Británie:
17. 12. 2005
Kuřáci jsou z právního hlediska odpovědní za své vlastní nemoci a za svou předčasnou smrt, protože tím, že nepřestali kouřit, se dopustili hrubé nedbalosti v péči o své zdraví. Rozhodl o tom v pátek britský Nejvyšší soud.
Vánoce s Bachem
16. 12. 2005
"Mozartova hudba vám toho hodně sdělí o člověku, Beethovenova hudba o Beethovenovi, Bachova hudba o celém vesmíru." (Douglas Adams)
Rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala od pátku 16.12. do 25. 12. bachovský maraton - kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha.
Většinu pořadů v maratonu Bach Christmas můžete stále ještě poslouchat ze záznamu - BBC R 3 RADIO PLAYERRAM
17. 12. 2005
Prezident George Bush uvedl, že po útocích z 11. září osobně schválil tajné odposlechy komunikací v USA. Šlo prý o odposlechy "lidí, o nichž bylo známo, že mají styky s al Kajdou a obdobnými teroristickými organizacemi". Dodal, že průběh odposlechů se hodnotil vždy po 45 dnech a trval na tom, že v rámci "obrany Američanů" dodržoval zákon. Bush to uvedl ve svém pravidelném týdenním rozhlasovém projevu. Potvrdil tak zprávu, která vyšla v pátek v listě New York Times a zaútočil na tento list, že informaci zveřejnil.
"V důsledku tohoto článku v novinách se naši nepřátelé dověděli informaci, kterou neměli znát," zdůraznil.
Republikánští i demokratičtí poslanci v americkém Kongresu vyjádřili nad rozhodnutím odposlouchávat osoby v Americe znepokojení. Normálně musí předem o zavedení odposlechu v Americe v jednotlivých případech rozhodovat tajný soud.
Podrobnosti v angličtině ZDE
16. 12. 2005
Obvinění, že prezident George Bush schválil, aby americké bezpečnostní úřady odposlouchávaly občany žijící v Spojených státech, vyvolaly bouři protestů, informuje mj. společnost BBC.
Americký deník New York Times napsal, že americký státní Úřad pro státní bezpečnost (National Security Agency) dostal od vlády svolení, aby odposlouchával stovky amerických občanů bez soudních příkazů.
NSA normálně nesmí odposlouchávat americké občany žijící na území USA.
Začátek devadesátých let:
17. 12. 2005
Povšiml jsem si v Britských listech dvou nesouhlasných reakcí na Váš sloupek "Pořád stejná sviňárna". Oceňuji Vaší odvahu.
Za posledních 16 let se k této temné historii fóristů ve veřejných sdělovacích prostředcích nikdo nevyjádřil. Odhaduji, že fóristé zatočili podobným způsobem, jak popisujete, s desetitisíci technickohospodářských pracovníků, píše jeden z postižených, pravidelný čtenář BL, a žádá o zachování anonymity, což respektujeme.
Domnívám se, že drtivá většina z nich (včetně mne) si po čase zase našla náhradní uplatnění ke vzteku všech těch, co jim nesahali ani po kotníky. Je smutné zjištění, že takto fóristé poškodili nás všechny. Lidé ze Západní Evropy nebo USA by podle mého názoru snad nedokázali pochopit, ža ze dne na den ze závisti bylo možné tehdy kohokoliv zlikvidovat, aby se uvolnilo místo.
Domnívám se, že nejvíce budou pokřikovat ti, co si sami ušpinili před 16 lety ruce. Po zkušenostech ze 40 let prožitých v Česku by si zaloužili nejvyššího ocenění ti, co se nedali nalákat v přelomových změnách konce 70. a 90. let k nečestnému jednání.
* * *Pozn. red.: Opakujeme, že chceme zmapovat tuto "utajenou historii" moderní české společnosti. Pro ty, jimž to myslí trochu pomaleji, zdůrazňujeme, že chceme-li poukazovat na křivdy, páchané v devadesátých letech, to absolutně neznamená, že chceme nějak omlouvat zločiny totalitního komunistického režimu v předchozích desetiletích!
Pište nám svá svědectví. Děkujeme.
16. 12. 2005
Patrně nemáte o dnech následujících po listopadu 1989 dost informací.
Je docela možné, že v počátcích OF se našlo dost případů zneužití situace k vyřizování osobních účtů, sám takové případy neznám, to ovšem neznamená, že nebyly. Rozhodně to ovšem trvalo pouze velmi krátkou dobu a nebylo to systémové. Již vzačátkem prosince 1989 se objevilo (a OF důsledně dodržovalo) Havlovo heslo"nejsme jako oni". Znělo to hezky, kultivovaně, a bylo v ostrém protikladu k čerstvým ( často v televizi opakovaným ) záběrům z Národní třídy, píše Alfred Eckhardt a pokračuje:
17. 12. 2005
V pozdních nočních hodinách z pátku na sobotu se dohodli představitelé EU na rozpočtu na dalších sedm let. Británie se vzdala asi 20 procent své slevy. Rozpočet stoupne na 862,4 euro a bude financovat rozvoj nových členských zemí. Francie souhlasila s revizí rozpočtu v letech 2008-9, což by mohlo vést k snížení dotací pro zemědělství.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Nacionalismus, tradicionalismus a imperialismus kráčejí ruku v ruce
16. 12. 2005 / Karel Dolejší
S ideou ruskoislámské aliance proti USA po studené válce jako první přišel nejspíš Carlo Terraciano, spolupracovník milánského Orionu blízkého "nově pravicovému" nadnárodnímu hnutí Mladá Evropa Jeana Thiriarda. Alexandr Dugin, který se v 90. letech těšil značné podpoře Mladé Evropy, si tento nápad rychle osvojil a adaptoval ho pro potřebu své eurasijské geopolitické koncepce, která se dnes v Rusku těší stále většímu vlivu. Doplnil ovšem Terraciana "fundamentálními" a poněkud nahnědlými žvásty o nordismu, opřenými o interpretaci staroíránských, zoroastrijských a védských textů, starořecké hyperborejské legendy a jiných historických zdrojů. Účel tohoto ideologického exkursu do dávnověku je velmi prostý: umožňuje ztotožnit sakrální Sever, kde panuje božský půlroční den, s duchem a s Centrem, jemuž se - to dá rozum - periferní sakrální Jih vydaný časovosti musí podřídit.
16. 12. 2005 / Štěpán Kotrba
Tak jsme se od bývalého kněze, nyní náhodou ministra vnitra dozvěděli, že
...propagace určitých politických myšlenek je vyhrazena subjektům, které jsou zaregistrovány jako politická strana, nikoliv jako občanské sdružení. Pokud někdo skutečně - ocituji: Komunistický svaz mládeže usiluje o revoluční překonání kapitalismu, o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků atd. - to považuji už za skutečně politickou propagandu. To je to, co je vyhrazeno politickým stranám. Politické strany to mohou takto deklarovat, občanská sdružení nikoliv.
Takto reagoval ministr vnitra České republiky František Bublan na interpelaci ve věci výzvy ministerstva vnitra, adresované Komunistickému svazu mládeže. Naběhl si sám. Odhlédněme od protiústavního charakteru té části stanov KSM, ve které se hovoří o revolučním (násilném) překonání kapitalismu. To je jiný důvod, který v odpovědi ministra nezazněl, ač zaznít jako jediný relevantní měl. V každém případě je snaha ministra vnitra legitimizovat hrstku úředníků jako ty povolané, kteří budou zvažovat či rozlišovat mezi aktivní propagací politických nebo jakýchkoliv jiných názorů (nepřijatelných pro sdružení občanů) a vyjadřováním těchže politických nebo jakýchkoliv jiných názorů (povolených těmito úředníky pro sdružení občanů), snahou připravit v České republice půdu pro policejní diktaturu, ve které nám občanům jakýsi úřední nedouk bude povolovat, co a kdy můžeme říkat .
16. 12. 2005 / Karel Dolejší
Na okraji polemiky Přemysla Janýra s Martinem Ondrejátem se nejdříve sluší upozornit na to, jak rozdílné pojmy přírody/přirozenosti a zákona/práva oba autoři používají, aniž to výslovně reflektují. Ondreját se evidentně orientuje na přírodu zkoumanou exaktními přírodními vědami, což dobře ukazuje jeho odkaz na biologii, které by podle něj měl připadnout zásadní úkol "vypátrat nějaká pravidla chování, jejichž zásadním nedodržováním by skutečně došlo k vyhynutí lidstva".17. 12. 2005 / Štěpán Kotrba
Harry Potter je pro piráty zlatý důl, tvrdí Jan Rychetský. Nevím, co vede novináře deníku Právo k takovémuto vyjádření. Ale tvrzení, že nelegální kopie Harryho Pottera se nyní prodávají i s pomocí téměř beztrestných dětí, uveřejněné v souvislosti s rozšířením neoficiálního překladu na internetu, je neodpovědná manipulace. Možná se to líbí bývalému novináři Zdeňku Fekarovi z public relations knihkupectví Kanzelsberger, které pořádá s konkurenčním portálem PotterWeb.cz na Můstku slavnostní večer ke zkažené komerční premiéře...
Harry Potter a princ dvojí krve se objevil před několika měsíci na výpravném fanouškovském internetovem serveru v českém překladu skupiny dětí, milovníků potterovské ságy. Dříve než v tom oficiálním od nakladatelství Albatros. Nikdo ho nemusí prodávat, je přístupný zdarma, stejně jako předchozí díly. V prodeji je už nyní i oficiální české vydání knihy z Albatrosu. Pokud by některé dítě svým kamarádům internetový text přeci jen nabízelo za úplatu, je to "zločin" asi té nebezpečnosti, jako prodej fantasy karet na burze či "kšeft" s angličáky. Poplašná zvěst o "dětech prodávajících padělky" přitom pochází z tiskové zprávy z 14. 12. 2005 obskurní České protipirátské unie, zveřejněné pouze na už neexistujícím serveru Mobilmag, kde se ovšem vztahuje k policejní razii na prodejce DVD na burze v areálu Kolbenova na Praze 9.
Správce stránky potterharry.net, 33letý Martin Macek, známý v této komunitě pod přezdívkou HJP je ale vyšetřován policií za to, že děti samy využily komunikační nástroje, které jim internet dává, ke koordinaci amatérského a nekomerčního překladu knih HP. Ten se pak objevil v odkazech na stránkách jím spravovaného serveru potrerharry.net. A je tam dodnes. A za to má být trestně odpovědný administrátor serveru.
Nazývat i toto trhem s padělky je od Jana Rychetského nejen neprofesionální, ale za situace kdy probíhá absurdní policejní vyšetřování správce stránek, i matoucí a hysterizující celou situaci. Podle Macka disponuje už policie stanoviskem Joanne K. Rowlingové - jako autorky původního anglického textu - že jí tyto amatérské nekomerční překlady na internetu nevadí. Disponuje i veřejným prohlášením nakladatelství Albatros. Autorka je jako jediná oprávněna k nakládání se svým dílem. K trestnímu stíhání tudíž není důvod. A jediné, co může nyní vyšetřovatel učinit, je stíhání odložit. Není tedy důvod ani ke strašení rodičů či mediální kriminalizaci dětí. Vyšetřovatel chce nejspíše být v policii slavný. Právo, zřejmě z důvodů absence chytlavých událostí před Vánocemi, hledá bulvární senzaci i tam, kde není. Spojit oslím můstkem prodej kopií na burze (byl, je a bude) s dětským překladem HP 6 není logické. Nejen policejní vyšetřovatel z Tábora Král, ale i Jan Rychetský by se měli za svá profesní pochybení stydět.
16. 12. 2005
Bohužel Vám musím oznámit, že ukončuji podporu Vašeho listu, oznamuje Petr Tieftrunk. Důvodem je Váš sloupek v dnešních Britských listech. S takovýmto postojem se nemohu ztotožnit. Je to zásadně odlišný pohled na realitu 90. let a na to, co je potřeba dělat od šéfredaktora listu, který nehodlám dále podporovat.
Svou pozornost zaměřím na Člověka v tísni, který kromě již tradiční humanitární pomoci, která má ve světě dobrý zvuk (? pozn. red.) a záslužného filmového festivalu Jeden svět rozšířil své aktivity na české školy - a mimo jiné připomíná naší mládeži nedávnou českou historii - projekt "Příběhy bezpráví - komunistické Československo"
Vás list mi (nejen) během mých studií na VŠ otevíral nové obzory, ale zda se, že se naše cesty rozcházejí...
16. 12. 2005
Přečetl jsem si Váš článek "Pořád stejná sviňárna..." a snažil jsem se - jak sám nabádáte -- posoudit modelový případ. Musím se přiznat, že Vámi vylíčený příběh "opravdového člověka" ve mně vzbudil mnoho pochybností. Je těžké uvěřit, že člověku, jehož otec "nemá ten správný třídní původ" a kterému bylo proto zakázáno vysokoškolské vzdělání, je nabídnuto studium ve vojenském učilišti (co to vůbec znamená ?) a je posléze zařazen do ostrahy státních hranic -- a to vše "někdy v polovině padesátých let".
Nehledě k tomu, že tento člověk "až posléze zjistil, že jde o školu MV" -- předpokládám, že maturant by měl umět číst a myslet. Další problém mám s údajem "existenčně bylo důležité, aby nebyl vyškrtnut z KSČ" . K čemu to bylo důležité -- k tomu, aby získal "těžké náhradní zaměstnání" ? Úplná bomba je ale Vaše sdělení, že zabránil v polovině 80. let s t á v c e v podniku, kde byl zaměstnán. Ještě scházelo, abyste napsal, že stávku mělo vyhlásit ROH. Milý pane Čulíku, pokud z takovýchto "výpovědí" chcete dávat dohromady "opravdový" obraz života v Čechách, pomáhej Vám Pán Bůh, míní M. Navrátil.
Nechtěný důsledek francouzského "jazykového zákona" a jeho tlak na média:
16. 12. 2005
Začátkem prosince podpořilo 200 francouzských politiků petici poslance Françoise Grosdidiera, která požadovala trestní stíhání několika hudebníků stylu hip hop za to, že jejich písně mají agresivní texty. Francouzský premiér Dominique de Villepin to okamžitě odmítl.
Už více než deset let je francouzská rapová hudba hlasem chudých předměstských čtvrtí a už dlouho je plná varování, že v těchto čtvrtích bude docházet k násilí. Napětí v těchto čtvrtích - i jejich hudební kultura - se dostala nakrátko do ohniska veřejného zájmu v roce 1996, když byl natočen film Nenávist.
USA: Nesmiřitelný boj dvou ideologických pohledů:
16. 12. 2005 / Filip Rožánek
Americká média si před koncem roku našla velké téma. Překvapivě jím však není žádný politický skandál ani jiná podobná aféra, která obvykle plní stránky novin. Inkoustová bitva se vede o samotné Vánoce. Přesněji řečeno, o podobě vánočních přání. Ve Spojených státech je možné před nadcházejícími svátky popřát dvěma způsoby: buď "Merry Christmas", nebo "Happy Holidays". A právě první varianta se stala trnem v oku Unii občanských svobod (ACLU). Organizace, jejíž hlavní aktivity jinak směřují k reformování ústavy, prohlásila, že Kristova přítomnost v přání diskriminuje ostatní náboženství.
Více na Blogu Filipa Rožánka ZDE
K tomu: Josef Fronek, Merry Winterval aneb veselé zimnice ZDE
16. 12. 2005
Ako niekoho, kto sleduje dianie na politickej scéne v USA, ma vôbec neprekvapuje, že sa do témy "War on Christmas" zamontovali aj Britské listy, píše Slavomír Čéplö. Fox News urobili v USA dostatočne veľký hluk na to, aby si ho všimli aj v Európe. Nemôžem sa však nepozastaviť nad týmto článkom pána Rožánka. V tých niečo vyše sto slovách na titulnej stránke Britských listov sú totiž až dve veľké - ráčte odpustiť ten výraz - hovadiny. Možno aj tri.
Tú papierovú bitku totiž vedie iba jedna strana - Fox News, Townhall.com a iné kvázipracové médiá. Podľa nich je vianočný pozdrav iba symptómom toho, ako sa liberáli, ľavičiari a podobný hyd snažia "take the Christ out of Christmas". Najväčšou hovadinou je však spôsob, akým pán Rožánek opisuje ACLU. ACLU sa nesnaží reformovať ústavu, presadzuje jej dodržiavanie, vrátane tzv. "Separation Clause".
V rámci tejto snahy bojuje a protestuje proti umiestňovaniu náboženských symbolov na štátnych/federálnych budovách a pozemkoch. Pritom však nejde len o Vianoce, ale existujú prípady, k edy protestovala proti židovským symbolom pri sviatkoch Chanukka a Sukkot. Pokiaľ ide o "War on Christmas", tá začala oným rozhovorom a knihou Johna Gibsona. Ide však o čistý humbug. Veľmi dobre to ukázalo viacero bloggerov v USA, ako napríklad ZDE, ZDE, ZDE a predovšetkýmZDE
Práve nadácia Media Matters pred časom upozornila na to, že aj Fox News, bašta to "konzervatívnych" "kresťanov" ešte donedávna na svojej stránke ponúkala "Holiday ornaments" pre "Holiday Trees". John Amato (autor Crooks and Liars) včera zas priniesol satirickú reakciu kongresmana John D. Dingella na celý tento bohapustý výmysel. Pozrite si to, naozaj to stojí za to: ZDE
Pánu Rožánkovi prajem, aby mu Ježiško nadelil zdravého rozumu a kritického myslenia. Redakcii Britských listov zas Šťastné a veselé.
O českém plebejství trochu jinak
16. 12. 2005 / Rudolf Převrátil
Sdílím znechucení Jana Čulíka z reality show v českých televizích. Hloupé a nevkusné stránky českého plebejství mě také často pobuřují. Ovšem ve svém článku "Televizní reality show je ozvěnou plebejské minulosti" vzal Čulík věc příliš zkrátka, zjednodušeně a jednostranně. Jeho úvaha vyúsťuje v protiklad mezi plebejskou tupostí a nezávislou kritickou intelektuální třídou, která buď v Česku chybí, nebo se nedostane ke slovu. Podle mého názoru je ale takový protiklad v případě české společnosti vykonstruovaný.
16. 12. 2005 / Jan Čulík
Dostává se k nám v poslední době nějak nepříjemně mnoho indicií, že nejnovější česká historie a osudy lidí - zejména v letech po pádu komunismu - nebyly tak slunečné, optimistické a pozitivní, jak to líčí oficiální podání. Proč? Protože se mnozí lidé chovají jako svině v každé době. Jestlipak to všechno vyjde dříve nebo později najevo, a pokud ano, kdy?
Bohužel, postižení mlčí - mají pocit, že nemohou pozvednout svůj hlas, byli by skandalizováni. Trpí nespravedlností, která na nich byla spáchána.
Posuďte tento modelový případ. Protože jsem slíbil tomuto člověku, že jeho životopis nezveřejním, mohu uvést jen nejzákladnější a nejobecnější skutečnosti. Celý jeho příběh by však vydal na román.
Po maturitě někdy v polovině padesátých let se hrdina - či spíše oběť - tohoto příběhu pokoušel dostat na vysokou školu. Bylo mu to zakázáno, jeho otec neměl ten správný třídní původ. Pak do jeho školy přišli vojáci dělat nabídku ke studiu na vojenské učiliště. Mladíkovi se zaručili, že po absolutoriu vojenského učiliště bude smět na vojenské vysoké škole studovat původní vědecký obor, po němž toužil. Mladík podepsal přihlášku do vojenského učiliště, až posléze zjistil, že jde o školu ministerstva vnitra. Stal se tak příslušníkem vojsk MV a namísto studia vytouženého vědeckého oboru ho kádrovák poslal jako pohraničníka k ostraze hranic. Po letech se mu podařilo konečně dostat se do většího města, kde pak pracoval jako kriminální (nepolitický) policista na jednom obvodním oddělení. V roce 1968 "ne příliš nadšeně vítal osvobozující vojska", tak ho od policie vyhodili - přesněji, donutili odejít "na základě dohody", "na vlastní žádost". Existenčně bylo důležité, že nebyl vyškrtnut z KSČ. Získal těžké náhradní zaměstnání (pracoval po nocích) a snažil se konečně - dálkově - studovat původně vytoužený technický obor. Po získání titulu inženýra se až v osmdesátých letech dostal do relativně významné manažerské funkce jednoho velkého technického podniku. Podnik měl problémy, které se mu se schopnými kolegy podařilo víceméně vyřešit (například změnit podmínky natolik, aby zaměstnanci ustoupili v polovině osmdesátých let! od hrozby stávkou). Po pádu komunismu ho revoluční aktivisté z vedení podniku vyhnali: "Podobně jako jsem ne dost ochotně vítal vojska v roce 1968, teď jsem ne dost ochotně vítal výbory Občanského fóra, které si začaly osobovat právo kecat do řízení podniku. Chtěli, abych vyhodil technického náměstka, který byl špičkou mezi ostatními, nekouřil, nepil, neměl milenky, ale bohužel vyžadoval striktně plnění úkolů." Ředitele, který se náměstka v "revoluční době" zastal, propustili revolucionáři na místě, bez udání důvodu, protiprávně a bez odškodného. Byla to holt "hektická doba sametové revoluce". Ono se to tak dělalo. Když se kácí les, létají třísky. Naštěstí se na rozdíl od padesátých let v sedmdesátých a v devadesátých let z politických důvodů už nevraždilo.
Svědek pokračuje: "Protože jsem musel nějak živit rodinu, podal jsem si přihlášku do čtyř firem na konkurzní řízení. U první firmy otázka konkurzní komise nebyla stran mého vzdělání a praxe, ale 'Jak dlouho jste byl v KSČ?' Když jsem řekl, že ještě v KSČ jsem, konkurs skončil." Muž byl nicméně schopný: založil si s přáteli malou firmu, která prosperovala až do doby, než přišly do ČR nadnárodní společnosti, sebraly jí zákazníky, a firmu tak zlikvidovaly.
Není to první svědectví tohoto druhu, jaké jsme slyšeli nebo obdrželi. Před časem jsem v Brně hovořil s jedním technickým inženýrem, nestraníkem, antikomunistou, který svědčil o tom, že po roce 1989 se s nadšením dal k Občanskému fóru. Asi do měsíce ho opustil, když viděl, jak nemorální "převlékači kabátů" se revoluce zmocnili.
Jeden docela významný současný český prozaik, který byl v osmdesátých letech politicky pronásledován a musel pracovat v manuálním zaměstnání, mi nedávno prozradil v rozhovoru, že v tomto manuálním zaměstnání zůstal ještě několik let po pádu komunismu. Proč? "Po roce 1989 jsem spolupracoval s tajnou službou a od roku 1990 jsem byl nasazen na jednoho pracovníka naší firmy jako udavač tajné policie. Udával jsem ho asi dva roky, než mi došlo, že je to naprosto čestný člověk, ano, levicového přesvědčení, ale co je nám do toho? - a že lidé, kteří pracují pro postkomunistickou, 'demokratickou' tajnou policii, jsou stejné svině, jako byly u tajné policie za komunismu."
Předložil jsem vám útržky tří případů. Vyplývá z nich - možná? - že historie prvních let po pádu komunismu byla v České republice poněkud jiná, než jak ji interpretují oficiální učebnice dějepisu. Není vyloučeno, že postkomunistický režim od roku 1990 docela tvrdě zatočil s mnoha nevinnými lidmi, často i těmi, kteří byli pronásledováni za komunismu. K existenční likvidaci, jak se zdá, docházelo v padesátých, v sedmdesátých i v devadesátých letech.
Lidé o těchto věcech se mnou hovoří šeptem. Asi tak, jako za komunistů šeptem nadávali na vládu. Nevím proč: o těchto věcech by se mělo mluvit hodně nahlas.
Rádi bychom, aby se na nás obrátili lidé s takovýmito osudy. Myslím, že stojí zato je předkládat veřejnosti k uvážení a k úsudku. Musí to být součástí ohledávání naší národní totožnosti. Chceme to dělat pravidelněji. Pište nám v této věci. Děkujeme.
Původně byli lidé černí:
16. 12. 2005
Vědci konstatovali tento týden, že objevili drobnou genetickou mutaci, která v podstatě vysvětluje, jak se stalo, že se u lidí před desetitisíci lety poprvé objevila bílá kůže.
Z práce vědců vyplývá, že k této minimální genetické mutaci došlo náhodou u jediného člověka poté, co lidé poprvé opustili Afriku, kde měli všichni hnědou kůži. Potomstvo tohoto člověka silně prosperovalo a všeobecně se rozšířilo po Evropě.
Jde o skutečně minimální změnu: je to změna jediného písmene v kódu DNA. Lidský genom - kompletní instrukce, jak vytvořit lidského člověka - obsahuje 3,1 miliard písmen.
Uvěznění Petra Partyka:
16. 12. 2005
Petra Partyka znám asi 17 let, jezdíme spolu na vandry, měli jsme kdysi i společného zaměstnavatele, píše Daniel Stirský. Vím, že je velice schopný právník, byl by jistě velmi kvalitním státním úředníkem, a tak jen pořád přemýšlím, jak je možné, že tato společnost nedává takovýmto lidem šanci. Vím, že po oné události (zabavení PC na pracovišti) sháněl zaměstnání celý rok. Inklinuji asi spíše k pravici, alespoň pokud jde o některé ekonomické názory, bývalý režim naši rodinu dost poznamenal (možná více, než jiné), leč někdy si říkám, že v tomto státě je opravdu něco shnilého. Petr Partyk mně říkal, že soudci sdělil, že se do sítě připojoval přes "SEZNAM". A soudce se ho prý tázal, kdo na tom seznamu je a zda by jej mohl obdržet.
16. 12. 2005
"Každý imigrant činí Ameriku víc americkou. Nemůžete se stát Angličanem tím, když se přistěhujete do Anglie, anebo Francouzem tím, že se přistěhujete do Francie. Každý se ale může stát Američanem." (Ronald Reagan)
Ve Spojených státech a v Evropské unii je nyní jedním z nejaktuálnějších politických témat téma přistěhovalctví, asimilace a totožnosti. I když nebylo nikdo při nedávných francouzských nepokojích usmrcen, na rozdíl od nepokoji, které zachvátily Ameriku v roce 1992, každý poctivý Evropan musí smutně přiznat, že evropská zkušenost s přijímáním přistěhovalců není za posledních 60 let v Evropě ve srovnání s americkou zkušeností příliš úspěšná. Proč to zklamání, ptá se britský autor Geoffrey Wheatcroft v americkém listě Boston Globe:
Precedenční rozsudek EU:
16. 12. 2005
Britskou babičku, která se octla v ohnisku důležitého, precedenčního soudního sporu s britských státním zdravotnictvím, podpořil ve čtvrtek soudce u Evropského soudního dvora.
Yvonne Watts, 74, zaplatila před dvěma lety téměř 4000 liber (více než 200 000 Kč) za operaci kyčelních kloubů. Nechala si ji provést ve Francii, protože ji britské státní zdravotnictví nechávalo na operaci příliš dlouho čekat.
Její místní zdravotnická správa, nemocniční Trust primární lékařské péče v jihoanglickém městě Bedford, paní Wattsové odmítl schválit operaci v zahraničí a odmítl uhradit její náklady.
Avšak Evropský soudní dvůr rozhodl ve čtvrtek, že podle předpisů Evropské unie o svobodném pohybu občanů měla paní Wattsová právo odcestovat na operaci do libovolného členského státu Evropské unie, pokud ji domácí zdravotnictví operaci "nepřípustně odkládalo".
Na aktuální téma
16. 12. 2005 / Ludmila Štěrbová
13. prosince 2005 v odpoledních hodinách byla zahájena VI. konference ministrů členských států WTO v Hongkongu. Jejím cílem je učinit další rozhodující kroky k uzavření celého kola obchodních jednání, které bylo zahájeno v roce 2001 v Kataru. Setkání ministrů provází silná aktivizace a kritika nevládních organizací.
15. 12. 2005 / Karel Dolejší
Část mezinárodních dohod omezujících zbrojení je velmocemi přijímána nebo i vítána kvůli skryté agendě, která souvisí se zájmy jejich elit nebo zbrojního průmyslu. Řada takových dohod uzavřených od konce 19. století měla fakticky za následek zrychlení technologického vývoje ve sféře zbrojení - čili nové, dražší a hlavně ničivější zbraně. Někteří aktivisté nevládních neziskových organizací, kteří podpisy důležitých států pod různými dohodami považují za důkaz ohromného vlivu NGOs, ovšem mají sklon tyto skutečnosti soustavně přehlížet. Těžko případ od případu rozhodnout, kdy jde o důsledek uhlířské víry a kdy o pouhé bezradné setrvávání na již existující, tudíž propracované ideologii dané organizace.
16. 12. 2005 / Richard Seemann
Nejhorší volební výsledek německých křesťanských stran v historii Spolkové republiky, který nakonec vedl k nutnosti vytvořit velkou koalici se sociálními demokraty, vyvolal přirozeně nutnost zamyslet se nad tímto vývojem.
Předsedkyně CDU, kancléřka Angela Merkelová je v této souvislosti odhodlána vyvodit důsledky ze špatného výsledku na základě hluboké analýzy, současně však obhajovala správnost volebního programu.
15. 12. 2005
Levicová elita se snaží podporovat Davida Camerona, nového šéfa britské Konzervativní strany, jenže ani labouristé, ani konzervativci už vůbec nenaslouchají veřejnému mínění, napsal v deníku Guardian Peter Hitchens, známý komentátor pravicového nedělníku Mail on Sunday.
15. 12. 2005 / Darius Nosreti
Je to opravdu směšné tvrzení, že jeden červivý agent může za chybné zpravodajské informace i Iráku, kterými CIA krmila sebe i vlády NATO. Neříkám, že by někteří typičtí Íránci nemohli být rozenými konspirátory, spiklenci a machiavelisty, ale poplést celou CIA v době, kdy byly konány důkladné přípravy na útok, a to nikoliv v časové tísni, ale naopak při dlouhodobém, prakticky trvalém sledování problematiky zbraní hromadného ničení v Iráku, a to při nasazení velkého množství dalších agentů, velkých technických prostředků a při rozvědné spolupráci s mnoha dalšími státy světa, je to absolutní nesmysl. Oddíl dotyčného článku s mezititulkem JAK BUDE ÚDER PROBÍHAT představuje poměrně drsnou zpravodajskou psychologickou přípravu na útok a z novinářského hlediska jde o neetické zaujaté předjímání vývoje.
15. 12. 2005 / Filip Rožánek
Kvůli situaci v reklamní branži skončil po dvanácti letech časopis The Prague Tribune. Vydavatel Philippe Riboton píše v posledním úvodníku One for the road:
"The leading figures of the media scene are no longer entrepreneurs and idealists trying to speak with a different voice, but advertising and media-buying middlemen who purchase editorial content when ordering cheap advertising - with a significant portion of their clients' money ending up in their own pocket. Those are the people who decide about the fate of the media, like Roman emperors used to determine the fate of gladiators in the public arena - just by putting their thumb up or down." ZDE
Vedoucí představitelé mediální scény už nejsou podnikatelé či idealisté, kteří by se snažili hovořit jiným hlasem, ale "zprostředkovatelé" z reklamek a z firem, které skupují média. Když si objednávají v médiích levnou reklamu, kupují si zároveň celý redakční obsah listu - a podstatná část peněz od zadavatelů reklamy končí v jejich vlastní kapse. Toto jsou lidé, kteří rozhodují o osudu médií, jako římští císařové, kteří rozhodovali o osudu gladiátorů ve veřejné aréně - prostě tím, že ukázali palcem nahoru nebo dolů."
15. 12. 2005
Zcela upřímně píši, že na diskusi o etice médií se teď necítím. Musel bych totiž "udat" řadu novinářů, kteří dodnes chodí na akce mého zaměstnavatele a píší o jeho klientech, a tím bych tu agenturu de facto pohřbil.
Pane Čulíku, kdyby se jakákoliv P.R. agentura v České republice distancovala od všech zkorumpovaných novinářů, může rovnou zavřít krám. Ze všech médií působících v ČR, která znám, jsem nikdy nezažil ani náznak korupčního chování jen v případě BBC a Respektu (nepočítám rozhlas a televize, s nimi jsem přicházel do styku málokdy). To ale neznamená, že na takové chování musí agentura přistoupit.
Pokud stát na boj proti korupci pomocí agentů provokatérů, kteří by zaznamenávali konkrétní případy korupce, nevyčlení podstatné finanční prostředky, nic se v českém prostředí nezmění. Vyplývá to ze svědectví pracovníka jedné velké české PR agentury, které publikujeme, z dobrých důvodů bez uvedení totožnosti autora. Totožnost autora je redakci Britských listů známa. (Pozn. red.) Autor pokračuje:
Vyšetřovatel EU:
15. 12. 2005
CIA unášela a protizákonně přepravovala své vězně mezi jednotlivými evropskými zeměmi pravděpodobně za spolupráce s výzvědnými službami evropských zemí, které o tom neinformovaly své vlády. Vyplývá to z první oficiální zprávy týkající se skandálu tzv. "renditions", unášení osob podezřívaných z terorismu a jejich dopravování do třetích zemí k výslechům.
15. 12. 2005 / Bohumil Kartous
Lidé, kteří pranýřují mediální idiocii, jsou v jistém smyslu na společenské periferii a svůj prostor si musejí vytvářet bez jakékoliv pomoci ze strany státu. Podpora je naopak poskytována takovým projektům, které české plebejství spíše podporují. Příklad? Do pořadu Hydepark České televize byl - neuvěřitelně! pozván šéfredaktor obskurního ultrapravicového e-zinu jako údajně seriozní diskutér o EU. Byl to naprostý nevzdělanec, který slovo "démos" vysvětloval jako "národ" a tvrdil, že by se EU mohla federalizovat pouze za předpokladu občanské války v EU... Jeho neuvěřitelné výroky zůstaly v pořadu bez korekce... Potud úroveň České televize...
K tomu: Jan Čulík, "In reality TV, echoes of the plebeian past" ZDE
BRUSEL
15. 12. 2005
"Prorazit cestu musíme společně s vámi a pro vás..."
Mezinárodní konference Romská diplomacie: Výzva pro Evropské instituce? (8. - 9. prosince 2005, Brusel) byla místem, kde se společně setkali evropští politici (více než 30 europoslanců, představitelé Evropské komise), diplomaté, akademici a aktivisté se zaměřením na lidská práva z celé Evropy i mimo ni. Tato konference byla součástí programu Romské diplomacie, vzdělávacího kurzu, který zvyšuje znalosti a kapacity romských aktivistů ve veřejné diplomacii.
15. 12. 2005 / Jakub Tayari
Pokud se náhodnou dostanete do jižního Srbska a zatoužíte jet do Černé hory, zjistíte, že nejkratší cesta vede přes město Přištinu, které je shodou okolností v mezinárodními silami ovládané provincii Kosovo. No a pokud si řeknete: třeba nás pustí, protože jste a) zvědaví a za b) se vám opravdu nechce přejíždět horský hřeben ještě před vjezdem do Černé hory, může se stát, že projedete zatáčkou a narazíte na dvě stojící auta u regulérního hraničního přechodu mezi Srbskem a Kosovem.
HNUS:
15. 12. 2005 / Jan Čulík
"...Češi nemohou do Kanady cestovat bez víz. Za jednostranný vízový styk přitom vděčíme nejen občasnkým nápadům našich Romů vycestovat někam, kde se nemaká a dostává se za to víc,..."
"Krajanské sdružení [ve Vancouveru] se ... jalo hledat "vhodného kandidáta" [na funkci českého generálního konzula", ale jeho představitelé ještě netušili, že už je vlastně kandidát vybrán. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se muž snědé pleti, očividně buď z Blízkého nebo hodně vzdáleného východu...
Hrubě rasistickými a primitivně xenofobními výroky se prohřešuje Jaromír Hasoň v bulvárně pojatém článku "Trapas české diplomacie", který vyšel v časopise Mladá fronta Plus č. 43/2005.
16. 12. 2005
Míní jeden zmatený anonym:
"Pane Čulíku, už mi tou svou protirasistickou práskačskou hysterií - co kde kdo řekl a napsal, připomínáte donašeče z řad STB. Dejte na mně, že jednou na to doplatíme pokud se věci nebudou nazývat pravými jmény a budeme se tvářit, že problémy neexistujou."
Pozn. JČ: Je už opravdu načase, aby české školy začaly učit žactvo logicky myslet. Povinnými hodinami logické diskuse. Pak by se nemohlo dít tak často, že lidé reagují hloupě. Jak může někdo označovat základní úlohu novinářské práce, totiž poukazovat na prohřešky proti civilizované praxi, na nespravedlnost a nelidskost za "donašečství pro STB"? Komu jako Britské listy donášejí? Myslíte veřejnosti, pane anonyme, který se bojíte podepsat?
Děkujeme vám za vhled do pozoruhodného způsobu uvažování...
14. 12. 2005 / Ondřej Slačálek
Text přednášky pořádané Socialistickým kruhem (www.sok.bz) 13. prosince.
Rád bych všem přítomným na úvod poděkoval za účast, Socialistickému kruhu za organizaci této přednášky, kavárně U čarodějek za poskytnutí prostoru. Zejména bych rád poděkoval Václavu Tomkovi, s nímž jsme napsali knihu Anarchismus -- svoboda proti moci ), připravovanou nyní k vydání a bez jehož spolupráce by nevznikl ani následující text.
15. 12. 2005 / Karel Dolejší
Tři sta milionů dolarů na tajnou pětiletou propagaci proamerických postojů
Existuje spousta lidí, kteří se kvůli nedostatku vzdělání, nedostatku času na hlubší zkoumání globální situace či prostě jen z přirozené náchylnosti přiklánějí na stranu různých teorií spiknutí. Nejedná se zdaleka jen o výsledek činnosti některých islámsky orientovaných médií, ale i o plody propagandy autoritativních režimů v postsovětském prostoru - a také o pomalou, ale o to důkladnější otravu některými quasiteoretickými pamflety, jako například Duginovou Konspirologií (kompletní text rusky ZDE) hojně čtenou i v Jugoslávii (srbský překlad vyšel v roce 2001). Kromě toho je nutno říci, že činnost CIA a Pentagonu v posledních letech podpořila vyznavače konspiračních teorií nejméně stejně silně jako intenzivní aktivita nepřátel Spojených států.
K tomu: "Los Angeles Times: Americká armáda platí irácký tisk, aby pro ni publikoval propagandu" ZDE
VĚŽ ZE SLONOVINY III.
14. 12. 2005 / Alex Koenigsmark
Demokracie je hodně obtížná v jednom ohledu: i sebevětší velikán musí nechat hlasovat. A musí nechat hlasovat i ty, které nemá rád nebo kteří nemají rádi jeho -- a co je horší, i ty, kdo s ním nesouhlasí. Nebudu jmenovat, ale zažil jsem i lidi z okruhu svých známých, kteří samozřejmě v minulosti po demokracii hluboce toužili, ale když se pak objevila (není a nebyla ani křehká ani nezralá, ani nedostatečná, to jsou řečičky, říkají to vždycky jen ti, kterým vadí, že právo hlasu mají i ti, kdo atd., viz výše -- kdo nedokázali sestavit pořádná pravidla, jelikož nechtěli napsat pravidla, která by omezovala i je samé) a oni se dostali do funkcí, snažili se ji obejít všemi technikami, na které připadli, všelijakými dohodami a obezličkami... Jojo, některé věci třeba většina opravdu nepochopí nebo neumí pochopit správně, nebo se jí to blbě vysvětluje, jenže... to je "problém" té demokracie.
15. 12. 2005 / Karel Moudrý
Českou republiku navštívil čínský premiér. Obě strany projednaly otázky zajímající obě strany a také otázky nezajímající obě strany. Přesněji řečeno, už téměř z povinnosti přišla na pořad jednání také lidská práva. Tím bylo lidských právům učiněno zadost a téma studené války bylo opět uloženo tam, kam patří. Ad acta. V deníku Metro jsme se mohli dočíst, že v Číně policie střílela na rebelující rolníky a také o demonstraci bezdomovců na Palackého náměstí. Obě zprávy zestárly dříve, než vyšly. V Číně byl prý zatčen velitel střílejících vojáků, v Praze uctila minuta ticha zmrzlé lidi bez domova a občané na Palackého náměstí s domovem si nenechali ujet tramvaj za příčinou podpory lidských práv nešťastníků. Vánoční nákupní běsnění pokračovalo nerušeně.
13. 12. 2005 / Jan Čulík
Pozoruhodný film animátorky Marie Procházkové Žralok v hlavě jsem viděl v Praze začátkem roku 2005. Po prvním zhlédnutí jsem nebyl vlastně schopen o něm nic napsat. Celkový dojem po jediném zhlédnutí je, že je to film pregnantní, zvláštní, zcela se vymykající současné české filmové kultuře, ale že je těžko říct, o čem vlastně je. Působí mysteriózně. Dává najevo, že obsahuje víc, než co hned vidíme. Na první zhlédnutí bylo těžko říct, aspoň pro mě, zda je to film dobrý nebo špatný. Měl jsem dojem, že si ho musím řádně rozmyslet. Myslím, že to je proto, že jde o film tak nabitý podprahovými signály, že je ho nutno vidět víc než jednou. To je určitým handicapem, protože ne na každého diváka bude film působit tak, že je plný něčeho, čemu ještě řádně neporozuměl, a povede u něho k rozhodnutí, že se k filmu musí ještě vrátit.
Právě jsem zhlédl tento film znovu v kině filmového umění Glasgow Film Theatre ve skotském Glasgow. Po druhém zhlédnutí se už o filmu, myslím, dá leccos říct. Pár poznámek.
22. 11. 2003
Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.
11. 12. 2005
V říjnu 2005 přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 23 306 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Příjem z reklamy byl 8000 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 904.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).
Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.
Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.
Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.
Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.
Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.