LIdovci patří do 19. století

1. 12. 2010 / Boris Cvek

Zejména bych upozornil na Bělobrádkovo moralizování: všichni ostatní jsou špatní a oni jediní, lidovci, jsou dobří, v nich je pravá záchrana společnosti. Jako by stál na kazatelně. Zatímco jiné politické strany chápou politickou soutěž jako otázku střetu různých názorů a zájmů, přičemž "chybné" názory a zájmy (např. vlastníci domů vs. nájemníci) člověka morálně nediskvalifikují, Bělobrádek dělá z lidovců morální autoritu a na levici i pravici útočí jako na nějaká prasata (kdo že to řekl o homosexuálech, že jsou to prasata? křesťanský poslanec Karas?).

Bělobrádek přitom není v situaci, kdy by si nemohl vybrat z široké palety standardní křesťanské politiky na západě za našimi hranicemi (ať už v Bavorsku, severním Německu, Holandsku, Španělsku či Norsku - pro zajímavost norská Křesťanská demokratická strana podporuje rozšíření antikoncepce jako způsob, jímž lze snížit počet potratů, což mi přijde jako velmi poctivý a praktický postoj ze strany odpůrců potratů na úrovni 21. století).

Bělobrádkovo odmítání dělení na pravici a levici není dáno tím, že by si zvolil nějaký výrazný, nad-pravolevý koncept, jako např. "zelené strany", jež jsou stejně většinou nalevo, je dáno naopak jen moralizujícím se nadřazováním nad nás ostatní.

A přitom navíc není vůbec jasné, proč by např. "tradiční rodina" měla být pravicovým tématem a co vůbec "tradiční rodina" je.

Je to rodina z dob, kdy ženy neměly volební právo a nemohly studovat na univerzitách? Nebo je to venkovská statkářská rodina s deseti dětmi a prarodiči na výměnku? Je-li "tradiční rodina" prostě každá rodina s dětmi, je prorodinná politika zrovna spíše levicovým tématem, až na to, že levičáci chtějí podporovat i děti (Bělobrádek by možná řekl "bastardy"), které se narodily mimo manželství (a v tom s levičáky vřele souhlasím).

Pojďme dále: pojmout právo jako pravicové téma, to je opravdu do nebe volající! Důraz na dodržování práva je přece téma společné všem demokratickým a "státotvorným" politickým stranám, úcta k právu a důraz na právní stát nemůže mít politické znaménko.

A kdo něco takového neví, ten nemá v politice co dělat, byť by měl deset Ph.D. titulů z toho, jak se starat o dobytek.

I s ostatními "pravicovými" tématy, jež Bělobrádek vyjmenovává, by to dopadlo všelijak, kdybychom se nad tím více zamysleli (proč by šetrnost a skromnost měly být hodnoty pravicové a nikoli zrovna tak levicové?).

Podívejme se však na to, co jsou podle Bělobrádka "levicové" hodnoty, jež jsou lidovcům sympatické: solidarita, charita, nezištná pomoc bližnímu.

Levice ale přece vždy stála na tom, že společenská nespravedlivost a bída vyžaduje systémová řešení, zatímco pravice vždy kladla důraz místo toho na charitu a filantropii jako řešení "ad hoc".

Jenže Bělobrádkovi lidovci vlastně politický rozhled a přemýšlivost, znalost dějin a současných trendů v křesťanských stranách na Západě nepotřebují, oni jsou prostě z definice něco více než my ostatní.

Měli by nám liberálním, levicovým, pravicovým, zeleným i kalouskově-konzervativním prasatům vládnout prostě proto, že jsou čistí a dokonalí, nezamazali se.

V tom ohledu jsou svobodné volby jen rouhání, jež umožňuje zašpinit celý stát vládou prasat, zatímco římská církev v 19. století prozíravě učila (Sylabus Pia IX..), že moderní, liberální demokracie, postavená na svobodě vyznání a svobodných volbách, je nepřípustné svinstvo.

Tak se nám dříve celkem pragmatičtí lidovci nakonec vrátili tam, kam patří, totiž do 19. století.