Vážený pane rektore, členové univerzitního dvora i senátu, kolegové na filozofické a pedagogické fakultě, přátelé a studenti,

Jménem všech, kteří dnes obdrželi diplom, i těch, kteří to přišli s nimi oslavit - ať už jsou to přátelé, děti, rodiče či partneři - chtěla bych poděkovat univerzitě v Glasgow za tuto radostnou a pamětihodnou ceremonii a za vyučování, pedagogické vedení, organizaci a vysokou odbornost, která přivedla všechny absolventy k této mimořádné chvíli. Zatímco jsou dnes jednotliví absolventi právem a přirozeně v euforii, nezapomínejme, že dosažení dokončeného univerzitního vzdělání je kolektivní úspěch, na němž se podílelo mnoho lidí, na univerzitě i mimo ni, a jimž všem musíme být vděčni.

Když hovořím sama za sebe, je to pro mě zvlášť dojemné, poté, co jsem mnohokrát seděla v této síni s kolegy ze senátu a byla jsem svědkem toho, jak jiní přecházejí po tomto pódiu, že jsem dnes zrovna na tomto místě obdržela doktorát. Jsem dojata, že mě rektorovi při této ceremonii představila moje dlouholetá přítelkyně a kolegyně, profesorka Jan Macdonaldová, a vzpomínám na dobu, kdy ona a já jsme tvořili padesát procent profesorek na této univerzitě (když teď pohlížím do seznamu členů senátu, vidím, že se situace přece jen trochu zlepšila). Přijímám tuto poctu jako uznání dlouholeté práce kolegů na katedře dalšího vzdělávání a jako uznání významu této katedry na zdejší univerzitě. Vzhledem k tomu, že mezi pěti celostátními pedagogickými prioritami, které schválil skotský parlament, jsou vzdělání pro všechny a rovnost vzdělávacích příležitostí a studium po celý život, je zjevné, že je role takovéto katedry nesmírně aktuální.

---

Až odsud všichni odejdeme a většinou budeme muset odevzdat tyto malebné středověké hábity, pořád ještě budeme absolventy univerzity v Glasgow, s veškerou hrdostí, se všemi výsadami i s odpovědnostmi, které s tím jdou ruku v ruce.

Chtěla bych při tom zdůraznit jednu odpovědnost: abychom nezapomínali na ty, kteří neměli možnost studovat na vysoké škole, abychom měli na paměti zásadu našeho parlamentu, že při vzdělávání musí být rovnost příležitostí.

Žijeme ve společnosti a ve světě, kde roste nerovnost, a jedním důvodem, proč tomu tak je, že lidé nemají přístup ke vzdělání.

Celý život jsem vedena přesvědčením, že každý má právo na vědění, ale že vědění, to nejsou jen informace. Pro nás na univerzitách to zahrnuje analýzu, interpretaci a kritické zhodnocení, stejně jako kreativitu. Jak konstatoval jeden americký vědec: Informace jsou v poměru ku vědění asi tolik, kolik je hromada cihel ku mrakodrapu. Mnohým lidem jsou podstrkávány hromady cihel, a tak jim upíráme jejich práva.

Rovnost přístupu ke vzdělání musí znamenat, že má možnost na vysoké škole studovat větší množství lidí, a jsem velmi hrdá na to, že Skotsko splnilo cíl, který si předsevzalo, že tu totiž pokračuje celá polovina absolventů škol terciárním vzděláváním. Někteří to možná budou chtít popřít, ale to, že ve Skotsku se neplatí univerzitní školné, s tím asi má něco společného, vzhledem k tomu, že Anglii se podařilo zpřístupnit terciární vzdělání jen třiceti procentům absolventů škol. Nechť Skotsko dlouho a trvale vyvěšuje tuto vlajku demokratického intelektu.

Ale nemůžeme usnout na vavřínech. Co si mají počít generace lidí, kteří dospěli dlouho předtím, než existoval takovýto přístup na vysoké školy? Stále ještě nejsme natolik otevření studentům starších věkových kategorií. Musíme také posílit svou službu těm mnoha dospělým občanům, kteří potřebují přístup k určité míře univerzitního vzdělání, ale nikoliv kompletní univerzitní diplom. A kromě toho, rovnost se neurčuje pouze počty. Ve složení studentské populace může existovat zaujatost, některé části společnosti nejsou vždy spravedlivě zastoupeny. Možná že vás nepřekvapí, že se zmíním o rovnosti příležitosti pro obě pohlaví. Zdá se, že to byla návštěva královny Victorie, která způsobila, že tato univerzita začala dovolovat ženám, aby na ní studovaly. O století později jsou nyní ve Skotsku počty studentů co do obou pohlaví vyrovnány - a to je velký úspěch. Ale to nestačí. Stále ještě je mezi postgraduálními studenty ve Skotsku i v celé Británii menší počet žen než mužů a na britských univerzitách není dostatečné množství žen v mocenských strukturách. Čekám na den, kdy i v Glasgow bude více žen v univerzitním dvoře, mluvčím senátu bude žena a možná i, pane rektore, na vašem místě rektorka.

A jestliže máme takové problémy v Británii, problém nerovnosti je v zahraničí daleko horší. Jak jste slyšeli, strávila jsem většinu svého života prací v chudších zemích a opravdu mě deprimuje, když vidím, jak tyto chudé státy jsou téměř úplně vynechávány z globálního systému. Globální dnes znamená Spojené státy, Evropa, Japonsko a některé středně velké země. Ostatní svět má například přístup jen k jednomu procentu všech existujících počítačů. A jak nám připomněl jihoafrický prezident, polovina obyvatel této planety nikdy nepoužila telefonu a nikdy v životě ho nepoužije. Ani ti nejinteligentnější a nejkvalitnější členové těchto společností nemají šanci integrovat se do světové znalostní komunity.

Nedávno jsem pracovala na výzkumném projektu, z něhož vyplynulo, že v Britském společenství národů pochází jen šest z každé stovky mezinárodních studentů z chudých zemí. To hodně vypovídá o tom, jak zanedbáván je princip rovnosti přístupu ke vzdělání ve vztazích mezi různými zeměmi, včetně té naší.

Možná, že bychom měli zde ve Skotsku o těchto věcech důrazně hovořit příští rok, kdy se tu bude konat významná mezinárodní konference - konference ministrů školství z Britského společenství národů. Měli bychom požadovat, aby Británie poskytovala chudým zemím velkomyslněji studijní stipendia ve větším počtu.

Přátelé, tohle je radostná ceremonie a já mluvím příliš vážně - jenže získat univerzitní diplom, to je vážná chvíle v životě každého člověka, a tak určitá obřadnost je na místě. Vydáme se nyní odsud a poneseme prapor University of Glasgow, tak jak to dělali jiní před námi už více než pět a půl století. Na tomto praporu je motto: Cesta, pravda a život. Doufám, že není svatokrádeží, navrhnu-li abychom prosazovali Cestu jako otevřený a rovný přístup ke vzdělání, Pravdu jako skutečné znalosti a nikoliv triviality, a Život, jako časový úsek, během něhož budeme tyto hodnoty prosazovat a hájit.