Pomyslnou objektivistickou tečku se k tématu předvolební Viewegh snažil v Reflexu č.24/2002 udělat Michal Schindler v rubrice Historie (!!!), přičemž vyznění jeho článku by se dalo shrnout větou z perexu :"Ať se nám to líbí, nebo ne, Michal Viewegh je významným fenoménem naší současnosti, a to nejen v oblasti literatury."

Co na to říci? Chybí snad jen to: "A basta!!!"

Přesto že se autor snažil ve větší míře vyzdvihnout klady a méně zápory tohoto spisovatele, jeho text je ve snaze o Vieweghovu obhajobu jen prázdným plácnutím do vody.

Nadále se proto můžeme snad domnívat, že spisovatel Viewegh přece jen zůstává na podloží literární tradice a rozvíjí to, čemu se stále ještě říká román ( Petr.A.Bílek), zatímco mimoliterární Viewegh může ovládat stejně dobře paragliding jako box.

Schindlerovy vlnky z provieweghovsky rozčeřené hladiny jen stěží dorazí k nějakým pevným břehům konzistentnějšího pohledu na konjunkturálního autora, který v Báječných létech s Klausem už jen mechanicky opakuje osvědčené pointy. Pozoruhodné je, jak duchaplně vyrukoval autor textu na kritiky spisovatelovy tvorby : "Viewegh je sice trochu egomaniak a narcis, ale spousta jeho kritiků na tom není o moc líp." Některé ženy se sice nelíbí, ale ani muži na tom nejsou o moc lépe, taková je asi hodnota autorova sdělení v časopise Reflex.

Nadále silně zavádějící je ovšem paušální papouškování používaných superlativů jako hon kritiků na Viewegha, či roztočení spirály vzájemné nevraživosti. Schindler dokonce považuje za nutné zmínit čtenářům okolnost, kdy rozezlený Viewegh věnoval svým nejméně oblíbeným recenzentům některé pasáže v románu Účastníci zájezdu (1996).

Přitom snad není nic umělecky více ponižujícího než spisovatelova snaha skrze dílo komunikovat se svými kritiky. Trpí tím totiž vždy literatura, která snad vzniká z jiných pohnutek a mimo oblast osobních animozit.

Stejně dětinsky hloupě vypadá v textu otázka pod jednou z fotografií, na níž Viewegh podepisuje své knihy : "Proč ten neutuchající zájem o údajně bezcenné dílo?"

Jakoby už Michal Schindler nevěděl, že kvalita literatury se neměří čteností, stejně jako se výtvarné dílo nestává kvalitním jen skrze svoji návštěvnost.