Čtyři scénáře pro krizi v eurozóně

1. 12. 2010

Nejhorší potíže eurozónu teprve čekají, tvrdí Peter Boone a Simon Johnson. Právě sice vzniká eurozóna s většími sdílenými fiskálními pravomocemi a patrně i s větší mírou ekonomické integrace - existují však celkem čtyři scénáře dalšího vývoje lišící se mimo jiné tím, kdo v eurozóně nakonec zůstane a jak se projekt společné měny bude dál vyvíjet.

Za prvé, sanace Řecka a Irska ze strany MMF zafunguje, zastaví paniku na trzích a obnoví jistotu investorů, že tyto země ekonomicky porostou dost rychle na to, aby i současná výše dluhu byla únosná. Tato varianta je nejméně pravděpodobná, zejména vzhledem k tomu, co se zatím děje kolem sanace Irska. V tomto scénáři zůstanou všechny současné členské země uvnitř eurozóny, ačkoliv zadluženost Řecka a Irska bude znamenat jejich zranitelnost, stejně jako pomalý růst Portugalska a špinavá tajemství španělských bank. Německo odsouhlasí fakticky neomezené finanční záruky, protože ho nebudou ohrožovat důsledky. Evropská centrální banka tím či oním způsobem nakoupí spoustu dluhopisů.

Za druhé, v současnosti existuje tržní konsensus o tom, že schválení podpory MMF a EU pro Portugalsko a patrně i pro Španělsko by situaci skutečně stabilizovalo. Tento konsensus je křehký, ale může motivovat oficiální snahy v průběhu příštího týdne. Tomu ovšem Boone s Johnsonem říkají Iluze Maginotovy linie, neboť podle nich zde dochází k ignorování potenciálu pro vznik problémů v dalších slabých zemích eurozóny, jako je Itálie, Francie nebo Belgie. V tomto scénáři eurozónu patrně opustí Řecko a restrukturuje svůj dluh, zatímco Německo prohlásí přijetí této země za jediný omyl spojený se společnou měnou - omyl, který se již nikdy nesmí opakovat.

Za třetí, hlavní ekonom Citigroup Willem Buiter předpovídá, že v eurozóně dojde v příštích pěti letech nejméně ke třem státním bankrotům, protože ty představují přirozenou tendenci a cestu nejmenšího odporu.

Za čtvrté, rozdělení eurozóny na poměrně fiskálně opatrnou a fiskálně neopatrnou část. V té první by se platilo něčím na způsob nové německé marky a zahrnovala by Německo, Nizozemí, Rakousko, Finsko a několik menších zemí. Ostatní spadnou do druhé skupiny. Zajímavý případ by pak představovala Francie, protože v poválečném období v tandemu s Německem byla tahounem evropské integrace, ale nyní by byla vyloučena. "Německá" část EU by si vedla dobře, ale ekonomicky slabší okrajové země by byly poškozeny po dobu jedné generace.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 1.12. 2010