Šestnáct postřehů z úterního dění na pražském magistrátu

1. 12. 2010 / Vratislav Filler

1. Zklamání a rozhořčení mezi na komunální úrovni dlouhodobě občansky aktivními lidmi bylo opravdu značné už delší dobu -- prakticky od chvíle, kdy se potvrdil předpokládaný efekt volebního inženýrství ODS. Kdo se pohybuje v neziskovém sektoru, je na aroganci moci obvykle citlivější, třeba proto, že se s těmi mocnými při své práci často potýká jako s oponenty. O motivaci dalších skupin, zklamaných voličů TOP09, voličů ODS znechucených koalicí s "levicovou stranou", hnutí zabývajících se demokracií jako takovou, případně dalších, toho moc říct nemohu. Zjevně se to sešlo tak, že poslední vývoj byl už nepřijatelný pro řadu názorových i zájmových skupin, kterým se dohromady povedlo aktivizovat docela dost sympatizantů. Lidi, které znám, věděli o akci většinou z různých FB stránek a webů, které samozřejmě sledují, a šli tam tak nějak za sebe především z výše jmenovaného důvodu.

2. Vývoj demonstrace, tedy obsazení sálu několika stovkami demonstrantů a vynucené odložení jednání na 14. hodinu, bylo působivé. Samozřejmě, že se v tu chvíli nedalo jednat, takže Svoboda nemohl udělat nic jiného. Sice se řvalo a dupalo, i přes obrovské množství lidí v budově a sále ale nedošlo k žádným materiálním škodám. Drtivá většina lidí se chovala víceméně kultivovaně (mnozí byli zjevně překvapení, jak snadno se dostali až tam).

3. Méně působivá byla pak snaha petentů z pódia sdělit veřejnosti reakci na odklad jednání. Mikrofony byly ihned vypnuty a nikdo nebyl tak duchapřítomný, aby s sebou do budovy vzal megafon. Dav se přitom nedokázal ztišit natolik, aby bylo rozumět. Výsledkem bylo, že se sál potom sám od sebe výrazně vyprázdnil (nebyl tedy vyklizen, lidi prostě odešli na oběd). Svá místa neopustili jen ti dostatečně zkušení, paranoidní nebo informovaní.

4. Zhruba od půl jedné začal fungovat "jednosměrný filtr", tj. lidé byli policií vypouštěni ven ale už ne vpouštěni dovnitř budovy. Přední vchod byl zatarasen prostě několika záporami do dveří, konečně jsem pochopil, proč je architekt navrhl tak těžké, dvojité a kované.

5 Stejně to fungovalo na hranicích dolní části sálu, určené pro zastupitele, zvané hosty a tisk. Kdo byl v tu chvíli v dolní části sálu, musel na záchod ven a zpět by nebyl vpuštěn jinam, než do galerie pro veřejnost. Galerie je ale od sálu oddělena jen nízkým zábradlím, takže nebyl problém vrátit se do sálu touto cestou.

6. "Galerie" tak zůstala hluboko v "území veřejnosti" i během celého odpoledního jednání. Zvaní hosté, starostové, novináři apod. seděli víc vpředu, veřejnost víc vzadu a porůznu se v zadní části sálu mísili. Psychologickou hranici mezi "částí pro zvané" a "částí pro veřejnost" nakonec vytvořilo několik městských strážníků, kteří byli rozestaveni asi pět řad před koncem dolní části sálu.

7. Z galerie do sálu vedou v zábradlí vrátka, která byla během jednání zajištěna dvojicí zámků na kolo. Vrátka byla zavřená i během celého odpoledního jednání, i v situaci, kdy veřejnost seděla prakticky i v zadní třetině sálu. Přihlášení do diskuse, kteří seděli vzadu, museli tuto branku přelézat, což bylo sice snadné, ale dost ponižující.

8. Při odpoledním jednání už bylo v sále jen asi 100-150 "nepozvaných". I to stačilo na silný zvukový doprovod, ovšem jednání mohlo probíhat.

9. Pokud jde o rámus a řev, tak ten často startovalo několik stále stejných lidí. Jeden z nich opakoval stále dokola "Takhle jsme nevolili".

10. Když ale radní skládali jmenovitě slib, nebylo u řady jmen žádné klaky rozhodně zapotřebí.

11. V davu se objevilo i několik zvláštních typů, většinou vypracovaných čtyřicátníků, někteří z nich byli hlasití, jiní naopak na dění vůbec nereagovali, křikem ani potleskem a seděli jak přikovaní.

12. Žertovná situace nastala na začátku veřejné diskuse, kdy galerie nepochopila, že Boris Šťastný nemá na svůj projev dvouminutový limit jako veřejnost a že jeho projev neubírá z hodiny vyhrazené na přihlášené do diskuse. Bouřlivý pískot a protesty tedy doprovázely jeho projev především proto, že ho galerie považovala za obstrukci.

13. Veřejnost pobavil také končící primátor Bém, který se pochválil za ekonomickou soběstačnost hospodaření města a prohlásil, že ve srovnání s tím nepovažuje Opencard za důležitou. Ve veřejné diskusi mu pak nepřímo odpověděla studentka ČVUT, že radní by měli pochopit, že řada studentů má s Opencard problém ne pro její technické fungování ale proto, že si o ní nechtějí ušpinit ruce.

14. Samotná veřejná diskuse byla možná tak nečekaná, že příspěvky z řad veřejnosti působily občas veselí. Většina přispěvatelů ale řekla něco zajímavého a k věci a některé příspěvky přerušované potleskem musely být pro řadu radních sedící vpředu dosti nepříjemné. Příspěvek, ve kterém jeden z organizátorů petice sdělil skutečnost, že tyto volby spojily pražský neziskový sektor a přivedou ho k větší akceschopnosti, by se daly považovat téměř za výhružné.

15. Nachomýtl jsem se k rozdávání pentliček v barvách Prahy signalizujících příslušnost k protestu. Při té příležitosti jsem zjistil, kolik lidí (a i starších) nemá ponětí, co ta červená a žlutá vlastně znamenají.

16. Co se dělo po půl páté, už nevím, potřeboval jsem (ještě s jedním kamarádem) odejít. Ze sálu i z budovy nás pustili bez obtíží, jen jsme museli trošku kličkovat přízemím. Mají to tam pěkné.

Autor píše čistě svůj osobní názor, nepíše za žádnou organizaci. Na akci byl také soukromě.

Vytisknout