DALŠÍ Z POLITOLOGICKÝCH ÚVAH

"Kdo - kromě podplacených - by se tu mohl divit hněvu podvedených voličů?"

1. 12. 2010 / Štěpán Kotrba

I když... I když sociální demokraté měli méně šancí odpovídat, neboť se v Praze všeobecně předpokládala kopie parlamentních voleb a drtivé vítězství stran pravice - v tomto případě TOP 09 a ODS. Věci veřejné, už od svého počátku na Praze 1, se zde v komunálních věcech neuvedly tak, aby výrazněji zasáhly do politiky a Johnovo směšné působení na vnitru nikoho neohromilo.

Už od devadesátých let platí slova Miloše Zemana, že v Praze by vyhrála i tenisová raketa Václava Klause, kdyby kandidovala na primátora... Není se čemu divit. Tenisových kurtů je tu více, než jídelen pro chudé. Praha je bohatým velkoměstem s prakticky nulovou nezaměstnaností a nadstandardními příjmy většiny obyvatel, kde i luxusní obchody a drahé restaurace přežily ekonomickou krizi bez viditelné úhony. Za Klausova předsednictví získala ODS v roce 2002 v Praze 35,5 procenta hlasů, v roce 1998 to bylo 36 procent a v roce 1994 41 procent. V roce 2006 pod vedením psychiatra a starosty nejbohatší rezidenční čtvrti - Prahy 6 - Pavla Béma zvítězila ODS s neuvěřitelným ziskem 54,5 procenta. Bémovým heslem tehdy bylo nesmírně asertivní "Dejte mi pár minut, já vám dám čtyři roky." Dal. A i když se zbytek Prahy rozhodně nestal Hanspaulkou, řada čtvrtí prohlédla. Včetně tolik kritizovaného "Jančíkova" Smíchova.

Kvalita (konzumního) života Pražanů se rozhodně za posledních několik let nesnížila, naopak - roste víc než inflace. Tolik čísla suchých statistik. Ti, kteří hledají sny a "zelené město", měli dost peněz na svou migraci a jejich představy splnily "paneláky na ležato" v okolí Prahy, případně volné usedlosti na okrajích Prahy v atraktivních lokalitách po zchudnuvších starousedlících. Podívám-li se na volební výsledky většiny pražských periferií, jejich volba je tradičně ještě pravicovější než vnitřního města s výjimkou částečně vylidněného starousedlického Starého města či Malé Strany.

"Chudí" či ekonomicky neaktivní obyvatelé Prahy po privatizaci většiny bytového fondu předchozími pravicovými radnicemi proměnili byt v drahém městě za prémii v podobě balíku peněz (privatizace max. za 300 000 Kč, prodej za desetinásobek) a vystěhovali se na vnější okraj prstence středních Čech do cenově příznivých lokalit. Právě změna sociálního složení obyvatelstva v minulých deseti letech vytváří podhoubí pro souhlas voličů s pravicovým konceptem a volbu individuálních řešení nad kolektivními. A stála za Bémovým úspěchem z roku 2006.

• Proč by se měli voliči hněvat? Pražské prolínání mezi celostátními tématy a komunální politikou, dané odtržením reálných výsledků komunální politiky v metropoli od života pražské populace, "postmateriálními hodnotami" vcelku existenčně zajištěné střední třídy, vyšší koncentrací médií a jejich nadměrným konzumem ovlivňujícím hodnotové rámce této střední třídy, vytváří konstelaci vhodnou pro vítězství pravicově liberálních idejí, reprezentovaných ODS stejně, jako TOP09.

Stejně jako Tůma nevysvětlil okolnosti prodeje československého zlata z doby, kdy byl bankéřem ČNB, Kalousek nikdy uspokojivě veřejnosti neobjasnil své přátelství s obchodníkem se zbraněmi Hávou (OMNIPOL) z dob, kdy působili lidovci na ministerstvu obrany, Laudát zase nekomunikoval před volbami veřejnosti důvody svého odchodu z ODS. A Václav Havel nikdy neřekl, jaká dohoda stojí za prodejem jeho poloviny paláce Lucerna Chemapolu Václava Junka za 200 milionů korun prostřednictvím firmy Lederer&Zempliner a právního zástupce Chemapolu Mariana Čalfy a Josefa Tošovského.... "Prezident by mohl v budoucnu podrobněji vysvětlit svou motivaci a okolnosti, které prodej Lucerny provázely, ale Vaše otázky ho k tomu neinspirovaly, tlumočil Špaček Havlovo stanovisko vůči šťouravým otázkám týdeníku EURO. Netrvalo dlouho a EURO už se na nic neptalo. "Když na jaře 1997 Václav Havel hovořil o Chemapolu v rozhovoru pro The New York Times, uvedl, že nechápe, proč se Václav Junek stává terčem kritiky. "V České republice jsou skuteční zločinci, kteří daňovým poplatníkům uloupili miliardy korun. Ale za mafiána je označován člověk (míněno Junek - pozn. red. ), kterému nikdo nedokázal, že by něco ukradl", napsal Jaroslav Plesl v závěru článku pro týdeník EURO v roce 2000. Tečka. Tolik ke kmotrům různých stran...

Gynekolog Svoboda zase vůbec netušil před několika měsíci, že vůbec bude členem ODS a jejím kandidátem na primátora - jeho propojení s "kmotry" je tudíž fakticky nesmyslné a je pouze důsledkem symbolického spinu, který mimo mocichtivé TOP 09 posilují pražští Zelení spolu se svými romantizujícími "urban intelectuals" z "neziskového" "občanského" sektoru. Všichni společně spolu se svými donátory sázejí na prvovoliče a krizí ohroženou či v důsledku krize zchudlou část pražské střední třídy. Ve výsledku je to prašť jako uhoď.

Duo Tůma/Kalousek by určitě nedělalo jinou komunální politiku, než ODS. Možná by preferovalo jiné developery, možná by pozastavilo některé projekty a iniciovalo jiné. Stejně tak nedojde k zásadním změnám struktury investic ve chvíli, kdy v koalici s ODS zasedne ČSSD. Ať už Jiří Dienstbier říká co chce, "kolem dějin" nelze otočit ze dne na den a "úloha osobnosti v dějinách" je ještě stále limitována "objektivními podmínkami pro revoluci" (Lenin) . Současná vláda se o tom denně přesvědčuje.

• Kdo kromě podplacených se diví? Například ti, kteří nepodléhají zeleným snům a jsou srozuměni s životem v urbanizované krajině, poskytující nám (snad někdy nezaslouženou) míru komfortu v podobě just in time dodávek potravin a dalšího zboží (nemusíme mít spíže na metráky mouky ani mrazáky na půl prasete), komfortu fungující dopravní a energetické infrastruktury (světlo svítí i v noci, voda teče i teplá, odpad nevyvážejí fekální vozy z jímek, tramvaj či metro mají interval pět minut a chodníky někdo uklízí).

Diví se i ti, kteří netrpí selektivní ztrátou paměti či nečekají na koryta od nových pánů v podhradí. Včetně mne. Myslím, že se najde dost lidí, kteří Prahu Václavu Havlovi a jeho klanu nepředají za žádnou cenu. Ani kdyby se formálním lídrem a nadějí "poctivé politiky" už nestal syn reformního komunisty Zdeňka Mlynáře, bývalý kotelník a později šéfredaktor časopisu Respekt, mluvčí vlády ve vládě Josefa Tošovského a ministr informatiky za tehdy "nadějnou" politickou stranu Unie svobody Vladimír Mlynář, který nyní pracuje ve finanční skupině PPF, ale doposud neokoukaná tvář s mužnými rysy - syn Havlova ministra zahraničních věcí a kamaráda z jiné kotelny Jiří Dienstbier junior, druhdy aktivní člen "revolučního" studentského hnutí Stuha z roku 1989. Mlynáře chtěl Havel vidět jako budoucího prezidenta a Česká televize měla o jeho politické kariéře na prezidenta na námět režisérky Lenky Kny točil časosběrný dokument. Vyhozené peníze, nicméně mapující podobu české politiky. V ČT naštěstí měli rozum. Mlynář sám podle dramaturga Hynie Lence Kny opakovaně deklaroval, že chce kandidovat na prezidenta kolem roku 2010... Iniciativa "Mlynář na Hrad" utichla stejně, jako jiné podobné, do kterých hodlala Havlova parta namočit Českou televizi. Nicméně Mlynář jako součást zákulisí bývalého Havlova kancléře Karla Schwarzenberga vymyslel, že se Tůma stane pražským primátorem. Prozradil to ve slabé chvilce a s nedostatkem kontextu sám Tůma. Dienstbiera mladšího nyní prohavlovská média milují jako "naději pro Prahu".

Prahu je opravdu potřeba vzít kmotrům. Všem.

Vytisknout