Huntington je profesorem politologie na Harvardu a tehdy tvrdil, že etnické střety mezi civilizacemi jsou takřka neřešitelné. Jmenoval přitom devět relevantních kultur: západní, ortodoxní, islámskou, konfuciánskou, buddhistickou, japonskou, hinduistickou, africkou a latinskoamerickou. Střet mezi západní a islámskou považuje za nejdramatičtější a metaforicky jde prý o zápas mezi MacWorld a Jihadem.

Při pohledech na Sochu svobody která je zahalena islámskou ženskou burkou (Nová svoboda 2006), či na skupinu Talibánců pózujících na Rudém náměstí v Moskvě před kůlem s přibitými lidskými dlaněmi (Moskva 2006) skutečně až zamrazí. Pravděpodobně mnohé z těchto vizí se již "neuskuteční" a díla mají víceméně jen provokovat k otázkám, jejichž nesnadné zodpovězení nese každý člověk především sám v sobě.

Projekt byl prý veden mimo antizápadní i antiislámskou ideologii a pouze se zabýval naší xenofobií ohledně možného vlivu Orientu na západní civilizaci.

V této souvislosti stojí za to citovat Miloše Vojtěchovského, který pro časopis Umělec (č.6-7,1998) vystoupení skupiny AES v Linci recenzoval: "Jde o dost ironickou persifláž na katastrofické představy vůdců bílé rasy a projekt se nutně setkal s poměrně rozpačitou odezvou a byl napaden jak muslimy, tak americkými ochránci politické korektnosti".

Nutno říci, že po 11.září 2001 se američtí vedoucí představitelé na politickou korektnost z vysoka vykašlali, což nakonec nelibě nesl i představitel hlavního spojence USA britský premiér Tony Blair. Mnohé tehdy vystihl i člen skupiny AES Lev Evzovič: "Život není politicky korektní, proč by to mělo platit pro umění? Většina lidí může interpretovat projekt, aniž by spadli do polarity buď a nebo. Politická korektnost je často formou cenzury."

Miloš Vojtěchovský v závěru svého článku z roku 1998 píše, že fundamentalismus na obou stranách fronty se svorně brání proti svobodě, liberálnímu myšlení a svobodné komunikaci mezi jednotlivci. Hlásá mormonsky, že Bůh je s námi proti barbarům tam venku. Hybridní prolínání kultur v městském prostředí, nebo v síti je v podstatě skutečně spíš orientální, než hegeliánsky transcendentní a katolicky universalistické. Tento vynikající postřeh doplňuje umělec Hakim Bey, který přivítal orientalizaci s nadšením: "Islám v Evropě a Americe? Proč ne? Proč se z toho netěšit?

Autonomní enklávy v Berlíně, Paříži, Londýně, propojené anarcho-federalismem s těmi ostatními autonomními zónami, squaty, sociálními centry, ekologickými farmami a jinými antikapitalistickými jednotkami a nehegemonickými skupinami...Proč nezkusit něco jiného?" Po více jak třech letech se ale vnucuje otázka: Jakpak se asi vede Hakim Beyovi po 11. září 2001?