Nadšení a skepse předsedy vlády Nečase

4. 12. 2010 / Jiří Baťa

Zajímavý postoj má k vytváření koalic na městských radnicích. Zatím co v Praze se utěšuje úspěchem docenta Svobody, nově zvoleným primátorem Prahy, krajně nespokojen je s "darováním" funkce primátora v Brně představiteli ČSSD. Doslova řekl, že "pro to těžko hledá slova". Nemůže pochopit, jak je možné, že k něčemu takovému došlo a že nejen on tomu nerozumí, ale dokonce nezná představitele ODS, který by řekl, že tomu rozumí a že to chápe. Máme tomu tedy rozumět tak, že stranické špičky ODS v Brně (premiér je nazývá politickými elitami, zde by bylo na místě se domnívat, že jde o překlep) se na vytvoření koalice s ČSSD nepodílely, že je to vše práce jedinců, výrazných (j)elit ODS, odtržených od krajské organizace ODS a konajících na vlastní pěst? Aspoň něco takového premiér Nečas naznačuje když říká, že tomu nikdo nerozumí a neumí si to vysvětlit. Buďto blafuje, nebo není něco v pořádku v brněnské organizaci, resp. to je, jak říká, politické selhání brněnských politických "elit".Což je ovšem jejich problém a naše zbytečná starost!

Pozoruhodný je však názor na již vytvořenou pražskou koalici, kdy se domnívá (či snad to bylo jeho zbožné přání), že by Praze více slušela, jak jinak, pravicová koalice. Nestalo se tak, i když by protesty demonstrantů tomu nejspíše nasvědčovaly. Není to sice zcela přesné konstatování, spíše se lze domnívat (již podle transparentů), že občané nechtěli ve vedení radnice staré struktury jak ze strany ODS, tak ČSSD. A také hlavně proto, že s nepořízenou odešla TOP 09, která jako vítězná strana dávala občanům jisté naděje. Na otázku , zda projev protestujících byl v rámci demokracie premiér mj. odpovídá: "Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi ( škoda jen, že tu svobodu nevyjádřil percentuálně), máme právo na protest. I tento protest by však měl být vedený důstojným a kultivovaným způsobem. Křičet na pana docenta Svobodu, který nic neprovedl, nic neukradl, má dobrou pověst jako lékař, jako odborník, že je (následuje řada až vulgárních pojmenování a přirovnání)....jenom proto, že nějak dopadlo politické jednání, které mně se nelíbí, to považuji za prudký úpadek politické kultury".

Zde bych se rád pozastavil nad kritickými slovy pana premiéra, týkající se "politické kultury". Především si kladu otázku, proč by se nespokojený občan, vyjadřující protest s politikou vlády, měl chovat v rámci nějaké "politické kultury". Občan není politik a je nepatřičné občanovi vytýkat nějaký "úpadek politické kultury", notabene když právě politická reprezentace v době nedávné projevila nejen úpadek, ale mnohdy totální pád politické kultury včetně etiky a morálky. Pan Nečas poněkud zapomíná, že když M. Topolánek zvedal prostředníček, stejně tak pan Kalousek, fackování dr. Ratha panem dr. Mackem a celá řada jiných, pod úroveň politiků projevených nedostatků a faux pas v politické kultuře, jen málokterý z politiků projevil tak dojemně obavy o politickou kulturu, jako pan Nečas u protestujících občanů. Jistě, některá slova byla nemístná, snad i nevhodná, ale pokud by si premiér Nečas uvědomil souvislosti, které nastaly s vytvořením koalice, pak je nelze nazvat jinak než s prominutím "prasárny" nebo jinými invektivami. On nikdy nepochopí rozhořčenost občanů, kteří byli podvedeni a zklamáni. A jestliže on sám nerozumí některým postupům svých spolustranických "elit" v Brně, proč by měli občané v Praze rozumět politickým čachrům notabene mezi politickými rivaly, které už předem zpochybňují ty nejčistší úmysly a záměry, které na veřejnost proklamují docentem Svobodou počínaje, posledním (novým) radním konče.

K otázce stávek má rovněž premiér Nečas jasno: stávku si vydupali odboráři, protože nechtěli ustoupit (pozn.aut.: ale vláda i s premiérem rovněž). Aby se poněkud výrazněji distancoval od své neústupnosti, premiér říká: "Jsem přesvědčen, že tomu zabránit šlo, kdyby byla trochu dobrá vůle od odborářských předáků." Dále popisuje co všechno on a vláda udělali, aby se domluvili, dokonce si pan premiér udělal rekapitulaci, kolikrát se sešel s odboráři. Nyní zpozorněte, neboť podle této rekapitulace (zřejmě za pomoci pracných matematických úkonů) se pan premiér s odboráři sešel "minimálně" pětkrát. Uf, to byl výkon, to se musel hodně zapotit, aby došel k přesné definici výsledku (rozuměj "minimálně"). No při všech dalších starostech se to snad dá pochopit, že?

Na dotaz, zda si uvědomuje možnost dalších stávek a demonstrací, např. kvůli důchodové reformě, premiér mj. odpovídá: " Jedna věc jsou stávky a demonstrace, případně podobné akce, druhá věc je, zda tyto věci jsou správné a nutné." Z této odpovědi však není patrné, zda tím míří do vlastních řad, nebo je to určeno pracující a protestující veřejnosti. Ale pojďme dále. Ve snaze nějak zdůvodnit kroky odborářských předáků, nabízí jisté vysvětlení v tom, že prý členská základna ČMKOS klesá a z toho prý může plynout i určitá nervozita odborářských bossů. K tomu dodává: " Já to v žádném případě nechci bagatelizovat nebo zesměšňovat. Přesto musím uvést, že na trhu práce v ČR je pět miliónů osob. Jistě uznáte, že pět miliónů je trošku více než čtyřicet tisíc", (zde naráží na nedávnou čtyřiceti tisící hlavou demonstraci v Praze). Takže vlastně žádné vzrušení, nic, co by jej mělo znepokojit. Otázka je, zda stejného názoru bude po celostátní stávce 8. prosince 2010!

V rozhovoru došlo také na spoření v soukromých penzijních fondech, jak navrhuje (mimo koaliční program) ministr Drábek. Na dotaz, zda s tím jako premiér souhlasí, bylo lakonicky odpovězeno: " My sdělíme svůj názor a svůj návrh". Zcela jasná odpověď na osobní otázku, že? Ovšem mnohem zajímavější je tato odpověď a názor na otázku reportéra: "Soukromé fondy by si tak přišly na bilion korun, nebude to hlavně dobrý kšeft pro různé bankovní ústavy?" Odpověď pana premiéra Nečase otázkou: " Za jak dlouho myslíte, že důchodovým systémem proteče jeden bilión korun? Všeho všudy za tři roky." Premiér pak zmiňuje odvody na důchodovém pojištění, které, podle mého soudu mají se zmíněnou (a opodstatněnou) obavou kšeftů bankovních ústavů, mají jen málo společného. Nicméně, pan premiér tuto záležitost bagatelizuje (na rozdíl od stanovisek ke stávkám a demonstracím) tím, že říká: "Čili přestaňme to démonizovat. Nadále by zůstala dominantní role průběžného státem organizovaného systému!". Pan premiér tím chce asi říci, že ta část "mimo státem organizovaného systému" , tedy těch několik eventuálně ulitých či na úkor pojištěnců vydělaných miliard nestojí za řeč. No jak by ne, proti těm biliónům, které zmínil, je to opravdu pakatel, ale jaksi si neuvědomuje, že tento (bezpracně vydělaný) "vývar" půjde pouze mezi několik "vyvolených", kteří se jistě této možnosti tak lehce nevzdají.

Snad i věrohodně lze pochopit jeho stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu, který tak nějak udělal čáru přes rozpočet všem, včetně vlády. Že jej musí on i vláda respektovat, je nabíledni. Poněkud svérázně a v rozporu s přesvědčovací metodou ministra financí Kalouska vysvětluje potřebu realizace rozhodnutí ÚS, kdy vláda bude muset zohlednit výši důchodů u osob na základě "zásluhovosti" (tedy nikoliv na základě vyšších či vysokých příjmů, jak bylo původně avizováno) a sice, že: "Když máme někomu přidat, tak někomu musíme ubrat. Jsme k tomu donuceni a není způsob, jak ho obejít!". (Ministr Kalousek mj. zdůvodňuje některé případně navrhované finanční operace tím, že si tím nikdo nepomůže, pokud z jedné kapsy vezme a do druhé vloží. Jak vidno, v případě navýšení důchodu z titulu "zásluhovosti" to lze!) Takže především soudci (odkud tato iniciativa vzešla) a jim podobní dosáhli svého výrazného vítězství.

K závěrečné otázce redaktora PRÁVA, týkající se výpovědí cca čtyř tisíc lékařů, říká premiér následující: "Jediná cesta, jak zvýšit lékařské platy, je provést reformu zdravotnictví. Provést ji tak, aby se zamezilo neefektivitě a plýtvání ve zdravotnickém systému a z těchto úspor pak umožnit zvýšit platy nejenom lékařům, ale i ostatnímu zdravotnickému personálu!".

Svatá pravda, zdravotnictví nesmí fungovat neefektivně a nesmí plýtvat! Jenže jak známe myšlenkové pochody a z nich plynoucí nápady reformátorů (již řada z nich vyšlo na světlo boží, především ke škodě pacientů), pak se obávám, že ani další nápady v rámci reformy ve zdravotnictví nedopadnou jinak. Již několikrát byly na adresu vlády navrženy způsoby opatření k dosažení úspor, ale jako by hrách na stěnu házel. Naposledy, pokud se nemýlím, to byl (poněkud kontroverzní, bohužel) MUDr. Rath když navrhoval, aby se omezily výdaje pojišťoven které ročně spotřebují na interní výdaje cca pět miliard korun. Já k tomu dodávám, že je zapotřebí a nanejvýš nutné zrušit řadu pojišťoven, neboť mohla-li za totality jedna státní pojišťovna zvládnout takřka patnáctimilionovou klientelu, pak o třetinu menší mohou zvládnout maximálně pojišťovny tři. Zda-li tato verze dojde až k panu premiérovi, nevím, ale rozhodně není ode mne ani první, ani poslední. Určitě však bude pan premiér a jeho vládní melody boys konat ve stylu, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá". A může se na veřejnost usmívat sebe líbezněji, může občany přesvědčovat sebe důrazněji, pochybnosti zůstanou. Až čas ukáže, kolik pravdy a reálných "pozitivních" kroků ku prospěchu občanů ČR se dosáhne.

Vytisknout