Nacionalismus, tradicionalismus a imperialismus kráčejí ruku v ruce

Putin v čečenském parlamentu: Rusko je důsledným a tvrdým ochráncem islámu

16. 12. 2005 / Karel Dolejší

S ideou ruskoislámské aliance proti USA po studené válce jako první přišel nejspíš Carlo Terraciano, spolupracovník milánského Orionu blízkého "nově pravicovému" nadnárodnímu hnutí Mladá Evropa Jeana Thiriarda. Alexandr Dugin, který se v 90. letech těšil značné podpoře Mladé Evropy, si tento nápad rychle osvojil a adaptoval ho pro potřebu své eurasijské geopolitické koncepce, která se dnes v Rusku těší stále většímu vlivu. Doplnil ovšem Terraciana "fundamentálními" a poněkud nahnědlými žvásty o nordismu, opřenými o interpretaci staroíránských, zoroastrijských a védských textů, starořecké hyperborejské legendy a jiných historických zdrojů. Účel tohoto ideologického exkursu do dávnověku je velmi prostý:  umožňuje ztotožnit sakrální Sever, kde panuje božský půlroční den,  s duchem a s Centrem, jemuž se - to dá rozum - periferní sakrální Jih vydaný  časovosti musí podřídit.

Sever také prý dává vzniknout Severnímu člověku, což je "zvláštní typ tvora nadaného přímou intuicí Posvátného". Z takových lidí se skládá nordická rasa Učitelů, která údajně založila všechny existující civilizační tradice. (Mimochodem: symbolem severního Centra je svastika.)

Přeložena do jazyka praktické politiky, teze o Severu oduchovňujícím materialistický Jih (podrobně rozvedena zde - viz hlava 6) samozřejmě v rámci Duginovy koncepce slouží nároku na vedoucí roli Ruska v islámském světě. Ten se nejprve projevil tím, že v Duginově Hnutí Eurasia získali relativně významné zastoupení představitelé islámu žijící na území Ruské federace. Prezident Putin, který se před lety veřejně přihlásil k eurasianistické orientaci, nyní patrně směřuje ke splnění Duginových přání.

 

I my jsme tradicionalisty - a všechny vás ubráníme

15. prosince přinesla agentura Interfax zprávu o Putinově vystoupení před oběma komorami čečenského parlamentu z 12. prosince. Ruský prezident označil svou zemi za ochránce islámu a za nejlepšího partnera vlád islámských států. Kromě těchto proklamací, které by koneckonců bylo možno přičíst i omezené snaze o diplomatickou izolaci čečenských povstalců, však upozornil i na skutečnost, která horizont kavkazské politiky Ruské federace významně překračuje. Oznámil totiž, že nedávná účast ruské delegace na zasedání Organizace islámské konference v Saúdské Arábii nebyla ojedinělou událostí. Do budoucna hodlá Rusko s touto organizací soustavně spolupracovat. V červenci 2006 se má také v Moskvě konat summit náboženských vůdců

Díky snaze navázat pevné vztahy s OIK došlo zřejmě v Rusku k pravé epidemii konverzí k islámu. Jak jinak si totiž vysvětlit skutečnost, že v únoru podle Ruské akademie věd na území RF žilo sedm miliónů muslimů, v říjnu podle Mezináboženské rady Ruska deset miliónů, ale v polovině prosince podle Putina už více než patnáct miliónů? Nebo že by se do Ruska doslova hrnuli muslimové ze zahraničí? A za čím? To opravdu tolik touží účastnit se sporů s pravoslavnou církví?

Putinova snaha vystupovat v roli obránce islámu nicméně velmi dobře zapadá do širšího rámce snah představit Rusko jako obhájce tradičních hodnot před úpadkovým Západem. Některé události na území Ruské federace, jako vznik pravoslavné televize Spas na konci července (výslovně přivítaný ministerstvem kultury, které údajně plánuje přispět televizi na "vlasteneckou výchovu občanů Ruské federace") signalizují všeobecnou snahu podporovat tradicionalismus. Alexej Makarkin upozornil, že podnikatelský záměr stojící za spuštěním Spasu je zcela pochybný, a rozepsal se o nové ruské politické korektnosti, kterou stanice zavádí. Tento mediální styl se kromě důrazu na pravoslavná a nacionální témata vyznačuje například i tím, že se na obrazovce nesmí objevit atraktivní moderátorka nebo hlasatelka. Dugin, který má ve Spasu na starosti politickou analýzu,  při zahájení vysílání vyjádřil naději, že pravoslavná televize pomůže "obnovit identitu národa". (Jak "pravoslavný" je ve skutečnosti Dugin sám lze zjistit třeba z jeho eseje o hadovi.)

Nebyli jste dost zbožní a poslušní 

Případů krátkých spojení pravoslaví s národní identitou, ale i prosperitou země, přibývá. Nedávné stanovisko Unie pravoslavných občanů dokonce výslovně tvrdí, za všechny problémy současného Ruska - i za rozpad sovětského impéria a hospodářské potíže - může ateismus. Nejde tedy o to, že sovětské elity ve jménu vzešených ideálů páchaly masové zločiny a přijímaly katastrofální rozhodnutí, ale o to, že se poddaní, kteří nic z toho nemohli ovlivnit, málo modlili. Pravoslavná církev se proto má stát centrem celkové společenské obnovy. Zdá se, že přitom nikomu nevadí, co uvedl ve vyjádření pro Die Welt Lawrence Uzzell z organizace  International Religious Freedom Watch - že totiž ruská pravoslavná církev de facto zůstává "poslední přežívající sovětskou institucí"...

Zakladatelům Spasu vůbec nejde jen o Rusko samotné: podle zjištění Lena Walkera z BBC, jehož článek najdete zde, plánují zřídit kabelovou síť na Ukrajině, kde rozštěpení místní pravoslavné církve doprovázené intenzivní aktivitou řeckých katolíků způsobilo nejen krizi ve vztazích pravoslavné církve a Vatikánu, ale vedlo i k vážným politickým obviněním. Význam těchto událostí ilustruje i skutečnost, že dokonce předseda ukrajinské komunistické strany  Petr Simoněnko považoval za potřebné publikovat knihu Stát, církev, lid a komunisté obhajující místní pravoslavnou církev. Toto na první pohled nepochopitelné úsilí představitele programově ateistické politické strany však na pozadí zpráv o zázracích dosvědčujících Boží hněv, který údajně stíhá odpadlíky, dostává docela dobrý politický smysl. Za ruské problémy mohou zkrátka ateisté, za ukrajinské zase katolíci a odštěpenci z neuznaného Kyjevského patriarchátu. Ještě že si ti zloduši úkol rozdělili, způsobit tolik potíží je jinak skoro nad lidské síly.

Ostatně rostoucí počet údajných nadpřirozených událostí a případů spoléhání na zázraky, o nichž informuje  oficiální ruská zpravodajská agentura Interfax (také zde, zde, zde nebo zde), je sám o sobě pro Středoevropana zarážející. A výzvy k zahájení misijní aktivity na Západě adresované vedení pravoslavné církve už snad nepotřebují žádný komentář. Nebo jen tento, stručný a krátký: třetí Řím je znova na scéně.

Putinovo vystoupení v grozenském parlamentu tedy není pouhou zprávou o dovršení diplomatické izolace čečenského povstání. Signalizuje významné kulturní a politické posuny v celém Rusku i v jeho zahraniční politice, které konzumentovi českých médií zůstávají vesměs utajeny. Svědčí i o tom, že Duginův "Drang nach Süden" má nyní velkou naději stát se skutečností.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.12. 2005