Polemika s Václavem Bělohradským (část II.)

2. 12. 2010 / Vít Klíma

Jak se zbavit přebytečných států?

Jako na "zavolanou" přichází "strašidlo" státního bankrotu. Nesplacení dluhů totiž umožňuje omezit ekonomickou a politickou suverenitu dlužnických států. Kdo ovládne finanční toky těchto zemí, ovládne je i politicky. Karel Marx v Komunistickém manifestu napsal: "Peníze hrají největší roli v určování směru historie. Rothschildové brzy zjistili, že když máte pod kontrolou peníze, v podstatě máte pod kontrolou i vše ostatní.". Nathan Mayer Rothschild pravdivost jeho slov dokázal známým výrokem: "Nestarám se o to, která loutka je dosazena na anglický trůn, aby vládla říši, nad níž slunce nikdy nezapadá. Muž, který řídí oběh peněz v Británii, řídí celé britské impérium, a oběh těchto peněz řídím já."

Jen pro ilustraci, příklad Irska: "Vyjednalo se 85 miliard euro -- teď je to na nás," píše v titulku Irish Independent den poté, co EU přislíbila poskytnout krizí zmítané zemi pomoc. Úrok z této masivní finanční injekce bude představovat 5,8 %, což list Irish Examiner hodnotí jako ochromující, protože jen splátky dluhu zemi vyjdou na 10 miliard ročně a dodává, že jednou z podmínek poskytnutí pomoci je, že Irsko na svou záchranu přispěje částkou 17,5 miliard euro z penzijních fondů (12,5 miliard) a hotovostních rezerv. "Doposud irské i evropské právo zakazovalo využít penzijních fondů k pokrytí běžných výdajů," podotýká dublinský deník. "Nejedná se o žádný záchranný plán, je to ta nejobsáhlejší žádost o výkupné v našich dějinách: udělejte, co vám říkáme a možná jednou dostanete svou zemi zpět."

Rozpadne se ČR, Belgie, Itálie a Španělsko?

Největší snahou "nepotřebných" bude zařadit se zpět "mezi potřebné". Z tohoto titulu očekávám rozpad Španělska, z něhož se může vyčlenit bohaté Katalánsko, v čele s Barcelonou, které využije sousedství s Francií. Není vyloučený ani rozpad Itálie, kde se může "osamostatnit" bohatý sever v čele s průmyslovým Milánem. Skoro jistý je rozpad Belgie. Jádrová oblast Evropy (Německo, Francie) nemůže nechat dlouhodobě bez řešení vlámsko-valonské spory, protože by ji to oslabovalo.

Naše republika naneštěstí neleží na řádné důležité evropské obchodní cestě. Česká republika, stejně jako celá východní Evropa, včetně Balkánu je bohatým jádrem Evropy - hlavně Německem -určena pouze a výlučně jako levná dílna pro jejich výrobky. Tímto směrem jde i Nečasova vláda, kdy škrt - reformami ožebračení Češi budou, od Němců, nuceni přijmout jakoukoliv práci!

Jde o to, jak na tuto situaci budou reagovat jednotlivé české a moravské regiony. Není vyloučené, že odstředivé tendence budeme moci pozorovat v Plzeňském regionu a Sudetách, které by mohly dlouhodobě tendovat ke spojení s Německem. Polsko leží na evropské obchodní cestě od jádra k Moskvě a Petrohradu. Nelze úplně vyloučit tendence - od podkrkonoší až po Ostravu - připojit se v dlouhodobějším horizontu k bohatšímu a politicky důležitějšímu Polsku. V ČR by pak zbyla dvě jádrová bohatá města: Praha a Brno. Zbylých 5 miliónů lidí by mohla uživit. Souhlasím s laskavým čtenářem, pokud se mu nastíněná vize možného rozpadu ČR nelíbí. Bohužel zatím, jako Češi, děláme velice málo proto, aby se nenaplnila.

Čínský drak začíná požírat přebytečné evropské státy

Když přijel minulý měsíc čínský premiér Wen Ťia-pao do Atén, kde si Peking právě koupil přístav, přivezl s sebou i dary: miliardy dolarů v podobě nových obchodních smluv. Řecko ale není jediným strategickým mostem, přes nějž chce Čína proniknout do Evropy. Čína rovněž odkoupila část španělského dluhu v hodnotě 625 milionů dolarů. Živořící Irsko se rovněž poohlíží po svém dílu a podniká kroky k vytvoření čínské "investiční brány do Evropy" v Athlonu, od níž si slibuje tisíce nových pracovních míst. Maďarsko a další země východní Evropy se rovněž snaží přilákat čínské investory. "Stalo se to, že Čína expanduje do Evropy, tak jako před tím expandovala do Afriky," říká člen think-tanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy François Godement. Malá, ale rostoucí investice z čínských 2,3 bilionů zahraničních rezerv do evropských investičních projektů Číně umožňuje diverzifikovat své portfolio. Země se vrhla na aktiva, jejichž cena během finanční krize poklesla, a usiluje o strategické partnerství s dalšími krizí postiženými evropskými státy. Celkem vzato chce Peking nejen přinést více obchodních příležitostí vlastním firmám, ale také více ovlivňovat hospodářskou politiku, o níž se rozhoduje v Bruselu a v Německu. Čína pragmaticky využívá oslabené, přebytečné státy k tomu, aby se v Evropě dlouhodobě etablovala.

Bohaté evropské země se sice zbaví přebytečných států, ale jen za cenu, že se některé z nich stanou čínskými koloniemi. Nenastražují si ale samy na sebe past? Obstojí v dlouhodobé soutěži se stále silnějším a mocnějším čínským drakem? Nedá si, za čas, čínský drak Evropu takříkajíc jen "jako malý předkrm k obědu"? Nepřevládne jednou v Evropě čínština? Evropa se tak stává kolbištěm dvou civilizací -- evropské a čínské.

Fatální chyba euroatlantické civilizace

Fatální chyba euroatlantické civilizace se stala už 400 let před narozením Krista v kolébce evropské civilizace - ve starém Řecku. Je jím individualizace člověka ve smyslu nadřazeného "pána" nad přírodou a lidským rodem. Smyslem života se stalo uspokojování potřeb individua bez ohledu na přežití lidského rodu a dopadu na okolní přírodu. Tato civilizační chyba dlouho zrála a zrůdných rozměrů dosáhla až ve spojení s kapitalismem. Velice zjednodušeně ji ilustruje nedávný případ "piráta silnice", který měl silnější auto a tak to slabší prostě smetl ze silnice, aby jej "nezdržovalo" v cestě.

Čínská civilizace se této fatální chyby nedopustila. Číňan se zeptá: je to co dělám prospěšné nejen pro mne, ale i pro moji rodinu a Čínu jako celek? Nadřazenými hodnotami jsou tu přežití lidského rodu, rodiny a vlasti.

Lze tuto fatální chybu "opravit"?

Odstranění kapitalismu si dovedu snadno představit. Jak ale donutit lidi, aby brali ohled také na zájmy toho druhého, neřku-li na přežití rodu či ochrany přírody, jíž jsme součástí? Zůstaňme, pro ilustraci, na "silnici", kde je irelevantní zda žijeme v kapitalismu či socialismu. Všichni bychom měli dodržovat pravidla silničního provozu, abychom se vzájemně nepozabíjeli. Jak toho ale dosáhnout? Výchovou? Přesvědčováním? Tvrdými tresty pro ty, jež pravidla porušují? Jak tedy nastavit pravidla kooperativnější společnosti? Jak zajistit jejich dodržování?

Vytisknout