Náš historický poradce, profesor Ilan Pappé, vynikající izraelský historik, napsal britské komerční televizi, že je " tento film bez jediné chyby, co se týče líčení historických událostí, a že je dojemný svým vyzněním." To nezabránilo stoupenci izraelské politiky, Michaelu Greenovi, předsedovi správní rady Carlton Television [která je jednou z 16 britských regionálních komerčních televizních stanic, vytvářejících dohromady okruh ITV1], aby zaútočil na tvůrce tohoto dokumentárního filmu v listě The Jewish Chronicle. Green film charakterizoval jako "nepřesný" "historicky nesprávný" a jako "tragedii pro Izrael".

Profesor Pappé označil Greenův útok za "pokus delegitimizovat jakoukoliv kritiku Izraele". A pak vystoupil ředitel oddělení publicistiky v Carlton Television, který se postavil za kvalitu filmu a konstatoval, že je věcně přesný.

Znepokojující však je, pokračuje John Pilger, že Green shlédl inkriminovaný film před tím, než byl odvysílán, nevyjádřil své znepokojení jeho tvůrcům, avšak vyčkal, až Židovská rada zástupců. Konzervativní přátelé Izraele a izraelské velvyslanectví vyjádří své "rozhořčení" nad vysíláním tohoto filmu v době, kdy většina lidí už dávno spí.

Tito lidé a Green nyní požadují, aby byl odvysílán "proizraelský" film. Co to znamená? Můj film, pokračuje Pilger, byl propalestinský v tom smyslu, že byl pro věc spravedlnosti. Většina osob, interviewovaných v tomto filmu, byli vlastenečtí Izraelci, včetně válečného veterána - otce dívky, které nebylo ani dvacet, když ji usmrtil sebevražedný atentátník. On i ostatní svědci dokázali, že jsou lživé běžné sionistické stížnosti, že každá kritika Izraele je antisemitská. Toto tvrzení totiž uráží všechny židovské občany, kteří odmítají, aby lidé jako Ariel Šaron jednali jejich jménem.

Co má tedy znamenat "vyváženost"? Film, který schválí proizraelská lobby? Jádrem celého tohoto problému je neschopnost přiznat, že v britských médiích existuje drtivá nerovnováha ve prospěch izraelského pohledu. Komerční televize ITV zasluhuje pochvalu za to, že financovala a odvysílala můj film, který se pokusil tuto nerovnováhu trochu napravit. BBC by se nikdy neodvážila rozhněvat si jednu z nejvlivnějších lobby v této zemi, jak konstatuje v dnešním Guardianu Tim Llewellyn, dlouholetý korespondent BBC na Blízkém východě. Llewellyn obviňuje BBC, že se "i nadále vyhýbá" své veřejnoprávní povinnosti vysvětlovat "skutečnou podstatu katastrofy [okupace] a drtivou odpovědnost Izraele za tuto okupaci".

Všeobecnou proizraelskou zaujatost britských sdělovacích prostředků potvrzuje pozoruhodná analýza televizního zpravodajství o Blízkém východě, kterou loni v květnu provedla Glasgow University Media Group. Tento výzkum ukázal, že reportáže z Blízkého východu v britské televizi jen znásobují nepochopení veřejnosti ohledně tohoto konfliktu a jeho původů. Televizní diváky reportéři skoro nikdy neinformují o tom, že jsou Palestinci obětí protizákonné vojenské okupace. Výraz "okupovaná území" není skoro nikdy vysvětlován. Jen devět procent dotazovaných mladých lidí ví, že jsou Izraelci i okupanty i protizákonnými "osadníky".

Pozoruhodný je selektivní jazyk zpravodajství z Blízkého východu, konstatuje studie. Slov jako "vražda", "zvěrstvo" a "terorismus" se téměř výlučně užívá ve vztahu k izraelským mrtvým. To, do jak obrovské míry přejímají zpravodajové izraelskou perspektivu, říká profesor Greg Philo, je vidět z toho, když se pokusíme výroky obrátit. Nenalezli jsme žádné reportáže, v nichž by se uvádělo, že "palestinské útoky byly odvetou za vraždy osob, protivících se ilegální izraelské okupaci".

Po dlouhá léta, pokračuje John Pilger, si už novináři stěžují svým šéfredaktorům, že dostávají nenávistné dopisy od sionistů a že na ně vyvíjí neustálý nátlak opakovanými telefonáty izraelské velvyslanectví. Nátlak má jemnou formu: reportéři v Jeruzalémě se ocitají pod tlakem, a proto pak píší své reportáže tak, aby to uspokojilo Izraelce. Avšak, uzavírá John Pilger, bez ohledu na to, jak mocné jsou mediální korporace, novináři a televizní reportéři mají povinnost postavit se této moci na odpor, jménem veřejnosti, které máme povinnost sloužit.