Měl by být Julian Assange zavražděn?

5. 12. 2010 / Miloš Kaláb

Skutečnost, že i kanadský politik navrhl, aby byl zavražděn Julian Assange, původce Wikileaks, vedla opozici v kanadském parlamentu k žádosti o vysvětlení. Dostalo se jí odpovědi, že ani ten politik ani ministerský předseda by nic takového nenavrhovali ani neschvalovali. Sloupkař pan Gardner je tím prohlášením sice uspokojen, ale celou situaci považuje za značně znepokojivou.

Diví se tomu, jak je možné, že v roce 2010 mohla taková otázka vůbec padnout v parlamentu jedné z nejcivilizovanějších zemí. Pokračuje v řečnických otázkách, které by se nekladly v prostředí, v němž by vládlo duševní zdraví, a ptá se, jak je to možné, že začala americká Republikánská strana tak silně vyznávat agresi a brutalitu, že téměř všichni její vedoucí členové považují za normální přivádět podezřelé na pokraj utopení jakožto cennou vyšetřovací metodu, nazývanou waterboarding. Jak je možné, že se doporučuje, aby se ještě více rozšířilo věznění bez obvinění a bez jakéhokoliv soudního jednání?

Jak je možné, že většina obyvatelstva ve Spojených státech a také v jiných zemích není ani v nejmenším pohoršena nad tím, že nebudou američtí politici vyšetřováni za to, že spáchali válečné zločiny, přestože o tom existuje velké množství důkazů? Při tom se na druhé straně pořádá hon na Juliana Assangeho, který se vlastně nedopustil ničeho nezákonného. Bývalý americký prezident Spojených států přiznal, že povolil (přikázal?), aby byli mučeni vězni, které zajali američtí vojáci, čili přiznal, že spáchal válečný zločin, ale ani politici ani mezinárodní sdělovací prostředky se tím nijak nevzrušily na rozdíl od toho, jak se nyní vzrušují nad tím, že byly prozrazeny různé nepříjemné tajnosti vlády minulého prezidenta. Jak je možné?

Pan Gardner se pozastavil nad svým vlastním předchozím odstavcem. Mohl něco podobného napsat před pouhými 10 roky? Mohl diskutovat o tom, zdali je možné považovat vraždy za legitimní možnost, jak řešit politické situace? Diskutovat o mučení jakožto o přijatelné politice vlády? Ne, něco takového vůbec nepřicházelo do úvahy! Před deseti lety by se něco takového považovalo za hrubou, nepřijatelnou satiru. A přece se to dnes přijímá jako samozřejmost. Jak je to možné?

Otázka v kanadském parlamentu byla položena poté, co se dal v televizi slyšet Tom Flanagan, politický vědec a dřívější vedoucí kanceláře ministerského předsedy Stephena Harpera, že by měl být pan Assange zavražděn. O den dříve řekla v USA Sarah Palinová v podstatě totéž. Podobně otevřeně nebo v náznaku se vyjádřilo mnoho dalších lidí včetně žurnalisty Billa Kristola, člena kongresu Peteho Kinga, bloggera Johna Hawkinse a redakční rady novin Wall Street Journal. Flanagan vlastně nebyl prvním člověkem v Kanadě, který navrhl použít mafiánskou metodu. Tato pochybná čest náleží Ezrovi Levantovi, sloupkaři novinového řetězu Sun. Už dříve se projevil názorem na situaci Omara Khadra, že to bylo velice nešťastné, že američtí vojáci neodkrouhli zraněného 15-letého Omara rovnou na místě. Levant řekl: "Měli přistoupit až k němu a zastřelit ho jako prašivého psa". Nyní má Levant monitorovat nový zpravodajský program na kanále firmy Sun. Je tedy možné očekávat další podobné bonmoty.

Naštěstí pro slušnost, rozumnost a civilnost se Flanagan za svůj názor omluvil. Ostatní tak bohužel neučinili. Glenn Greenwald napsal v Salonu, že se mu jeví jakožto dementní situace, když mnoho politických komentátorů žádá docela běžně, aby byli zlikvidováni lidé bez nejmenšího patřičného právního postupu.

Všechno to začalo 11. září 2001... Byli jsme vystrašeni. Byli jsme připraveni myslet na nemyslitelné, přijmout to, co bylo dříve nepřijatelné a to ve jménu bezpečnosti. Co to vlastně řekl Benjamin Franklin o lidech, kteří by se vzdávají svobody výměnou za bezpečnost? Nemohli jsme si vzpomenout.

Zpočátku to byly maličkosti. Mluvilo se o technikách vyšetřování založených na stresu a výdrži. Říkalo se nám, že to je pouze zabraňování ve spánku a troška bolesti. To nebylo mučení. Ne, opravdu to nebylo mučení... Byli jsme ale ohromeni, když se na příkladu vězení Abu Ghraib ukázalo, co ta troška bolesti znamenala ve skutečnosti. Správně řečeno, "někteří z nás" byli ohromeni, zatímco jiní už byli morálně otupeni.

Dělo se toho hodně. Věznění bez obvinění nebo bez soudu. Únosy. Zostřené výslechy. Smrt zadržených. Dozvídali jsme se stále více a více, ale ztráceli jsme o to všechno zájem. Průzkum veřejného mínění provedený v roce 2009 ukázal, že polovina Američanů považovala mučení "často" nebo "někdy" za ospravedlnitelné, když se jednalo o "teroristy". Dalších 22% občanů USA souhlasilo, že "občas" to je ospravedlnitelné. Jen jedna čtvrtina prohlásila, že je to vždycky nesprávné.

Kritici dnes nazývají Republikánskou stranu "Stranou mučení" a to z dobrého důvodu. Téměř dvě třetiny voličů Republikánské strany soudí, že je mučení "často" nebo "občas" ospravedlnitelné, kdežto jen 14% je považovalo vždycky za nesprávné. Bizarní a právně absurdní názor, že přivádění vězňů do stavu blízkého k utopení - waterboarding - je přijatelné, protože to není mučení, je nyní dogma vyznávané vedoucími politiky Republikánů, kteří buď neznají pravdu nebo je jim to jedno, že takové a podobné jednání, které obhajují, je považováno u všech soudů v civilizovaném světě za válečný zločin.

Nyní přichází dřívější americký prezident George W. Bush se svou knihou memoárů, v nichž se vychloubá, že jeho schválení waterboardingu bylo "zatraceně správné". Konzervativní starosta Londýna Boris Johnson to komentoval slovy: "Bylo by velice nesnadné překonat závažnost tohoto přiznání". Waterboarding je mučení. Mučení je závažný zločin. Bush je svobodně přiznal. "Úmluva proti mučení" vyžaduje, aby je úřady na celém světě vyšetřovaly a stíhaly "kdekoliv je důvodné podezření, že k němu dochází". Což ovšem příslušné úřady odmítají vyšetřovat. A většině lidí to nevadí. Ať se jde zákon vycpat.

A nyní se podívejme na případ Juliana Assangeho. Určitě se dá namítnout, že je nezodpovědný "beran" a pan Gardner si to o něm myslí také. Dá se také argumentovat, že by měl existovat zákon proti tomu, co udělal. Jenže takový zákon není. Právní analytici situaci zkoumali, ale vypadá to tak, že to, co Assange udělal, není zločin. Přesto žádá mnoho lidí americkou vládu, aby ho zavraždila. Gardner cítí, že se něco důležitého ze světa vytratilo a nadále se vytrácí. V tom ohledu není sám. Do novin píší čtenáři a někteří si myslí, že uveřejněním tajností, které si různí činitelé z různých zemí vyměňovali, ukázal, jak vypadá podhoubí dnešní světové politiky. Vyskytly se i názory, že by Spojené státy dokonce přivítaly, kdyby k prozrazení tajných a důvěrných zpráv došlo u jejich protivníků. Velice pravděpodobně by pochválily člověka, který by odhalil jejich nečisté metody a vyslovily by naději, že jeho čin povede k nápravě při shromažďování citlivých zpráv.

Někteří čtenáři poukázali na dnešní praxi v americké letecké dopravě, kdy musí být americkým úřadům sděleny údaje o každém cestujícím, který se dostává do amerického vzdušného prostoru, i když letadlo Spojené státy pouze přelétává bez přistání. (Jedinou výjimku mají ta kanadská dopravní letadla, která letí z jednoho kanadského letiště na jiné a jejichž část trasy vede nad americkým územím). Na letištích jsou všichni cestující podrobováni prohlídce "svlékacím radarem" případně doplněné o osobní prohmatávání (tohoto velice důkladného způsobu se používá u cestujících, kteří nechtějí projít "svlékacím" přístrojem). Na tyto prohlídky si stěžují američtí piloti, kteří jimi musí procházet také. Piloti, kteří létají na krátkých trasách tak musí těmito prohlídkami projít několikrát denně! Není tedy divu, že protestují a někteří dokonce raději změnili zaměstnání, když to bylo možné. Ozývají se čtenáři, že je velice ironické, jestliže na jedné straně požaduje vláda, aby byli odhalováni cestující až "na kůži" (a někdy ještě hlouběji), zatímco v případě odhalení vlády se požaduje hlava člověka, který si to dovolil. Je ovšem také pravda, že mnoho cestujících podstupuje prohlídky s radostí a uspokojením, že vláda dělá všechno, co je v jejích možnostech, aby zajistila bezpečnost amerických občanů za všech okolností...

Jinak se to dělat nedá - takže vy, madam, s údajnou operací rakoviny prsu, račte vyndat svoji protézu, chci ji vidět, než vás pustím dál...

Vytisknout