Fakticky dle iusnaturalistů tedy máme čtyři zdroje moci: Exekutivu, Zákonodárce, Superzákonodárce a Soudce.

Superzákonodárce je něco jako hodný Bůh. Svá pravidla nemění a ta platí všude na světě. Bohužel neumí nebo nechce mluvit ani psát, takže je úkolem iusnaturalistů jeho normy a principy objevovat. Není to práce lehká. Nejdříve zjistili a po staletí tvrdili, že přirozeným právem člověka je vlastnictví otroků. Později svůj názor revidovali, a zjistili, že je to úplně opačně. V současné době Superzákonodárce nařizuje soudci chránit nepostradatelná základní lidská práva jak člověka před člověkem tak člověka před státní zvůlí. Jistě nařizuje i ochranu člověka před přírodními živly (ale o tom iusnaturalista mlčí). Jeho pravidla jsou nastavena tak, aby se lidstvo nevyhubilo navzájem, a aby na světě vegetovalo podle své přirozenosti. Je to antropocentrista, který upravuje koloběh světa ve prospěch lidstva. Proto se lidé nesmí zabíjet (leda v obraně), děti musí vychovávat rodiče (leda by to bylo k jejich újmě), a tak dále.

Za povšimnutí stojí, že

1) Soudcovo rozhodnutí, že Superzákonodárce bude členem kvartetu Exekutiva, Zákonodárství, Superzákonodárství a Justice, je autokratické.

• K tomu: Důležitá je LEGITIMITA. Pokud se to lidem zdá OK, pak je všechno OK. Legitimita je dokonce důležitější než pocit demokratického rozhodnutí. Proti Norimberskému procesu nikdo nedemonstroval. "Good guys" soudili "bad guys" a to bylo "all right". V opačném případě to je pro lidi pohroma, ba přímo soudcovská tyranie.

2) v Norimberském procesu byl Superzákonodáce zhmotněn. Byly to vítězné mocnosti a jejich titulem byla moc nad poraženými.

• K tomu: Skutečnou moc nemá soudce, nýbrž ozbrojené složky a média. Stačí dva vojáci a radikální iusnaturalista je dead man, nebo zvučný plátek, který z něj udělá krvelačnou bestii.

3) co konkrétně nařizuje lidem dodržovat Superzákonodárce, ví opět zase jenom Soudce. Ten nahlíží do neviditelných zákonů, sděluje nám jejich obsah a současně je v praxi aplikuje.

• K tomu: Soudce se zde spíše podobá médiu, které komunikuje se Záhrobím.

Závěr: Pojem přirozených či lidských práv byl vždy v historii poplatný hodnotám své doby, a splýval s takovými nároky, které daná společnost považovala v tu dobu za legitimní. Tak je tomu i dnes. Je jistě možné z hlediska biologie vypátrat nějaká pravidla chování, jejichž zásadním nedodržováním by skutečně došlo k vyhynutí lidstva. To je ale práce spíše pro biology než pro právníky, kteří pro to nějak nemají cit. Navíc je zřejmé, že mezi základní lidská práva nepatří zákaz regulace natality pomocí potratů, vlastnictví otroků, dobyvačných válek, nerovnoprávnosti mužů a žen, rasové diskriminace, vyvlastňování, krádeže ... no skoro vše je porušitelné, aniž by to vedlo k zániku lidstva, které se jeví míti tuze tuhý kořínek.