Švýcarská konfederace, umístěná na zvěrokruhu ve znamení Panny, je na první pohled dokonalá, působí nenápadně, ale v kalkulu a zacházení s veřejným i soukromým majetkem a lidskou energií je nepřekonatelná. Nejsou to jen zdejší banky, čistota veřejných prostranství a fungující aglomerace, ale především dobře rozvinutá občanská společnost, nechávající každému místo pro politické, kulturní a společenské vyžití. I zde se občas hroutí osvědčení hodnoty, jako nedávno Swiss Air, ale kvalitu vlastního života to narušuje jen málo. I naši ochotníci kdysi uměli zazpívat Prodanou nevěstu, provozovat špičkové amatérské divadlo a vést dítky k dobročinnosti. Podobné zázraky se ve Švýcarsku dějí dodnes. Pokud bychom posuzovali kvalitu života množstvím vynaložené práce, dostali by se české země na jedno z posledních míst světového žebříčku. Podobáme se přetopenému kotli, z něhož je neustále potřeba odpouštět páru, aby se neroztrhl. Pracujeme s neobyčejným nasazením, výsledky jsou však chabé. Již staří Římané říkávali: Osud ochotného vede, neochotného vleče. I tak lze vymezit poměr Čechů ke středoevropské myšlence. Naše furiantství, bláznovství, tíhnutí k vizím a utopiím je proslavené. Ani český heraldický lev nevystačí s jedním ocasem, ale musí mít oháňky dvě! Bláznovství potvrzuje i právě probíhající diskuse o volbě prezidenta. Ministerský předseda nabízí lukrativní úřad kde komu, jako by se jednalo o provozováni trafiky. Jde o život? Jsme vynikající na prvomájových průvodech, vojenských přehlídkách, máme skvělé modelky a tenisty, umíme se dojímat na manifestacích a pohřbech, ale neumíme a nezvládáme velkou ekonomickou násobilku. Kde jsou odborné kádry z našich vysokých škol? Kde je polistopadová politická a mravní elita? Rozum nám chybí. Prošustrovat poslední kalhoty není žádný problém. Nejsou dokonalí lidé ani dokonalé státy, ale jsou země, kde je snesitelnější život.