Britské listy svým komentářem vyslaly na veřejnost signál, že i tak subtilní záležitost, jakou je umění, je ve společnosti vázána určitými pravidly a že společnost je současně odpovědná za umění stejně, jako jeho tvůrci. Dle mého soudu, udělaly BL v tomto případě maximum možného. Kriticky (což neznamená a priori hned negativně) se vyjádřily k tématu a úspěšně (což znamená přehledně) k němu zaujaly postoj.

Navíc přesah tohoto postoje je pozitivní: umění jako snaha jedinců "vyjadřovat se ke světu" (viz téma výstavy: "politické umění" či umění proti politice a nebo "umění být s politikou") je hodna společenské pozornosti. Jinými slovy: Britské listy považují umění které se k něčemu vyslovuje, za plnohodnotnou součást bytí člověka, což není v dnešní době - řečeno jemně- vůbec frekventovaný názor.

Zde Britské listy prokázaly nanejvýš funkčnost v koncepci, ke které má dle mého soudu každý právo se kriticky vyjadřovat, tím její hranice stále hledat a samozřejmě s ohledem na vývoj ve společnosti i posunovat. Čím jiným totiž než nabídkou ke spolupráci je třeba výzva ke sponzorování těm, kteří si přejí aby tento internetový deník existoval? V tištěných denících tato praxe není možná, neboť direktivní struktura a systém jejich vedení to nedovoluje.

Tištěná média "klamou" tím, že se snaží lidem namluvit, že svět vypadá "právě takhle". Britské listy by měly vůči tomu alternovat a snažit se sdělit, že svět by ale mohl vypadat i "takto". Tím mohou být pro náročnější čtenáře zajímavé, jakkoliv s prezentovanými názory nemusí souhlasit. Britské listy by se měly soustavně snažit publikovat jen to, co není běžně dostupné v jiných médiích (koneckonců to mají i ve vínku) a odlišným názorům by měly vytvářet prostor. Role šéfredaktora je zde mnohem těžší a odpovědnější. Je to on, kdo musí citlivě posuzovat všechny příspěvky z hlediska jejich přínosnosti nepřetržitě utvářené koncepci Britských listů.

Když jsem si přečetl annonci na dražbu "zlínských klapek", ptal jsem se v duchu této vize po smyslu takové informace právě v Britských listech. V čem byla zpráva o dražbě zlínských klapek z hlediska jejich koncepce tak závažná? Že se jedná o filmové klapky, které v nás snad mají vyvolat cosi tajuplného ve spojení s jejich funkčností? Podobný laciný kontext očekávám v Květech, ne zde. Jsou snad zajímavé tím, že jsou ze Zlína? To sotva. Jsou snad o to zajímavější v tom, že jsou pomalované, když u nás je pomalováno kde co?

Obávám se, že v tomto případě Britské listy "nevytěžily" nic, ba naopak. Zveřejnily "mrtvou" (jinde běžně dostupnou), jakkoliv pozitivně motivovanou informaci (zisk z prodeje bude věnován filmové tvorbě studentů), která se nevztahuje k žádnému názoru či postoji, ale toliko jen k autorům klapek a pořadatelům aukce (což může být chápáno i jako PR). Jestliže nakonec hlavním důvodem ke zveřejnění této informace je nabídka možnosti tyto klapky na dražbě získat, pak zakouším pocit nepatřičnosti tohoto textu v BL velmi intenzivně. K čemu totiž jinému se "vyslovují" zlínské klapky než k tomu, že mohou být výhodně prodány?

Poznámka JČ. Jan Paul má možná pravdu, ovšem součástí politiky BL je také pokud možno informovat o kulturních akcích, zejména těch, které se konají mimo hlavní město Prahu, a pokud na to síly stačí, i o zajímavých knihách. Proč? Mám pocit, že kultura je v dnešních českých médiích popelkou a snažím se to trochu kompenzovat. A malované klapky se mi docela líbí...:)