Alan Rusbridger, šéfredaktor listu Guardian, napsal Seamanovi, že je absolutně nepravdivé, že by reportérka Guardianu Suzanne Goldenbergová byla odvolána z Blízkého východu na nátlak izraelské vlády. Konstatoval: "Považujeme Suzanne Goldenbergovou za vynikající korespondentku a máme plnou důvěru v její reportáže z Blízkého východu. Během svého pobytu v Izraeli jí udělily nezávislé poroty čtyři prestižní ceny." Podobně odmítl Bill Schiller, zahraniční editor deníku Toronto Star, že by jeho reportér Sandro Contenta byl odsunut z Izraele na nátlak izraelské vlády.

Seaman také tgrdil, že zahraniční televizní týmy jsou nuceni "v důsledku přímého nařízení Palestinské správy" pracovat s palestinskými režiséry a produkčními, kteří "rozhodují o tom, co se pak vysílá".

Andrew Steele, šéf kanceláře BBC v Jeruzalémě, toto obvinění odmítl: "Je to zvlášť urážlivé, vzhledem k tomu, že toto obvinění pochází od člověka, který zakazuje mým palestinským kolegům i vstoupit do kanceláře, protože od něho nedostanou novinářské průkazy."

Seaman uvedl, že čtyři korespondenti, Golndenbergová z Guardianu a reportéři z listů Washington Post, Toronto Star a z televize ABC, museli opustit Izrael, protože izraelská vláda odmítla s nimi spolupracovat. "Prostě jsme je bojkotovali. Redakcím to došlo a poslali sem někoho jiného," uvedl Seaman.

V redakčním komentáři pak listu Guardian poukázal na to, že Danny Seaman "odhalil své taktiky, jaké používá proti zahraničním novinářům, kteří se mu nelíbí". Všeobecně vzato, "Seaman má nízké mínění o neizraelském tisku, zejména, pokud jde o Francouze, Španěly, anebo o BBC. Domnívá se, že palestinští fotografové jsou zkorumpovaní, hlavní mezinárodní tiskové kanceláře jsou zkompromitované a CNN je zaujatá.

List pokračuje:

Izrael je právem hrdý na své robustní demokratické tradice. Má svobodný a energický domácí tisk, i když izraelští novináři nutně trpí často nepřekonatelnými potížemi při zpravodajství z mnohých oblastí na západním břehu Jordánu a v pásmu Gaza. Svobodný izraelský tisk je nutno chválit. Je také dobře, míní list, že Seaman se alespoň otevřeně vyjádřil o svých neúspěšných pokusech zastrašovat a trestat zahraniční reportéry a novinářské instituce, avšak své vlastní instituci a své vládě tím zrovna nepomohl.