Banky a ratingové agentury

18. 6. 2010

k článku pana Dolejšího "Naše úspory státu půjčují banky. A mohou si to rozmyslet" bych chtěl jenom podotknout, že sklenice je pro někoho poloprázdná a pro někoho zpola plná.ale pan Dolejší si vždy najde důvod kritizovat to o čem píše. Zřejmě pisatel z Guardianu ví také a zřejmě předpokládá, že to vědí i čtenáři.

Ani jeden z nich však nezmínil souvislost jinou.je zcela zjevné, že ratingové agentury mají velmi dominantní postavení a ve světle vzniku současné krize se ukázalo, že toho zneužívají, respektive jejich hodnocení nejsou nestranná, píše Daniel Burian.

Jestliže pan Dolejší poukazuje na to, že při zhoršení ratingu nemusí být nikdo ochoten státům půjčovat, je zase dobré poukázat na to, že v zájmu bank je, aby ratingové agentury pod různými záminkami snižovaly rating a poskytovaly tak záminku naopak bankám vyžadovat vyšší úroky.

Také zůstalo nevyřčeno, že bankám jde především o vlastní zisk a z prostředků získaných půjčováním platí svým střadatelům směšné úroky, tedy náklady na státní dluh jsou především otázka úrokových marží a nepřiměřených zisků bank na úkor států a daňových poplatníků.

Tím se dostaneme k tomu, že bankám rozhodně zadlužené státy vyhovují. jednak mohou umísťovat svůj kapitál (tedy pardon vypůjčené peníze), získávat za to úrok (za cizí peníze) a ještě mají posléze dost silnou pozici při ovlivňování zejména hospodářské politiky státu...

Pozn. JČ: 1. Evropská unie v současnosti jedná o regulaci bank. Není dosud jasné, co všechno bude schváleno, ale jednak určitě budou banky donuceny, aby financovaly nouzový fond pro příští možné své bankroty, a zadruhé zřejmě bude i omezena možnost ratingových agentur svévolně snižovat rating zemí (i když např. Británie se proti tomu brání).

2. V Británii existuje svépomocný internetový server, kdy můžete půjčit své peníze spoluobčanům. Užívá stejné záruky jako standardní banky a rozpůjčované peníze dělí po deseti librách mezi mnoho osob, aby věřitel o své peníze v případě bankrotu půjčovatele nepřišel. Úroky, které věřitel získá tímto přímým půjčováním jsou skutečně daleko větší než v normální bance. Viz ZDE

Pozn. KD: Těm, jimž tolik vadí, že neposkytuji spasitelné vědění, nemohu než doporučit článek Jindřicha Kalouse ZDE. Nasazování růžových brýlí má asi stejný efekt jako úsilí o léčbu zcela reálné úzkosti ze ztráty zaměstnání prostřednictvím medikamentů. V obou případech to, co se mění, je pouze subjektivní stav, nikoliv svět okolo. Prázdnou sklenici tímto způsobem naplnit nelze.

Neobhajoval jsem rozhodnutí ratingových agentur - protože ať dnes státy udělají cokoliv, vždycky je to z hlediska těchto agentur špatně - ale upozorňoval jsem na skutečnost, že mocenské poměry v globální ekonomice prostě nedovolují střadatelům uplatňovat kontrolu nad svými vklady půjčovanými státu. To není k diskusi, to je prostě fakt. Stejně tak je zřejmé, že samostatné pokusy EU regulovat finanční trhy (následující poté, co zcela selhala snaha zavést regulaci globálně prostřednictvím skupiny G 20 a vyloučit tak konkurenci typu "race to the bottom") dopadnou s nejvyšší pravděpodobností stejně rozpačitě jako v USA, mohou řadu investorů přimět k oprášení úvahy, zda se nepřesunout na perspektivnější trhy například v Asii - a pak tedy zrychlí šířeji založený proces marginalizace Evropy, který je tak jako tak již dávno v chodu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.6. 2010