než přijmete to, co říkají, měli byste podrobně zkoumat možnost, že lžou. Rozmyslete si, proč by pro ně mohlo být výhodné dát informacím určitou subjektivní interpretaci, takovým způsobem, že se tím změní fakta.

Bradlee je přesvědčen, že jsou politikové rozhodnuti skrývat před námi v případě války informace. "Myslíte si, že můžete věřit všemu, co vám říká vláda? Samozřejmě že ne. Tak začnete využívat všech těch let, těch zkušeností s tím, jak vás vlády podváděly a jak vám lhaly. A současná americká vláda usiluje ještě s o něco větším nasazením než její předchůdci o utajování faktů."

Jakmile bude válka zahájena, varuje Bradlee, "bude velmi nebezpečné" důvěřovat oficiálním zprávám. "Téměř vždycky se ukáže, že byly nepravdivé: Ve válce k nám budou hovořit lidé, kteří pravdu neznají, lidé, kteří znají jen kus pravdy, a lidé, kteří budou otevřeně lhát. Je zázrak, že se pravda vůbec nakonec dostane na veřejnost."

Bradlee se však domnívá, že jsou mezinárodní média nyní dobře schopna zpochybňovat oficiální vládní linii, zejména v důsledku toho, že nyní existují levné, přenosné videofony, které znemožňují cenzuru.

Washington Post podporuje svými redakčními komentáři Bushovu válku proti Iráku, ale Bradlee je osobně "mystifikován", že chce Bush tuto válku vést.

Bradlee nemá rád, když noviny tisknou informace, u nichž není uveden zdroj. "Nesouhlasím s tím," vysvětluje. "Pokud už musíme skrýt něčí totožnost, alespoň bychom měli uvést, zda jde o mladého nebo starého člověka, zda je to voják či nevoják."

V jednom semináři požádal Bradlee studenty, aby hledali v denících Washington Post a New York Times údaje, které jsou lživé. Naučili se to tak rychle, že lži nacházeli okamžitě.