EU a Irsko: Ubohé selhání

3. 12. 2010

Irský balík není žádným řešením - problémy budou pouze odloženy. Irský veřejný dluh, který se nyní vyšplhal na 130% hrubého domácího produktu, nebyl snížen ani o jediný cent. Při úrokové míře 5,8% nedojde ani ke snížení plateb za úrok. Během několika let musí ale Irsko začít splácet i samotný dluh. Teď bude muset vynakládat zhruba 10% svého národního důchodu na reparace držitelům dluhopisů. Rok za rokem.

Tohle je politicky neúnosné. Každý, kdo ví o německé zkušenosti s placením reparací po I. světové válce, by to měl vědět. Evropská komise, ECB a německá vláda připravily výchozí podmínky pro to, aby příští irská vláda rozpočet vyjednaný svou předchůdkyní odmítla. Mají pan Trichet a paní Merkelová v kapse záložní řešení?

Nynější situace není únosná ani z ekonomického hlediska. Irsko je nuceno snižovat mzdy a náklady. Musí provést "interní devalvaci", protože tradiční možnost regulérní devalvace pro zemi, která nemá vlastní měnu, není dostupná. Jenže čím úspěšnější bude při snižování nákladů a mezd, tím větší zátěž bude představovat zděděný dluh. Na veřejných výdajích bude pak nutno ušetřit ještě více. K pokrytí nákladů dluhové služby bude nutno zvýšit daně. To opět implikuje další interní devalvaci. Výsledkem bude pekelná spirála zadlužování.

Aby interní devalvace mohla fungovat, musí hodnota dluhů vyjádřená v eurech klesat. Toho by se v případě Irska dalo dosáhnout snadno. Jasná dělící čára měla být vedena mezi třetinou veřejného dluhu, který slouží jako garance závazků irských bank, a ostatními položkami. Zmíněná třetina dluhu mohla být snadno restrukturována. Držitelům dluhopisů mohlo být nabídnuto 20 centů za každé euro, za předpokladu, že irské banky mají dosud nějakou zbytkovou účetní hodnotu. Pokud jsou tyto banky insolventní, byli by držitelé dluhopisů ze hry.

Irský deficit by pak dosahoval ještě zhruba 100% HDP. Úsporný program by měl přinejmenším naději fungovat. Přesně o to MMF, který přinejmenším dovede počítat, v posledních týdnech bojoval. Avšak fond nedokázal zlomit odpor komise, ECB a Německa. Takže tak jak to teď vypadá, úsporný program bude třeba přepracovat patrně již v následujícím roce. Investoři to vědí, a proto rozpětí mezi nákupním a prodejním kurzem irského dluhu vypadá, jak vypadá.

Tvrdohlavost německé vlády a jejích evropských spojenců lze interpretovat dvěma způsoby: Za prvé - nerozumějí ani za mák ani ekonomice, ani politice. Jak už řekl Talleyrand o Bourbonech: "Nic se nenaučili a nic nezapomněli."

Nebo za druhé - německé politické vedení, a spolu s ním i vedení britské a francouzské, jsou k smrti vyděšeny tím, co by restrukturalizace irského dluhu znamenala pro jejich vlastní bankovní systémy. Pokud je to takhle, přiměřenou odpovědí by bylo nikoliv půjčovat peníze Irsku, ale spíše přiměřeně kapitalizovat vlastní banky, aby dokázaly vydržet irskou restrukturalizaci.

Evropští politici nejsou k smrti vyděšeni jen kvůli bankám, ale také kvůli veřejnosti. Ta si nepřeje slyšet, že k rekapitalizaci bank bude zapotřebí peněz daňových poplatníků. Zdá se jim bezpečnější problém odložit - v naději, že Irsko prostě bude mít štěstí.

Jak jednou prohlásil John Maynard Keynes, který věcem jako jsou reparace rozuměl, vést znamená říkat pravdu beze všech ohledů. V dnešní Evropě po tomhle není ani stopy.

Podrobnosti v němčině: ZDE