Neschopnost některých médií zajistit si representativního ilustrátora také dokumentuje zmíněný Mladý svět i Týden a oba časopisy se "přetahují" o jednoho, stejně špatného kreslíře. Je jím studentka prvního ročníku Akademie výtvarných umění Tereza Janečková, která převzala v Týdnu post po neméně slabém Filipu Škodovi (je zajímavé, že Škoda je v černobílém provedení mnohem přesvědčivější). To je samo o sobě velmi na pováženou, protože u přijímacích zkoušek na "nejvyšší" výtvarnou školu se jaksi předpokládá alespoň trocha talentu a minimální schopnosti "trefit" podobu portrétovaného. To se Janečkové daří ve zmíněných časopisech opravdu jen náhodou. Pikantní je, že pro Týden kreslí relativně lepší karikatury (že by víc platili?), zatímco v Mladém světě předvádí rádoby "cool" ilustraci, která je ovšem primitivní jen díky omezeným schopnostem autorky.

Je evidentní, že Týden ve volbě kreslíře tápe a zkouší co se dá. Číslo 19 obsadila Tereza Janečková, dvaadvacítku zase Filip Škoda, číslo dvacet tři pro změnu Adam Havlík a čtyřiadvacítku opět Janečková. Havlík se zřejmě také neosvědčil, není divu, je to šlápnutí z bláta do louže. Občas je výtvarný doprovod i zábavný a je velká škoda, že redakce nevyhlašují soutěže o to, který čtenář jako první z té které ilustrace pozná, o koho v případě portrétovaného vlastně jde.

Tato možnost se každou chvíli ideálně nabízí v případě Štěpána Mareše a ne jinak tomu bylo například v magazínu Dnes č.20 ze dne 16.5.2002. Marešova ilustrace na titulní straně uvozovala text "Zpěvačky v ringu pop-music", publikovaný uvnitř magazínu.Výtvarník z Reflexu karikoval dvě známé české zpěvačky tak výstižně a věrně, že je redakce musela s ostudou doprovodit příslušnými jmenovkami. Něco podobného se nemohlo za celou kariéru stát ani Kájovi Saudkovi, kterého Mareš velmi špatně napodobuje.

Je otázkou, proč vlastně redakce nabízí výtvarníkovi "exklusivní" prostor titulní strany, když zmíněná karikatura není vůbec funkční ve své podstatě. Karikatura která nevyjadřuje a nebo jen velmi obtížně vyjadřuje karikovaného je naprosto zbytečná. V redakci si zřejmě naivně myslí, že kresba tím že je jiná než fotografie, nějak časopis ozvláštňuje. To je ale úplně stejné, jako kdyby místo fotografické podobenky toho, ke komu se vztahuje text, byla otištěna fotografie někoho úplně jiného.

Funkčnost kresby je zásadní a média která publikují nezvládnutou karikaturu se jen zesměšňují. Že karikatura na někoho upomíná, či někoho může při troše dobré vůle připomínat, je jen slabá útěcha za vyplacený honorář. V případě dvou zpěvaček má Mareš štěstí, protože jedna z nich je blondýna (která pak to asi bude zpěvačka?) a druhá má černé vlasy a velká prsa (!!!). Posuďte sami, jak vypadá Marešův obrázek, bez jakéhokoliv textu..

Kvalita výtvarného doprovodu zdá se šéfredaktory mnoho netrápí a tak jediná změna kterou jsem zaregistroval se udála v Profitu, když z titulní strany před časem zmizely fórky Štěpána Mareše Nutno říci, že na místo toho publikované fotografie nic nezkazí. Možná by stálo za úvahu vypisovat na místo ilustrátorů konkurs, jenomže to by musel příslušný vydavatel výtvarníky zřejmě lépe ohodnotit, aby tato možnost zlákala ty kvalitní. Faktem je, že konkurs by alespoň nabídnul možnost vybírat, zatím to stále vypadá, že není z čeho.