Je neobyčejně dojemné pročítat vznešené úvahy zpětně legitimizující - nejmírněji řečeno - hyperpragmatickou pražskou koalici ODSSD odkazy na standardní demokratické mechanismy. Je snad ještě působivější procházet zapálené věty upozorňující, že "já jsem tedy pravicovou radnici nechtěl", a démonizující spolky "elitářských samozvanců" stavící se do čela občanských protestů. Disciplinovanému občanu uvíznou v hlavě slova pravice a levice, hledí se postavit na "správnou stranu", a přitom jaksi mimochodem zapomene, že to oč jde od počátku především jsou miliardové zakázky z veřejných rozpočtů, na nichž se přiživí a uživí právě mnozí zapálení "obránci standardních demokratických mechanismů" - a přirozeně, že k tomu je na prvním místě třeba udržení zkamaráděné zadnice na postu pražské radnice. Zbytek jsou již jen racionalizace a pozitivní spin, aby veřejnost návnadu pokud možno sežrala i s navijákem. Jenže mafie není pravicová ani levicová - jsou to všude přinejlepším obyčejní zloději, defraudanti, podvodníci a vyděrači, pokud ne rovnou něco horšího. Ti, kdo spinují, velmi, velmi dobře vědí, že lžou jak když bulvár tiskne, a vůbec jim to nepřijde blbé. Zbytky jejich profesní integrity se za mrazivých bezměsíčných nocí neslyšně plíží polorozpadlými pražskými kanály.