Ostatně nemám ve zvyku se před novináři skrývat a zapírat, ačkoli komunikace s některými žurnalistickými týpky, obvykle o to sebevědomějšími, oč méně zasaženými problematikou, o níž tak zasvěceně píší - a vy jste přesně ten případ -, někdy vyžaduje jisté osobní sebezapření. Ale i to má své meze. Tuto hranici jste pro mne překročil přesně v okamžiku, kdy jste ve vysílání Radiožurnálu "žertoval" na téma klíčenek vázaných v kůži členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nevím, jestli si to ve své bezbřehé pitomosti uvědomujete, ale vtipkoval jste nikoli pouze o mně, ale kupříkladu také o Prof. Ing. Janu Uhlířovi, CSc., bývalém děkanovi Elektrotechnické fakulty ČVUT, o Ing. Martinu Muchkovi, předsedovi českých mediálních odborů, o Doc. Mgr. Ing. Danielu Novákovi, CSc., advokátovi a docentovi University Karlovy, o filmovém historikovi Jiřím Novotném, bývalém náměstkovi ředitele zlínských ateliérů, o Doc. JUDr. et Dr. Aleně Mackové, docentce Právnické fakulty University Karlovy, o Mgr. Radku Mezuláníkovi, teologovi a pedagogovi, o RNDr. Josefu Musilovi, CSc., ekologovi, bývalém náměstkovi ministra životního prostředí. A takto by se dalo ve výčtu pokračovat.

Jenže to vám zřejmě vůbec nedochází. Jedinou obranou před lidskou špínou a hloupostí je nedotýkat se jí. A já se od vás nehodlám špinit. Proto vám oznamuji: neobracejte se na mne již více s jakýmikoli dotazy, neboť naši komunikaci tímto považuji jednou pro vždy za ukončenou.

Bez úcty

Petr Štěpánek

11. 7. 2002