Šťastná chvíle seberozeznání levicové lůzy snad již nastane

1. 12. 2010 / Jakub Wolf

S němým údivem jsem sledoval rozhořčený dav, který obsadil radnici, a jehož mluvčí zasedají před lavicemi radních pražského zastupitelstva. Ne proto, že bych to považoval samo o sobě za nesprávné či nemožné. Spíše právě proto, že to považuji za ve výsledku postup subjektivace lidu a ujmutí se dějin, pokud jde o lid. Co je na tom udivující, je ale stejnou měrou, kdo spáchal tuto přímou akci i za jakých podmínek a proč ji spáchal.

Začněme tím proč. Prvním proklamovaným důvodem akce byl údajný podvod na voličích. Ti si prý přáli pravicovou radu. Poznamenávám, že jsem od nabytí plnoletosti vždy volil, a to dokonce střídavě dvě různé strany, podle aktuální situace, ale nikdy, stejně jako tentokrát, jsem si v žádném mě údajně zastupujícím orgánu pravicový ensemble nepřál. Důsledky tohoto zjištění zhodnotíme spolu s dalším později. Dalším podkladem tvrzení o podvodu na voličích má být skutečnost, že v magistátní koalici, a tedy ani v radě, nebude účastna strana, která dostala největší počet volebních hlasů. Toto sofisma se už ani nezdráhá zastírat, zkrátka nepočítá s tím, že bychom si pamatovali, co se stalo po posledních parlamentních volbách. Třetím důvodem má být spojení stran, které by podle všeho neměly být s to se programově dohodnout. Zcela nehledě na to, že jde o zastupitelstvo a ne o zákonodárný orgán státu, že v parlamentě si může klidně udělat koalici třeba KDU, připouštějící potraty snad jedině v případě hrozícího narození homosexuála, se Zelenými a nikomu to divné nepříjde, a že ona nebohá, Pražany tolik milovaná a jejich jediná strana právě vedla celou předvolební kampaň výslovně proti pražské ODS a jejímu (ať už domnělému či skutečnému) korupčnickému kšeftování v posledních letech, a že nejevila, proti této své předvolební rétorice i proti přání pana Dienstbiera (jemuž to nebuď výtkou) snahu s ČSSD vůbec jednat, alespoň pokud je nám známo. Syntézou těchto podivuhodných tvrzení je údaj, uváděný opakovaně organizátory akce: s koalicí v Praze nesouhlasí nejméně 80 procent Pražanů (zapamatujme si číselný údaj).

Nyní postupme k za jakých podmínek. V televizním záznamu se dotázali strážníka, zda je vše v pořádku a jestli náhodou nenastal důvod k zásahu v zájmu možnosti konání jednání zastupitelstva. Nebohý muž správně pochopil, že nastala chvíle, která rozhoduje o tom, zda se stane dalším mediálním otloukánkem, paroubkovcem a metlou demokracie, a přehrál odpovědnost za dané rozhodnutí na předsedajícího Svobodu (opět nehledě na to, zda po právu či ne, pouze oceňme jeho duchapřítomnost). Jak jsem již v udiveném úvodu poznamenal, zástupci občanské iniciativy téměř předsedali shromáždění a příští primátor jim nabízel jednání, jako bychom cestovali dvacet let proti proudu času. Projev jistého nenápadného výrostka ODS, zvaného Šťastný, vláčeného v posledních dnech blátem proklamovaného korupčnictví (ať již po právu, či ne), který toto korupčnictví popřel, aby následně stejným způsobem do uhelného bláta usadil jména Havel, Tůma, Schwarzenberg, byl přehlušován a přerušován. To ještě není s podivem. Šťastného údaje jsou snad z hlediska trestního práva nedostatečné. Nicméně, totéž se nejspíš dá říci i o údajích o Šťastném, soudě z jeho vlastních slov. Co je spíše s podivem, je fakt, že tento profesionál demokracie nechápe, za jakých podmínek demokracie v naší zemi vznikla, za jakých podmínek je přijímána, ani to, že nějaká skutečnost v české demokracii není zjištěna argumenty, ale apriori, a že mu nedostatek instinktu zabránil naši nynější skutečnost správně rozeznat.

Nakonec si přiznejme kdo. Představitelé občanské iniciativy na úvod konečně zahájeného jednání toto kdo jasně deklarovali: Není to žádná lůza. Jsou to studenti, akademici, atd. Dále jsme se dozvěděli, že jejich (L)istopadovou petici podepsalo dvacet tisíc lidí a také desítky "osobností". Z toho jasně vyplývá, že ti, kdo petici podepsali, je jednak několik "osobností" a vedle nich ještě také lidé. Naopak, ti kdo v sále přítomni nebyli (a petici patrně také nepodepsali), jsou lůza. Máme tedy v Praze tři kategorie bytostí, účastnících se v různé míře politického života. Jednak kategorii první, "osobnosti". Dále kategorii druhou, totiž lidi. Za třetí, hanba mluvit, je tu (naštěstí jen někde tam venku) lůza.

Netřeba se vyhýbat nutným závěrům, učiňme je. Nejprve ty osobní. Předjímám, že pražskou koalici neschvaluji, už jen proto, že ji de facto schvaluje zastupitelstvo, jehož členem nejsem. Přál bych si jinou koalici, nebo zastoupení jediné strany v radě, ale to by také ostatní museli volit tak jako já, nebo by se muselo změnit volební a politické uspořádání (ne, nemám v záměru návrat před Listopad). Navíc se musím doznat, že patřím k těm, kdo celou věc považují za zástupný problém, dokonce ve všech jejích možných vyústěních za exces moci, která je mocí politického zřízení, do nějž jsme uvrženi, takže mě opravdu vlastně mimo zde presentovaný údiv příliš nepálí. Nicméně, petici jsem nepodepsal, v sále jsem nebyl a účet je tedy jasný: jsem lůza.

Ač jde u "koalice korupčního kartelu" o zjevné sofisma, vyjevuje protest proti ní svůj skutečný důvod, který můžeme vyčíst z faktu, že "korupční kartel" je spojení ODS a ČSSD, a dále z faktu, že vítězná a samojediná strana Pražanů sice trochu škádlila ODS, ale s Dienstbierem vůbec vážně nejednala, a že ČSSD sama usoudila, že v žádné jiné koalici asi nebude. Výsledkem této rovnice je nutnost kýžené koalice ODS a svaté strany, nehledě na údajnou dosavadní nízkost vedení ODS, které by se přece muselo podle podmínek vítěze obměnit, což je prý snad úplně normální (tedy to, že politická strana vymění své volené představitele na základě objednávky zvenčí, nebo v tomto případě snad spíše svrchu). Důvodem protestů tedy není nic jiného než koalice s ČSSD. Dalším průkazem tohoto zjištění je deklarovaný údaj, týkající se počtu nesouhlasících občanů, oněch více než 80 procent. Zde je již vše zřejmé. Více než 80 procent, to jsou přece ti, kteří nevolili ČSSD, ti kteří si přáli pravicovou radu, tedy "osobnosti" a přidružení lidé, nikoliv lůza.

Tato zjištění mohou být otřesná, co je ale otřesnější, je sama skutečnost, že žijeme v zemi, kde se své úlohy dějinného subjektu otevřeně a marxistickými prostředky přímého jednání ujímá buržoazie, prostřednictvím osobností a lidí, zatímco lůza o sobě, až na takovéto záblesky, ani neví a její domnělá representace se dokola utápí v myšlenkovém idealismu a politické scholastice.

Všechna uvedená prohlášení byla učiněna v televizním přímém přenosu a nelze na ně tedy přímo odkazovat, bude je ale snad možné ještě i do budoucna v záznamech ověřit.

Vytisknout